30 Cdo 910/2024-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) České republice – Nejvyššímu soudu, se sídlem v Brně, Burešova 571/20, 3) JUDr. Robertu Waltrovi, o zaplacení částky 9 563 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 C 568/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2023, č. j. 71 Co 320/2023-17, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 9 563 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu a umožnění eutanazie. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. 21 C 568/2023-9, vyslovil svou místní nepříslušnost, neboť sídla žalovaných se nenacházejí v obvodu Okresního soudu v Ostravě, ale v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Brně. Současně rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.). Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
Žalobce není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Obvodní soud pro Prahu 2, jemuž byla věc postoupena, proto žalobce vyzval svým usnesením ze dne 26. 2. 2024, č. j. 15 C 14/2024-30, k tomu, aby si tohoto zástupce do 10 dnů ode dne doručení zmíněného usnesení zvolil a jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání. Žalobce v reakci na tuto výzvu podáním doručeným zmíněnému soudu dne 18. 3. 2024 požádal, aby mu soud zástupce z řad advokátů ustanovil.
Součástí této žádosti byla i blíže nespecifikovaná námitka podjatosti. Přestože o žalobcově požadavku na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení Obvodní soud pro Prahu 2 nerozhodl, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na nedostatek žalobcova zastoupení nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému podávání neopodstatněných a obsahově totožných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.
10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5.
4. 2017, sp. zn. I. ÚS
3878/16, ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3784/16, ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 112/17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20.
3. 2018, sp. zn. III. ÚS 845/18, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3701/2020, nebo ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3669/2020). Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze přitom označit za obstrukční, neboť nesleduje ochranu jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž je výhradně vedeno záměrem vyvolat v řízení procesní komplikace. Jedná se tak o zneužívající procesní postup, který podle § 2 a § 6 o.
s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, nebo ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022), a k němuž se proto podle § 41 odst. 3 o.
s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, dostupné z www.nsoud.cz ), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, a to pro jeho známé postoje, které v celé řadě podobných řízení zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.
7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021). Dovolací soud nepřihlédl ani k dovolatelem uplatněné námitce podjatosti, neboť s ohledem na její neurčitost a způsob, jakým byla tato námitka formulována, nelze než uzavřít, že se jedná o zjevné zneužití tohoto procesního institutu, které ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1068/2019, nebo ze dne 14.
5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1138/2019). Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2024
Mgr. Vít Bičák předseda senátu