4 Tdo 1483/2019-324
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2019 o dovolání
obviněné T. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro účely doručování XY,
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne
21. 5. 2019, sp. zn. 13 To 143/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Pardubicích pod sp. zn. 22 T 70/2018, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 11. 2018 sp. zn. 22 T
70/2018, byla obviněná T. M. (dále jen obviněná, popř. dovolatelka) uznána
vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a
přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku
podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině
daného rozsudku dopustila tím, že:
v době od 23. 2. 2013 do 21. 6. 2017 v XY, XY a na XY prováděla neoprávněné
výběry finanční hotovosti z účtu č. XY, vedeného u společnosti Komerční banka
a.s., majitele H. Š., nar. XY, a to prostřednictvím platebních karet VISA č. XY
a MasterCard č. XY vydaných ke shora uvedenému účtu, které si od poškozené H.
Š. buď půjčovala, nebo si je opatřovala přesně nezjištěným způsobem, přičemž z
předchozího používání uvedených platebních karet se souhlasem poškozené byla
seznámena s kódy PIN k uvedeným kartám, a tyto používala za účelem získání
finanční hotovosti pro vlastní potřebu bez vědomí a souhlasu majitelky
uvedených platebních karet, přičemž celkem v období od 23. 2. 2013 do 21. 6.
2017 provedla nejméně 122 neoprávněných výběrů z bankomatů na adresách XY, XY,
XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, XY, a vybrala celkovou částku nejméně 282 500 Kč,
dále v době od 6. 8. 2015 do 5. 6. 2017 v XY, XY, na XY a jiných místech
prováděla prostřednictvím shora specifikované platební karty MasterCard č. XY
neoprávněné platby u různých obchodníků, tedy:
1. Dne 6. 8. 2015 v 12:55 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 317,90 Kč v prodejně XY,
2. Dne 20. 8. 2015 v 12:38 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 1249 Kč v prodejně XY,
3. Dne 23. 8. 2015 v 14:43 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 609,40 Kč v prodejně XY,
4. Dne 23. 8. 2015 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební
karty provedla úhradu zboží v hodnotě 498,90 Kč na čerpací stanici XY,
5. Dne 24. 8. 2015 v 19:39 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 825,30 Kč na čerpací stanici XY,
6. Dne 9. 9. 2015 v přesně nezjištěnou dobu provedla úhradu zboží v
hodnotě 190 Kč v Knihkupectví XY,
7. Dne 28. 9. 2015 v 9:14 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 241,60 Kč v prodejně XY,
8. Dne 19. 10. 2015 v 16:50 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 1540,60 Kč na čerpací stanici XY,
9. Dne 29. 10. 2015 v 19:39 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 207 Kč na čerpací stanici XY,
10. Dne 23. 11. 2015 v 16:10 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 175,10 Kč v prodejně XY,
11. Dne 30. 11. 2015 v 15:32 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 293 Kč v prodejně XY,
12. Dne 1. 12. 2015 v 18:59 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 1622,60 Kč na čerpací stanici XY,
13. Dne 15. 12. 2015 v 11:18 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 677 Kč v prodejně XY,
14. Dne 22. 12. 2015 v 17:38 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 1523 Kč v prodejně XY,
15. Dne 4. 1. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební
karty provedla úhradu zboží v hodnotě 210 Kč v prodejně XY,
16. Dne 4. 1. 2016 v 14:56 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 470 Kč v prodejně XY,
17. Dne 20. 1. 2016 v 16:51 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 1138 Kč na čerpací stanici XY,
18. Dne 9. 2. 2016 v 18:48 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 249 Kč v prodejně XY,
19. Dne 9. 2. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební
karty provedla úhradu zboží v hodnotě 118 Kč v prodejně XY,
20. Dne 25. 2. 2016 v 13:47 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 270 Kč v prodejně XY,
21. Dne 25. 2. 2016 v 14:09 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 422,90 Kč v prodejně XY,
22. Dne 25. 2. 2016 v 15:41 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 448 Kč v prodejně XY,
23. Dne 25. 2. 2016 v 17:07 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 379,60 Kč v prodejně XY,
24. Dne 25. 2. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební
karty provedla úhradu zboží v hodnotě 153 Kč v prodejně XY,
25. Dne 14. 3. 2016 v 16:02 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 557,37 Kč v prodejně XY,
26. Dne 15. 3. 2016 v 07:52 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 92,60 Kč v prodejně XY,
27. Dne 25. 3. 2016 v 13:27 hod prostřednictvím platební karty provedla
úhradu Gopay snadnamaturita v hodnotě 80 Kč,
28. Dne 25. 3. 2016 v 15:03 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 125 Kč v prodejně XY,
29. Dne 25. 3. 2016 v 15:09 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 119 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
30. Dne 25. 3. 2016 v 17:04 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 114 Kč v prodejně XY,
31. Dne 25. 3. 2016 v 17:14 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 208,30 Kč v prodejně XY,
32. Dne 26. 3. 2016 v 9:43 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 438 Kč v prodejně XY,
33. Dne 26. 3. 2016 v 9:50 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 189 Kč v prodejně XY,
34. Dne 26. 3. 2016 v 10:04 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 172,20 Kč v prodejně XY,
35. Dne 26. 3. 2016 v 10:11 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 151 Kč v prodejně XY,
36. Dne 26. 3. 2016 v 10:24 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 274,60 Kč v prodejně XY,
37. Dne 26. 3. 2016 v 10:52 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 350 Kč v prodejně XY,
38. Dne 27. 3. 2016 v 11:39 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 230,80 Kč v prodejně XY,
39. Dne 27. 3. 2016 v 11:41 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 132 Kč v prodejně XY,
40. Dne 27. 3. 2016 v 11:57 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 724,90 Kč v prodejně XY,
41. Dne 7. 4. 2016 v 07:48 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 103,60 Kč v prodejně XY,
42. Dne 7. 4. 2016 v 14:41 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 1346 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
43. Dne 7. 4. 2016 v 14:46 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 59 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
44. Dne 7. 4. 2016 v 15:20 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 630,55 Kč v prodejně XY,
45. Dne 10. 4. 2016 v 19:51 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 698 Kč v prodejně XY,
46. Dne 29. 4. 2016 v 17:18 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 1355 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
47. Dne 29. 4. 2016 v 18:14 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 216 Kč v prodejně XY,
48. Dne 29. 4. 2016 v 18:29 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 113 Kč v prodejně XY,
49. Dne 29. 4. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební
karty provedla úhradu zboží v hodnotě 89 Kč v prodejně XY,
50. Dne 30. 4. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební
karty provedla úhradu zboží v hodnotě 89 Kč v prodejně XY,
51. Dne 2. 5. 2016 v 15:04 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 134,20 Kč v prodejně XY,
52. Dne 3. 5. 2016 v 19:21 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 185 Kč v prodejně XY,
53. Dne 5. 5. 2016 v 17:47 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 840,10 Kč v prodejně XY,
54. Dne 9. 5. 2016 v 16:35 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 440,90 Kč v prodejně XY,
55. Dne 9. 5. 2016 v 16:52 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 371,50 Kč v prodejně XY,
56. Dne 9. 5. 2016 v 16:57 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 127 Kč v prodejně XY,
57. Dne 9. 5. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební
karty provedla úhradu zboží v hodnotě 89 Kč v prodejně XY,
58. Dne 13. 5. 2016 v 19:05 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 68 Kč v prodejně XY,
59. Dne 13. 5. 2016 v 19:45 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 348 Kč v prodejně XY,
60. Dne 25. 5. 2016 v 15:28 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 1217,80 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
61. Dne 26. 5. 2016 v 19:39 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 291,30 Kč v prodejně XY,
62. Dne 26. 5. 2016 v 19:40 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 267,50 Kč v prodejně XY,
63. Dne 26. 5. 2016 v 19:46 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 142,80 Kč v prodejně XY,
64. Dne 30. 5. 2016 v 11:13 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 1229 Kč v prodejně XY,
65. Dne 1. 6. 2016 v 16:21 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 576 Kč v prodejně XY,
66. Dne 11. 6. 2016 v 16:31 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 90,30 Kč v prodejně XY,
67. Dne 12. 6. 2016 v 16:02 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 1510 Kč v prodejně XY,
68. Dne 2. 7. 2016 v 16:54 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 195 Kč v prodejně XY,
69. Dne 10. 7. 2016 v 21:45 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 601,90 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
70. Dne 21. 7. 2016 v 11:12 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 62,60 Kč v prodejně XY,
71. Dne 21. 7. 2016 v 14:23 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 146,50 Kč v prodejně XY,
72. Dne 22. 7. 2016 v 8:44 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 12,90 Kč v prodejně XY,
73. Dne 25. 7. 2016 v 17:33 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 1186 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
74. Dne 29. 7. 2016 v 18:52 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 278 Kč v prodejně XY,
75. Dne 29. 7. 2016 v 19:09 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 137 Kč v prodejně XY,
76. Dne 29. 7. 2016 v 19:11 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 108 Kč v prodejně XY,
77. Dne 29. 7. 2016 v 19:13 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 45 Kč v prodejně XY,
78. Dne 30. 7. 2016 v 07:51 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 148,50 Kč v prodejně XY,
79. Dne 30. 7. 2016 v 13:16 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 70,80 Kč v prodejně XY,
80. Dne 30. 7. 2016 v 13:23 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 119 Kč v prodejně XY,
81. Dne 6. 8. 2016 v 16:25 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 261,80 Kč v prodejně XY,
82. Dne 10. 9. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební
karty provedla úhradu zboží v hodnotě 353 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
83. Dne 7. 10. 2016 v 14:27 h prostřednictvím platební karty provedla
úhradu zboží v hodnotě 590 Kč v prodejně XY,
84. Dne 15. 12. 2016 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební
karty provedla úhradu zboží v hodnotě 221 Kč v prodejně XY,
85. Dne 2. 6. 2017 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební
karty provedla úhradu zboží v hodnotě 302,90 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
86. Dne 2. 6. 2017 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební
karty provedla úhradu zboží v hodnotě 352,50 Kč v prodejně čerpací stanice XY,
87. Dne 5. 6. 2017 v přesně nezjištěnou dobu prostřednictvím platební
karty provedla úhradu zboží v hodnotě 210 Kč v prodejně XY,
čímž způsobila poškozené H. Š., nar. XY, škodu v celkové výši 309 317,62 Kč.
Za uvedené přečiny uložil Okresní soud v Pardubicích obviněné podle § 205 odst.
3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody
v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu odnětí
svobody obviněné podmíněně odložil na zkušební dobu tří let za současného
stanovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněné uloženo, aby
podle svých sil v nejkratší možné době nahradila škodu, kterou trestným činem
způsobila.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále uložil obviněné povinnost nahradit škodu
poškozené H. Š., bytem XY, a zaplatit jí částku 264 317,62 Kč. Podle § 229
odst. 2 tr. ř. byla poškozená H. Š. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu
škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 11. 2018, sp. zn. 22 T
70/2018, podala obviněná odvolání do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21. 5.
2019, sp. zn. 13 To 143/2019, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne
21. 5. 2019, sp. zn. 13 To 143/2019, podala obviněná prostřednictvím obhájkyně
dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním
posouzení. Konkrétně namítá, že skutek byl právně kvalifikován jako přečin
krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ačkoliv skutek měl být
posouzen jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku. Podle obviněné
totiž výše způsobené škody nebyla správně vyhodnocena, v důsledku čehož došlo k
nesprávné právní kvalifikaci jejího jednání jako přečinu krádeže podle § 205
odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Současně obviněná namítá, že soudy porušily §
220 odst. 1 tr. ř.
Následně obviněná uvádí, že výše způsobené škody byla soudy stanovena toliko na
základě výpovědi poškozené H. Š. a tabulek, které poškozená předložila.
Poškozená vypracovala tabulky za období od února 2013 do června 2017, které
obsahovaly výběry z bankomatů a platby kartou u obchodníků, přičemž uvedla, že
kartu používala pouze ona a obviněná. Dovolatelka zdůrazňuje, že již v rámci
přípravného řízení doložila, že se řady dílčích útoků nemohla dopustit v
důsledku své přítomnosti na odlišném místě než v místě použití platební karty.
Připomíná, že právě z tohoto důvodu bylo trestní stíhání vůči její osobě
částečně zastaveno. Zdůrazňuje, že se poškozená při vypracování tabulky s
neoprávněným použitím platební karty evidentně zmýlila. Navíc poškozená uvedla,
že ke kartě měla přístup pouze ona a obviněná, avšak syn poškozené D. Š. sám
uvedl, že občasně kartu matky používal, a proto není možné při stanovení výše
škody vycházet z výpovědi poškozené a z její tabulky. Obviněná uvádí, že sama
poškozená vypracovávala tabulku na základě odhadů a soudy stanovily výši škody
přibližně, přičemž poukazuje na skutečnost, že i podle komentáře k trestnímu
zákoníku není možné stanovit výši škody odhadem. Proto jsou podle obviněné
skutková zjištění soudů nižších stupňů v extrémním nesouladu s provedenými
důkazy. Podle jejího názoru nebylo ve věci prokázáno způsobení větší škody, což
připouští i soud druhého stupně. Přesto ji zavázal k povinnosti nahradit
způsobenou škodu a uložil ji přiměřenou povinnost podle § 85 odst. 2 tr.
zákoníku.
Podle dovolatelky je zvolený dovolací důvod naplněn také tím, že soudy porušily
§ 220 odst. 1 tr. ř., podle kterého může soud rozhodovat pouze o skutku
uvedeném v žalobním návrhu. Vyslovuje názor, že soud prvního stupně postupoval
v rozporu s tímto právním názorem, když změnil skutek tak, že neuvedl přesná
data výběrů a uvedl jen celkovou částku vybranou v konkrétních bankomatech za
shodné období jako v obžalobě, aniž by specifikoval jednotlivé dny výběru a
vybrané částky. Nadto soudy do svých úvah zahrnuly i období od 4. 10. 2016 do
6. 11. 2016, kdy byla v pracovní neschopnosti a nesměla vycházet z bydliště.
Přestože konkrétní výběry za toto období nebyly součástí obžaloby, neboť u
těchto skutků došlo k zastavení trestního stíhání, tak se jimi soudy obou
stupňů zabývaly a zahrnuly je do svých úvah, což je podle dovolatelky v rozporu
s § 220 odst. 1 tr. ř.
V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr.
ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 13 To 143/2019, v celém rozsahu a aby podle § 265k
odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na citované usnesení obsahově
navazující.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 30. 9.
2019, sp. zn. 1 NZO 1028/2019, nejprve uvedl, jaký uplatnila obviněná dovolací
důvod a v jakých skutečnostech spatřuje jeho naplnění, přičemž následně se
vyjadřuje k argumentům obviněné.
K uplatněné dovolací argumentaci obviněné týkající se výše způsobené škody
státní zástupce uvedl, že výhrady obviněné nesměřují primárně vůči právnímu
posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., ale proti tomu, jak ve věci činné soudy hodnotily provedené
důkazy a jaká skutková zjištění z nich vzaly za prokázaná. Státní zástupce
uvádí, že takto zvolenou argumentací obviněná primárně prosazuje svá vlastní
skutková zjištění a své vlastní hodnocení důkazů, a proto k této její
argumentaci nelze přihlížet, neboť není podřaditelné pod deklarovaný dovolací
důvod. Státní zástupce zdůrazňuje, že tato argumentace by byla relevantní pouze
tehdy, pokud by z ní bylo možno dovodit extrémní vnitřní rozpory
přezkoumávaných rozhodnutí. Rozhodnutí soudů ale takovou vadou netrpí, neboť
škoda a její výše mají oporu v provedeném dokazování (výpověď poškozené Š.,
tabulky, výpověď svědků J. Š. a D. Š., výpisy z účtů, fotodokumentace, částečné
doznání obviněné). Soudy nižších stupňů byly schopny vytvořit logický klíč,
kterým stanovily výši odcizené částky, přičemž soud prvního stupně vycházel ze
zásady in dubio pro reo a škodu stanovil jako minimální.
K argumentaci obviněné týkající se porušení § 220 odst. 1 tr. ř. státní
zástupce uvedl, že tato námitka může být přiřazena pod zvolený dovolací důvod,
neboť se jedná o problematiku posouzení skutku jako pokračování, avšak
nepovažuje ji za důvodnou. V tomto směru státní zástupce uvedl, že v situaci,
kdy není možné zcela přesně identifikovat jednotlivé dílčí útoky, např. proto,
že je jich značný počet a docházelo k nim po dobu několika let, tak jako v
tomto případě, pak je přístup, který zvolil okresní soud přípustný (srov.
rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 561/2010).
Současně státní zástupce uvedl, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze
dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými
skutkovými zjištěními, když soudy naopak postupovaly podle § 2 odst. 5, 6 tr.
ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1
tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou plně přezkoumatelná.
V závěru vyjádření státní zástupce navrhl dovolání obviněné podle § 265i odst.
1 písm. e) tr. ř. odmítnout, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Současně podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním
dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího
soudu státní zástupce rovněž vyslovil souhlas s tím, aby bylo podle § 265r
odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné
je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou
prostřednictvím obhájkyně, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v
souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu
§ 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem
stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněné dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při
rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo
jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud v dané věci považuje za vhodné uvést, že obviněná v rámci
podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před
soudy nižších stupňů, přičemž tyto na její obhajobu reagovaly, tedy
neignorovaly ji a zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obviněná
uplatnila v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v
podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněná v rámci podaného
dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnila před soudy nižších stupňů a
tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru
trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod
T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový
případ se v dané věci jedná.
Bez ohledu na výše uvedené považoval Nejvyšší soud za vhodné se k některým
námitkám obviněné blíže přesto vyjádřit.
Obviněná naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. spatřuje v tom, že soudy pochybily co do výše způsobené škody, a proto bylo
její jednání nesprávně právně kvalifikováno jako přečin krádeže podle § 205
odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, když podle názoru dovolatelky mělo být její
jednání posouzeno jako přečin krádeže podle prvního odstavce daného ustanovení
trestního zákoníku. Obviněná z pohledu zvolené argumentace především
zpochybňuje věrohodnost výpovědi poškozené Š. a jí předložený listinný důkaz –
tabulky se soupisem výběrů a plateb.
Zde je na místě zdůraznit, že přestože argumentace obviněné zdánlivě směřuje
proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, tedy výše způsobené škody jako
znaku skutkové podstaty podle odst. 3 § 205 tr. zákoníku, tak dovolatelkou
uplatněné námitky primárně směřují proti hodnocení důkazů jednotlivými soudy a
proti skutkovým zjištěním, na podkladě tohoto hodnocení důkazů učiněných.
Dovolatelka namítá nesprávné hodnocení zejména výpovědi poškozené a na základě
této argumentace dospívá k závěru, že skutkové zjištění soudů jsou v extrémním
rozporu s provedenými důkazy, když podle jejího názoru soudy určily výši škody
odhadem.
Zde je na místě konstatovat, že námitka existence extrémního rozporu mezi
provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, může vzhledem ke konstantní
judikatuře Ústavního soudu, který opakovaně uvedl, že s ohledem na právo
obviněného na spravedlivý proces je nutno o relevanci námitek proti skutkovým
zjištěním uvažovat v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní
rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy
(k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn.
III. ÚS 3136/09), naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
(viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo
849/2006, obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo
1482/2014, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo
151/2017). Nestačí ovšem pouhé tvrzení této skutečnosti, existence extrémního
rozporu musí být prokázána. Platí, že extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže
zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci
příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah
provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem
dokazování. Nejvyšší soud zároveň považuje za vhodné v dané souvislosti
konstatovat, že v § 2 odst. 5 tr. ř. ani v § 2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví
žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti,
tak pro relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na
spravedlivý proces, vyplývající z čl. 36 Listiny, je třeba zdůraznit, že
klíčový je požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §
125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního
soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, rozhodnutí Nejvyššího soudu
ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 Tdo 55/2009). Zároveň platí, že existenci
extrémního rozporu nelze dovozovat jen z toho, že z předložených verzí
skutkového děje, jednak obviněné a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi
uvedené v obžalobě. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem
než obviněná, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásad spjatých se
spravedlivým procesem (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1.
2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014).
V dané věci je nezbytné zdůraznit, že obviněná existenci extrémního rozporu
mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem fakticky dovozuje ze
způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, se kterými vyslovuje nesouhlas.
Z pohledu uplatněné argumentace obviněné je především třeba uvést, že soudy
nižších stupňů své skutkové závěry řádně a náležitým způsobem odůvodnily (viz
rozsudek soudu prvního stupně, bod 15. – 22., str. 8-10 a usnesení soudu
druhého stupně, bod 18., str. 8), přičemž z odůvodnění je zjevné, jakým
způsobem k výši škody dospěly. Z tohoto odůvodnění obou rozhodnutí je
nepochybné, že škoda rozhodně nebyla stanovena odhadem, jak tvrdí obviněná,
nýbrž logickým způsobem, který má oporu v provedeném dokazování. Soudy při
stanovení výše škody vycházely z výpovědi svědkyně Š., přičemž také zdůvodnily,
proč její výpověď považují za věrohodnou, dále z tabulek s přehledem výběrů z
bankomatu a plateb, které předložila poškozená, výpovědí svědků D. Š. a J. Š. a
z výpisů z účtů, přičemž tyto důkazy spolu vzájemně korespondují. Z pohledu
námitek obviněné je třeba uvést, že svědkyně Š. logicky objasnila, jakým
způsobem při vypracovávání tabulku se soupisem výběrů z bankomatu a přehledem
plateb u obchodníků postupovala, když současně uvedla, že pokud si nebyla
jistá, kdo konkrétně výběr provedl, tedy zda ona či obviněná, označila samu
sebe za osobu, která výběr provedla, takže celkovou výši škody tímto způsobem
snižovala ve prospěch obviněné. Poškozená dále vysvětlila, že v případě
některých výběrů stejných částek v různé dny, není schopna přesně rozlišit, zda
první výběr provedla ona či obviněná nebo naopak, což právě vedlo soudy k
úpravě skutku v tom směru, že nebyly určeny přesné dny neoprávněných výběrů ze
strany obviněné. Na základě provedených důkazů byly tedy soudy schopny stanovit
minimální výši odcizené částky, především z toho důvodu, že poškozená při
nakládání se svými finančními prostředky měla zavedenou určitou rutinu a v
případě pochybností výběry vztáhla ke své osobě. Právě díky zvyklostem
poškozené byly soudy schopné formulovat logický klíč, kterým výši odcizené
částky mohly určit.
Lze tedy uzavřít, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, z nichž
také vycházel soud druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy na
straně druhé rozhodně není dán extrémní rozpor. Zde je na místě zdůraznit, že
soud druhého stupně částečně zopakoval dokazování, přičemž před soudem druhého
stupně nevyvstaly žádné nové skutečnosti, které by zásadním způsobem měnily
doposud zjištěný skutkový stav. Zjištění obou soudů mají jasný obsahový podklad
především ve výpovědích svědků, výpisech z účtů, tabulce se seznamem výběrů z
bankomatu a plateb u obchodníků. Podstatné je, že soudy jasně a srozumitelně a
logicky vysvětlily svůj hodnotící postup. Jinak vyjádřeno, soudy hodnotily
důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani
jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To,
že obviněná nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje
se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem. Závěrem Nejvyšší soud
připomíná, že není jeho úkolem, jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy
znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich
nějaké vlastní skutkové závěry.
Obviněná dále ve svém dovolání uvádí, že soudy obou stupňů porušily § 220 odst.
1 tr. ř., podle kterého může soud rozhodovat pouze o skutku uvedeném v žalobním
návrhu. Namítá, že soud prvního stupně upravil skutek oproti obžalobě tak, že
do skutku zahrnul pouze celkovou částku vybranou v konkrétních bankomatech za
shodné období bez ohledu na přesné dny a místo výběru, a současně hodnotil a do
svých úvah zahrnul i období, které vůbec nebylo součástí obžaloby (od 4. 10.
2016 do 6. 11. 2016), neboť u těchto skutků došlo k zastavení trestního stíhání
usnesením o částečném zastavení trestního stíhání sp. zn. 1 ZT 477/2017 ze dne
7. 2. 2018. Podstatou dovolací námitky je tedy procesní výtka chybného
posouzení otázky zachování totožnosti skutku. Tuto námitku pod uplatněný důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však podřadit nelze.
Uvedený závěr Nejvyšší soud opírá o svoji dlouhodobou rozhodovací praxi, na níž
ani v posuzovaném případě nemá důvod čehokoli měnit (viz usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 8 Tdo 474/2009, publikované ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2010 tr., a dále např. usnesení ve věcech sp.
zn. 8 Tdo 587/2012, sp. zn. 3 Tdo 1045/2014, sp. zn. 6 Tdo 1265/2014, sp. zn. 7
Tdo 1588/2014, sp. zn. 8 Tdo 187/2015, sp. zn. 6 Tdo 231/2016, aj.).
Ze shora uvedeného obecného pravidla Nejvyšší soud někdy připouští výjimku,
ovšem činí tak výhradně při zjištění, že v dovolání tvrzené porušení zásady
obžalovací mělo nebo mohlo mít přímý a bezprostřední dopad na konečné právní
posouzení jednání obviněného. Jedině tehdy lze takové námitce přiznat zásadní
hmotněprávní dopad (viz např. usnesení ve věci sp. zn. 3 Tdo 1071/2010). V
projednávané trestní věci tomu tak ovšem není.
Předně je na místě uvést, že usnesení náměstkyně okresního státního zástupce v
Pardubicích ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 1 ZT 477/2017 není usnesení o zastavení
trestního stíhání, ale jedná se o usnesení o částečném zrušení usnesení o
zahájení trestního stíhání ze dne 18. 10. 2017. Z uvedeného je tedy zjevné, že
státní zástupkyně nezastavila trestní stíhání za jednotlivé konkrétní výběry,
nýbrž se jedná o to, že výběry uvedené v usnesení náměstkyně okresního státního
zastupitelství ze dne 7. 2. 2018 byly pouze z popisu skutku vypuštěny. Pro
posouzení totožnosti skutku je stěžejní, že období, pro které bylo vydáno
rozhodnutí soudů, je totožné s obdobím, za které byla podána obžaloba.
Obecně je třeba uvést, že je nutno od sebe rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis
skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu
popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve
vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v
trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní
stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Obviněná ve
vztahu k této námitce v podstatě namítá, že skutek, tak jak byl formulován ve
skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný a neurčitý
(neobsahuje místo a přesné dny jednání obviněné), jinak řečeno, že neobsahuje
náležitosti uvedené v § 120 odst. 3 tr. ř., když ve skutku není uvedeno kdy a
kde mělo dojít k protiprávnímu jednání, tedy dojít k výběrům z bankomatu a jaké
konkrétní částky měly být vybrány. Z pohledu této argumentace je třeba uvést,
že náležitosti výroku rozsudku upravuje § 120 odst. 3 tr. ř. Podle tohoto
ustanovení výrok, jímž se obviněná uznává vinnou, nebo jímž se obžaloby
zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen
zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i
uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání,
popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek
nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch,
které odůvodňují určitou trestní sazbu. Popis skutku (zejména způsob jeho
spáchání) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným
znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou.
Neobsahuje-li skutková věta ve výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných
pro naplnění všech znaků skutkové podstaty, je porušeno právo obviněné na
spravedlivý proces (srov. ÚS 195/2005-n, srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II.
§ 157 až 314s. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1666).
Je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně v popisu skutku vyjádřil všechny
podstatné skutečnosti, které ve svém souhrnu naplňují znaky skutkové podstaty
přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a přečinu
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234
odst. 1 tr. zákoníku. Soud v popisu skutku uvedl období výběrů z bankomatu
(přičemž náležitě odůvodnil, z jakého důvodu neuvádí konkrétní dny výběrů),
uvedl celkový minimální počet výběrů za toto období včetně míst, na kterých k
těmto výběrům docházelo (bankomaty na adresách XY, XY, XY, XY a XY).
Skutečnost, že v popisu skutku není uvedeno přesné datum a místo, kdy měla
obviněná trestnou činnost páchat, nelze interpretovat tak, že by popis skutku
neodpovídal ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. Platí, že čas spáchání skutku
nemusí být určen konkrétním datem, postačí časové vymezení skutku určitým
obdobím, pokud zjištění konkrétního data není objektivně možné, např. pro
odstup času mezi spácháním skutku a podáním trestního oznámení, nebo proto, že
obvinění popírají spáchání trestné činnosti a k určitým skutečnostem
nevypovídají či využijí svého práva nevypovídat, když v praxi je i běžné, že
poškození nebo svědci velmi často již nejsou pro odstup času schopni přesné
datum spáchání trestné činnosti určit. Z pohledu zvolené argumentace je
nepochybné, že výběry z bankomatů obviněná prováděla v období od 23. 2. 2013 do
21. 6. 2017. V tomto směru je třeba zdůraznit, že od spáchání trestné činnosti
uběhlo několik let, což nepochybně ztěžovalo přesnou identifikaci jednotlivých
výběrů z bankomatů obviněnou. Nicméně je nutno zdůraznit, že tato jistá
nepřesnost nemá vliv na skutečnost, že skutková věta obsahuje popis všech
rozhodných skutečností naplňujících znaky zvolené skutkové podstaty, kdy skutek
je natolik určitý, že ho nelze zaměnit s jiným. Nad rámec shora uvedeného je
pak třeba opětovně zdůraznit, že nedostatečný nebo nepřesný popis skutku ve
výroku rozhodnutí (tj. nebyl-li skutek popsán zcela v souladu s ustanovením §
120 odst. 3 tr. ř., které jako procesní ustanovení upravuje náležitosti
rozsudku) nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
jsou-li rozhodné skutkové okolnosti, z nichž vycházely soudy obou stupňů,
podrobněji rozvedeny a konkretizovány alespoň v odůvodnění jejich rozhodnutí
(blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 11 Tdo
1311/2016).
Pokud obviněná namítá, že soudy do popisu skutku zahrnuly i období, pro které
nebyla obžaloba podána, konkrétně období, kdy se nacházela v pracovní
neschopnosti, tak je třeba uvést, že se jedná toliko o tvrzení obviněné.
Především je třeba uvést, že obžaloba byla podána pro stejné období (viz
návětí), jaké je uvedeno ve skutku, kterým byla obviněná uznána vinnou, takže z
tohoto pohledu je námitka obviněné lichá. Protože soud prvního stupně neuvádí
na rozdíl od podané obžaloby konkrétní data výběrů finanční hotovosti z
bankomatu, nelze přisvědčit námitce obviněné, že soudy ji uznaly vinnou i z
výběrů z bankomatu v době pracovní neschopnosti. Navíc je třeba uvést, že v
případě podané obžaloby nebyl uveden žádný útok spočívající ve výběru z
bankomatu v období pracovní neschopnosti (od 4. 10. 2016 do 6. 11.2016), když
obžaloba byla podána toliko pro platbu předmětnou kartou ze dne 7. 10. 2016
(skutek 83 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž soudy nižších stupňů
logickým způsobem zdůvodnily, proč v tomto směru neuvěřily obhajobě obviněné,
že platbu nemohla provést ona (viz rozsudek soudu prvního stupně, bod 21., str.
10, usnesení soudu druhého stupně, bod 19., str. 8).
Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněná se svojí argumentací
obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu
rozešla a vznesla námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jí
deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovení § 265b tr. ř. upravující
dovolací důvody). Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání
nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i
odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání
Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti
vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 12. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová