33 Cdo 2978/2017-919
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobce J. L., zastoupeného JUDr. Olgou Preclíkovou, advokátkou se sídlem
Zvole, Březovská 498, proti žalované W & BB spol. s r. o. se sídlem Praha 5,
Butovická 657/38, identifikační číslo osoby 411 87 326, zastoupené Mgr. Vítem
Kučerou, advokátem se sídlem Praha 4, Na Květnici 850/20, o 1.500.000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 4/2010, o
dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, č.
j. 15 Co 496/2016-877, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 17.666 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Olgy
Preclíkové, advokátky se sídlem Zvole, Březovská 498.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2017, č. j. 15 Co 496/2016-877,
potvrdil rozsudek ze dne 21. 6. 2016, č. j. 18 C 4/2010-775, kterým Obvodní
soud pro Prahu 5 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od
právní moci rozsudku 1.500.000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, rozhodl
o nákladech řízení účastníků a státu a o vrácení zálohy na náklady znaleckého
posudku; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobce a jeho
manželka J. L., která v průběhu řízení zemřela, uzavřeli dne 10. 2. 2009 ve
znění dodatku ze dne 30. 3. 2009 jako kupující smlouvu se žalovanou jako
prodávající, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitostem -
budově stojící na pozemku, pozemku - zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 181
m? a pozemku - orná půda o výměře 955 m?, vše v katastrálním území S., obec N. K.n, včetně součástí a příslušenství, zejména studny, čistírny odpadních vod,
plotů, venkovního zapuštěného bazénu a trvalých porostů, za kupní cenu
6.540.000 Kč. Vklad vlastnického práva kupujících do katastru nemovitostí se
uskutečnil s právními účinky ke dni 25. 3. 2009. V článku III smlouvy
prodávající prohlásila, že předmět smlouvy nevykazuje žádné vady, na které by
měla kupující upozornit. V předávacím protokolu ze dne 18. 2. 2009 prodávající
poskytla kupujícím 36 měsíční záruční dobu na stavbu domu. Dopisy z 4. 6. 2009,
22. 11. 2009 a 9. 12. 2009 kupující vytkli prodávající vady předmětu koupě
spočívající ve špatném dovírání všech oken, zatékání kolem komínu, vlhnutí
stavby na venkovní omítce, špatně položené a vyspádované keramické dlažbě okolo
bazénu, špatně položené a vyspádované zámkové dlažbě kolem vchodu do domu,
špatně umístěné hluboko zapuštěné ČOV, uvolněných schodech a zábradlí v domě,
poškozeném podlahovém topení v dolní koupelně, poškozeném sprchovém koutu a
napojení na odpad, zatékání odvětrávací šachtou, silně poškozené umyvadlové
skříňce v koupelně v podkroví, špatně nainstalované skříňce v podkrovní
koupelně, neustále ucpaných sítech filtru ze studny, zatékání dešťové vody do
garáže a francouzských oken, svírání zděných sloupků oplocení při poklesu
venkovní teploty, špatně položené dlažbě v balkonovém prostoru podkroví a
neodborně dodělaném zábradlí, velkých puklinách v prostoru balkonové místnosti
a špatně provedeném štuku. Dopisy z 16. 11. 2009, 2. 6. 2010, 9. 12. 2009 a 22. 11. 2009 vytkli vady spočívající v úbytku vody z bazénu, zaplavování čistírny
odpadních vod, vadném provedení oplocení a vrat, vadném provedení zpevněných
ploch kolem domu a jejich odvodnění, vadné úpravě povrchů včetně podlah, vadách
schodiště - tělesa a jeho povrchové úpravy, mechanických poruchách a
prasklinách konstrukcí, netěsnosti systému kanalizace a vodovodu - zatékání,
vadách funkčnosti a povrchové úpravy oken a dveří, vadách elektroinstalace a
slaboproudého vedení včetně nevhodně provedeného odvětrání sociálního zařízení
v prvním nadzemním podlaží instalací elektrického ventilátoru do garáže. Dopisem ze 16. 11.
2009 uplatnili vůči žalované právo z odpovědnosti za vady ve
formě slevy z kupní ceny ve výši 2.500.000 Kč. Ze znaleckého posudku Ing. Ivo
Grieslera bylo zjištěno, že předmět koupě vykazuje odstranitelné vady, a to
vlhkost zdiva v 1. nadzemním podlaží nad podlahou, v koutech a nárožích, stopy
výluhů na fasádě nad soklem, výskyt trhlin ve zdivu, uvolněné zábradlí
schodiště do 2. nadzemního podlaží, odvětrávání koupelny v přízemí,
nedoléhající dveře francouzského okna v přízemí a drhnoucí posuvné dveře v
přízemí, vadné provedení vnitřních omítek (hrubý štuk) a styků SDK desek,
zvýšený únik vody z venkovního bazénu, vady oplocení k místní komunikaci,
zaplavení čistírny odpadních vod, vady zpevněných ploch kolem domu. Z revizního
znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem Znalecký ústav stavební s. r. o. a výslechů zpracovatelů tohoto posudku Ing. Ladislava Bukovského a Ing. Lukáše Bedrníčka bylo zjištěno, že stavba domu trpí těmito vadami: vadně
zhotovená hydroizolace ukončená pod úrovní terénu minimálně v prostoru
nasávacích otvorů komína, poruchy způsobené vlhkostí zdiva a omítek, v 1. nadzemním podlaží nad podlahou a v koutech a nárožích, stopy výluhů na fasádě
nad soklem, výskyt trhlin ve zdivu v interiéru i v exteriéru, uvolněné zábradlí
schodiště do 2. nadzemního podlaží, odvětrání koupelny v přízemí do garáže,
nedoléhající balkonové dveře (francouzské okno) v přízemí, drhnoucí posuvné
dveře mezi obytnou místností a halou v 1. nadzemním podlaží, otevřené spáry ve
styku sádrokartonových konstrukcí a zdiva, v podkroví nesplňuje konstrukce
požadavek spojitosti ve smyslu požadavku na požární odolnost konstrukce v
požárně bezpečnostním řešení stavby, vadné oplocení k místní komunikaci
(chybějící odolnost a spolehlivost), zaplavení čističky odpadních vod
(nedostatečná výška poklopu vzhledem k okolnímu terénu, vady zpevněných ploch
kolem domu – nedostatečná únosnost násypů a nevhodné ložné vrstvy, nedostatečná
hloubka základů, nadměrná deformace stropní konstrukce pod zdí na terasu v
podkroví a z toho vyplývající vodorovné trhliny v této zdi, výška podlahy
obývacího pokoje v přízemí - na straně u bazénu je zpevněná vnější plocha
zhotovena ve stejné výšce jako podlaha v přilehlém interiéru - tento způsob
provedení je v rozporu s dokumentací ověřenou ve stavebním řízení a jedná se o
jednu z příčin výskytu vody v chráněných konstrukcích, poklop skládacího
schodiště do půdního prostoru nesplňuje požárně bezpečnostní požadavky dle
požárně bezpečnostního řešení stavby, poklop skládacího schodiště do půdního
prostoru nesplňuje tepelně technické požadavky, zábradlí na schodišti má v
rozporu s normou ČSN a vyhl. č.
137/1998 Sb., svislé výplňové prvky vzdálené
130mm, vadně osazené madlo na schodišti, nebyly nalezeny kotvy pro upevnění
osobních ochranných prostředků osob vykonávajících údržbu střechy a čištění
komína jeho ústím, odvětrání koupelny v přízemí do garáže zrušilo oddělení
požárního úseku dle požárně bezpečnostního řešení, odvětrání koupelny v přízemí
do garáže je provedeno vadně - odváděný vzduch v garáži, kde je nízká teplota,
v zimě kondenzuje, stavba byla založena mělko v původním terénu a základy byly
dosypány, nadměrně nízké povrchové teploty ostění oken, které prokazují
nedostatky tepelně technických vlastností pláště budovy, vadně vyspárované
žlaby pod úžlabím - zadržují se v nich nečistoty. Příčiny vzniku jednotlivých
vytčených vad, jejichž existence, byla zjištěna i znaleckým posudkem Ing. Ivo
Grieslera, spočívá v převážné míře v nedodržení správných technologických
postupů při provádění stavby, v nefunkční a vadně zhotovené hydroizolaci,
nedostatečné hloubce základů s tím, že základy byly dosypány, ve vadném
zhotovení konstrukce oplocení, ve vadném zhotovení čističky odpadních vod,
vadném zpevnění násypů a nedostatečném zhutnění podkladů, nevhodné konstrukční
řešení ostění oken. Pravděpodobné náklady na odstranění vad se pohybují v
rozmezí 460.000 Kč - 3.200.000 Kč; pro konkrétnější údaj by bylo nutné provést
destruktivní stavební průzkum a zpracovat projektovou dokumentaci. Zjištěné
(odstranitelné) vady stavby nemohly osoby nekvalifikované zjistit. Uvedené vady
domu snižují jeho obecnou cenu o 20-50%. Ty z vad, které jsou popsány v
revizním znaleckém posudku, jež kupující nevytkli, se na závěrech o poklesu
obecné ceny stavby a výši nákladů na odstranění vad podílejí méně významně. Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním posouzením zjištěného skutkového
stavu věci soudem prvního stupně a na jeho právní závěry plně odkázal. Ve shodě
s ním dovodil, že žalobce a jeho manželka uzavřeli se žalovanou kupní smlouvu
podle § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), v níž žalovaná poskytla kupujícím záruku na
převáděnou stavbu domu v délce trvání 36 měsíců (§ 502 obč. zák.) a ujistila
je, že předmět koupě nemá žádné vady. Ujištění žalované o absenci vad
nemovitostí se ukázalo nepravdivým; žalobce reklamoval u žalované dodatečně
najevo vyšlé vady domu v poskytnuté záruční době a uplatnil právo z
odpovědnosti za vady ve formě slevy z kupní ceny v souladu s § 597 obč. zák. Odvolací soud - s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo
5236/2007 a sp. zn.
33 Cdo 2641/2012 -považoval (stejně jako soud prvního
stupně) výši požadované slevy z kupní ceny za přiměřenou s přihlédnutím ke
konkrétním okolnostem případu, a to povaze vad, jejich závažnosti (zejména
těch, které vyplývají z nedodržení technologických postupů při zakládání
stavby) a množství, které podstatným způsobem snižují estetickou a užitnou
hodnotu domu a jeho funkční vlastnosti, dále k odborným závěrům znalců ohledně
předpokládané finanční náročnosti nákladů na odstranění zjištěných vad (jejichž
výše může dosáhnout až 3.200.000 Kč) a snížení obecné ceny nemovitostí vlivem
jejich existence. Sleva odpovídá 23 % z kupní ceny 6.540.000 Kč; vady domu mají
vliv na celý předmět koupě, který tvoří jeden funkční celek a je využíván k
rodinnému bydlení. Ve vztahu k vadě bazénu (nadměrného úniku vody) odvolací
soud uzavřel, že žalobci právo z odpovědnosti za vady zaniklo, neboť tato vada
byla vytknuta po uplynutí šestiměsíční lhůty od převzetí předmětu koupě ve
smyslu § 599 obč. zák. (záruční doba podle § 502 obč. zák. se na bazén
nevztahovala).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §
237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.
12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., článek II bod 2 zákona
č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Vytýká-li žalovaná odvolacímu soudu, že překročil žalobcem vymezený předmět
řízení (vyplývající z petitu žaloby a žalobcem tvrzených skutkových okolností),
tedy pochybení spočívající v porušení zásady dispozitivnosti civilního soudního
řízení zakotvené v § 153 o. s. ř., nelze její námitky podřadit jedinému
způsobilému dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a
odst. 1 o. s. ř. Argumentace spojená s touto výtkou totiž spočívá na odlišném
skutkovém podkladě, a to, že úvaha odvolacího soudu, stejně jako soudu prvního
stupně, ohledně snížení obvyklé ceny domu a předpokládané výše nákladů nutných
k odstranění vad domu vychází výhradně z revizního znaleckého posudku
hodnotícího veškeré vady předmětu koupě, a nikoli jen vady reklamované, na
nichž je založen žalobní návrh. Žalovaná přehlíží, že odvolací soud (potažmo
soud prvního stupně) dotazem na revizního znalce zjistil, že v revizním
znaleckém posudku uvedené vady, které žalobce nevytýkal, se na závěrech o
poklesu obecné ceny stavby významně nepodílejí. Skutková zjištění nelze
dovoláním úspěšně zpochybnit. Nadto, ani sama žalovaná v dovolání neuvádí, k
jakým vadám neměl odvolací soud podle jejího názoru při stanovení výše slevy z
kupní ceny přihlížet. V této souvislosti je odkaz žalované na rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1180/2000, irelevantní;
dovolací soud v něm řešil otázku přiznání nároku z jiného než žalobcem
uplatněného důvodu za situace, kdy pro odlišné právní posouzení věci nebyl
dostatečně zjištěn skutkový podklad. Nadto v odkazované věci bylo rozhodováno
za účinnosti občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, podle
kterého byla přípustnost dovolání založena na zcela jiných předpokladech, a
námitka nesprávného skutkového zjištění byla v určitých případech způsobilým
dovolacím důvodem. Přípustnost dovolání není s to založit výtka, že odvolací soud postupoval při
hodnocení revizního znaleckého posudku v rozporu s judikaturou Nejvyššího
soudu, konkrétně s jeho rozhodnutími ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo
5359/2007, a ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3061/2012, jestliže nekriticky
převzal závěry revizního znaleckého posudku a nezohlednil, resp. nenapravil
jeho zjevné nedostatky (v dovolání blíže rozvedené), nevedl znalce k precizaci
jeho závěrů a věrohodně se nevypořádal se zjištěními plynoucími z jiných
provedených důkazů, včetně znaleckého posudku znalce Ing. Ivo Grieslera. Žalovanou použitá argumentace nasvědčuje tomu, že jde o snahu zpochybnit
správnost údajů, které odvolací soud (resp. soud prvního stupně) čerpal z
provedeného revizního znaleckého posudku (tj. zjištění existence vytčených vad,
stanovení předpokládané výše nákladů nutných k jejich odstranění a míry snížení
obecné ceny nemovitostí), a to především výhradami vůči odbornosti zpracovatelů
revizního znaleckého posudku. Odvolacímu soudu zejména vytýká, že nevzal
náležitě v potaz vnitřní rozpor znaleckých závěrů, to, že nejsou přesvědčivě
odůvodněny, případně že postrádají logické vysvětlení, že přijaté závěry jsou
vedeny v pravděpodobnostní rovině, aniž by byly podloženy výsledky dosaženého
měření, že závěry v části přezkoumání znaleckého posudku Ing. Grieslera jsou
nedostatečné a že ze závěrů revizního znaleckého posudku nelze zjistit příčinu
vad, resp. jejich existenci, popř. dobu jejich vzniku. Rekapitulujíc námitky,
které uplatnila již v odvolacím řízení, žalovaná zpochybňuje věcnou správnost
posudku. Je evidentní, že užitá argumentace dovolací důvod nesprávného právního
posouzení věci nevystihuje, neboť jejím jádrem je primárně nesouhlas se
skutkovými zjištěními soudu, na nichž je založeno právní posouzení věci. Žalovaná se snaží prosadit vlastní způsob hodnocení v řízení provedeného důkazu
revizním znaleckým posudkem, resp. tvrdí, že z tohoto důkazu nebylo možné
učinit úplná skutková zjištění nezbytná pro správné právní posouzení věci. Přehlíží, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem
a jeho správnost, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze v
režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Protože uvedené dovolací
námitky jsou námitkami skutkovými, nebylo třeba konfrontovat rozhodnutí
odvolacího soudu s předestřenou judikaturou, v níž se Nejvyšší soud vyjadřoval
k hodnocení důkazu znaleckým posudkem. Navíc zmiňovaná rozhodnutí byla vydána
podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem
č. 404/2012 Sb., tj.
v době, kdy námitka nesprávného skutkového zjištění byla v
určitých případech přípustným dovolacím důvodem. Nesprávná, popř. neúplná
skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím
důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Jen mimo rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že soud prvního stupně v
souladu s ustálenou judikaturou, aniž přezkoumával správnost odborných závěrů
revizního znaleckého posudku, hodnotil jeho přesvědčivost co do jeho úplnosti
ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a soulad s ostatními
provedenými důkazy. Vzal v úvahu, že zpracovatelé posudku provedli místní
šetření za účasti účastníků řízení a jejich zástupců, opatřili si veškerou
dostupnou stavební dokumentaci a disponovali dostatečným množstvím informací
potřebných ke zpracování posudku. Přesvědčivě a logicky zdůvodnili, z jakého
důvodu nelze závěry o výši nutných nákladů na odstranění vad, o míře poklesu
předmětu koupě blíže konkretizovat. Odvolací soud se s těmito úvahami
ztotožnil. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že odvolací soud při stanovení výše
slevy z kupní ceny aplikoval ustanovení § 136 o. s. ř. v rozporu s ustálenou
judikaturou dovolacího soudu představovanou rozhodnutími ze dne 16. 5. 2012,
sp. zn. 28 Cdo 4238/2011, ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1978/2007, ze dne
30. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2561/2009, ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo
2510/2010, a ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2030/2007. Odvolací soud
přisvědčil soudu prvního stupně, že ustanovení § 597 odst. 1 obč. zák. patří ve
způsobu určení přiměřené slevy z kupní ceny k právním normám s relativně
neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není
stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle
svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze
širokého, předem neomezeného okruhu okolností. S odkazem na judikaturu
Nejvyššího soudu vyslovil právní názor (shodný se soudem prvního stupně), že
výše slevy z kupní ceny závisí na povaze a rozsahu vad vzhledem ke sjednané
kupní ceně věci, na snížení jejích funkčních vlastností nebo její estetické
hodnoty, na dalším možném způsobu a rozsahu užívání věci, na ceně nutných oprav
věci a jiných hlediscích. Odvolací soud shledal správným postup soudu prvního
stupně, který při stanovení přiměřené slevy z kupní ceny zohlednil všechna
uvedená kritéria, a s jeho závěry se plně ztotožnil; ačkoli soud prvního stupně
při svých úvahách neaplikoval ustanovení § 136 o. s. ř., odvolací soud -
nepřiléhavě - jeho užití soudem prvního stupně zmínil. Z uvedeného je zřejmé,
že soud prvního stupně a ani odvolací soud ve skutečnosti při stanovení
přiměřené slevy z kupní ceny volnou úvahu v intencích § 136 o. s. ř. nepoužily. Na žalovanou nastolené právní otázce tudíž napadené rozhodnutí nespočívá; její
odkazy na rozhodnutí dovolacího soudu jsou z hlediska přípustnosti dovolání
bezcenné.
Výhrady ke způsobu hodnocení důkazů (zejména závěrů znaleckých zkoumání a
dalších provedených důkazů), jímž se odvolací soud (potažmo soud prvního
stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil) podle mínění žalované odchýlil od
označené judikatury dovolacího soudu, k závěru o přípustnosti dovolání nevedou. Argumentuje-li závěry uvedenými v rozsudku ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo
4970/2008, opětovně pomíjí, že Nejvyšší soud v odkazované věci rozhodoval v
poměrech úpravy dovolacího řízení účinné do 30. 6. 2009, kdy v případě
dovolání, které bylo přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř., bylo
možné podat dovolání z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění,
které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za stávající úpravy občanského soudního řízení samotné hodnocení důkazů
odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §
132 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným
dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014 a na něj navazující rozhodnutí
např. ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3285/2013, ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3206/2013, a ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3301/2013). Stejně tak
způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z
nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Je na zvážení soudu, kterému důkaznímu prostředku
přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost.
Námitka nepřezkoumatelnosti právního posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu
§ 157 o. s. ř., nezakládá přípustnost dovolání, byť ji žalovaná podpořila
odkazy na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, nebo ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo
4532/2010. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v tom, že
odůvodnění postrádá výčet vad zjištěných revizním znaleckým posudkem, které se
kryjí s vadami reklamovanými žalobcem. V rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu
prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na
náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem
účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto
rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje
všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže
případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu
uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu
nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné,
jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na
újmu uplatnění práv dovolatele. Poměřováno těmito závěry, není rozsudek
odvolacího soudu nepřezkoumatelný. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává,
že odvolací soud (byť prostřednictvím odkazu na rozsudek soudu prvního stupně)
vypočetl vady, které žalobce reklamoval, stejně jako vady, jež zjistili revizní
znalci. Z porovnání obou výčtů lze dovodit, které vady žalobcem vytknuty
nebyly. Současně, jak již bylo řečeno výše, odvolací soud přihlédl při
stanovení výše slevy z kupní ceny k vyjádření znalců, že v revizním znaleckém
posudku uvedené vady, které žalobce nevytýkal, se na závěrech o poklesu obecné
ceny stavby významně nepodílejí. Dovolací soud tudíž nesdílí přesvědčení
žalované, že napadené rozhodnutí, nevyhovuje všem požadavkům na jeho
odůvodnění, a je nepřezkoumatelné. Ostatně namítaný nedostatek odůvodnění
napadeného rozhodnutí nebyl na újmu uplatnění jejích práv, neboť byla schopna
na odůvodnění napadeného rozsudku reagovat projednatelným dovoláním. Výtka, že odvolací soud se nevypořádal s jejími odvolacími námitkami (které
blíže nekonkretizovala), taktéž nemůže přípustnost dovolání založit, jelikož
nevystihuje jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení
věci. Vytýká-li odvolacímu soudu v této souvislosti odchylku od závěrů
uvedených v rozhodnutích ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1277/2013, a ze dne
13. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5243/2014, přehlíží, že Nejvyšší soud se v
odkazovaných věcech zabýval absencí právně kvalifikační úvahy soudu (ve vztahu
ke konkrétním námitkám); její odkazy jsou tudíž nepřiléhavé.
Poukazuje-li v
rámci (opět blíže nerozvedených) námitek, že odvolací soud pouze odkázal na
závěry soudu prvního stupně, a že nepodrobil závěry soudu prvního stupně
vlastním zkoumáním a úvahám, na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011,
sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, a ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003, pak
znovu pomíjí, že v citovaných věcech se dovolací soud sice zabýval obdobnými
námitkami, avšak dovolání projednával podle tehdy účinného znění § 237 o. s. ř., v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze
namítat existenci vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné právní
posouzení věci. K takovým vadám lze v dovolacím řízení v podmínkách o. s. ř. účinného do 31. 12. 2013 přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242
odst. 3 o. s. ř.); o takový případ zde nejde. K námitce žalované, že se
odvolací soud pouze ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního
stupně, aniž by se sám k jejím odvolacím námitkám vyjádřil, a tím porušil její
právo na spravedlivý proces, Nejvyšší soud poukazuje na svou konstantní
judikaturu, podle níž, „vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního
stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového
rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak
neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí
své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního
posouzení věci soudem prvního stupně“ (srov. např. usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, a ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo
2960/2011). Sluší se připomenout, že i judikatura Evropského soudu pro lidská
práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv čl. 6 odst. 1 Úmluvy o
ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí
odůvodňovaly, nemůže být tento závazek chápán tak, že vyžaduje podrobnou
odpověď na každý argument, a proto rozsah této povinnosti se může měnit podle
povahy rozhodnutí a musí být analyzován ve světle okolností každého případu
[srovnej rozsudky ESLP ve věcech V. d. H. versus Nizozemsko ze dne 19. dubna
1994 (stížnost č. 16034/90), R. T. versus Španělsko ze dne 9. prosince 1994
(stížnost č. 18390/91), H. versus Francie ze dne 19. února 1998 (stížnost č. 20124/92, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-I) a H. versus Finsko ze dne 27. září 2001 (stížnost č. 49684/99)]. Odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání
v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu [viz rozsudek ESLP
ve věci H. versus Finsko ze dne 19. prosince 1997 (stížnost č. 20772/92)]. Shodně judikuje i Ústavní soud (srov. odůvodnění nálezu ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 266/03, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 33, pod č. 67). Dovolací soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí může
žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. 10. 2018
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu