USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2021 o
dovoláních obviněných J. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu
trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Ruzyně, M. M., nar. XY v XY, trvale
bytem XY, přechodně bytem XY, P. V., nar. XY v XY, státního příslušníka
Slovenské republiky, trvale bytem XY, Slovenská republika, přechodně bytem XY,
M. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, E. S., nar. XY v XY, zemřelého dne 7. 3.
2021, státního příslušníka Slovenské republiky, trvale bytem XY, přechodně
bytem XY, Slovenská republika, M. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, přechodně
bytem XY, P. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, D. K., nar. XY v XY, trvale
bytem XY, a J. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu
v Praze ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 3 To 121/2018, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 16/2015, t a k t
o :
I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se odmítají dovolání obviněných J. S.,
M. K., P. K. a J. S.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se odmítají dovolání obviněných P. V.,
M. V., E. S. a D. K.
III. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněného M. M.
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 3 To 121/2018,
částečně zrušuje ve výroku pod bodem II., jímž bylo podle § 256 tr. ř.
zamítnuto odvolání obviněného M. M. směřující proti výroku o trestech, které mu
byly rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 40 T
16/2015, uloženy.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušenou část
rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v
rozsahu zrušení o trestech obviněného M. M. znovu rozhodl.
Jinak zůstal rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 3 To
121/2018, nezměněn.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 40 T
16/2015, byli dovolatelé (pro účely tohoto rozhodnutí budou označováni bez
titulů a kromě P. V. a M. V. jen příjmeními) uznáni vinnými tak, že obviněný S. v bodech I. 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9., 10., 11., 12., 13., 14., 15.,
16., 17., 19. a 20., M. v bodě I. 1., P. V. v bodě I. 2, M. V. v bodě I. 3., S. v bodě I. 4. a K. pod bodem I. 5. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné
povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku,
obvinění K. pod bodem I. 9., K. pod bodem I. 10. a S. pod bodem I. 13. zločinem
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2
písm. a), c) tr. zákoníku, jichž se obvinění dopustili tím, že
I. obviněný S., jednatel společnosti L., se sídlem XY (dále jako „společnost
L.“), v rámci své podnikatelské činnosti v Praze a na jiných místech České
republiky, v součinnosti s obviněným F. V., který jednal za společnosti A. A.,
se sídlem XY (dále jako „společnost A.“), společnost A, se sídlem XY (dále jako
„společnost A.“), O., se sídlem XY (dále jako „společnost O.“), B., se sídlem
XY (dále jako „společnost B.“), K. C., se sídlem XY, (dále jako „společnost K. C.“), společnost V. I., se sídlem XY (dále jako „společnost V. I.“), a C. C.,
se sídlem XY (dále jako „společnost C. C.“), a v součinnosti s obviněným R. P.,
který jednal za společnosti S., se sídlem XY (dále jako „společnost S.“), M.,
se sídlem XY (dále jako „společnost M.“), M. E., se sídlem XY (dále jako
„společnost M. E.“), G. A., se sídlem XY (dále jako „společnost A.“), a
společnost L., se sídlem XY (dále jako „společnost L.“), vytvořil systém
umožňující zájemcům o jeho využití vyvést disponibilní finanční prostředky z
jejich podnikatelské činnosti mimo účtované majetkové hodnoty za účelem jejich
použití pro jejich vlastní potřebu nebo k financování určitých kroků spojených
s jejich podnikatelskými aktivitami, a zároveň vytvářející podmínky pro daňovou
„optimalizaci“ v jimi řízených obchodních společnostech,
a v době nejméně od dubna roku 2008 do března roku 2013 s cílem takto naložit s
disponibilními finančními prostředky určitých podnikatelských subjektů – a v té
souvislosti též ve snaze zkrátit daň z přidané hodnoty (dále jako „DPH“), daň z
příjmů právnických osob (dále jako „DPPO“) a daň z příjmů fyzických osob (dále
jako „DPFO“), případně v zájmu získání určitých daňových výhod – plánoval,
organizoval a zajišťoval, po předchozí dohodě s odběrateli, vystavování
dodavatelských faktur za předstírané služby a práce nebo za činnosti prováděné
pouze naoko, aniž by měly deklarovaný ekonomický efekt a hodnotu, a aniž by
plnily navenek prezentovaný účel, a činil tak tím způsobem, že po upřesnění
předmětu fakturace s odběratelem a dohodnutí výše fakturované částky předal
potřebné údaje buď obviněnému F. V. nebo obviněnému R. P. s pokynem vystavit
fakturu za některou ze společností, jejichž jménem jednali, a po vyhotovení
faktury ji doručil odběrateli nebo jejím doručením pověřil obviněného F. V. nebo obviněného R.
P., přičemž všichni tři takto jednali s vědomím, že ke
zdanitelnému plnění deklarovanému na vystavovaných fakturách nedošlo, případně
že byl předmět fakturace vytvořen pouze formálně a fakturované činnosti nemohou
splnit navenek prezentovaný účel, a že vystavují doklady, které neodpovídají
skutečnosti a budou neoprávněně zahrnuty do účetnictví jednotlivých
odběratelských společností a následně do jejich daňových přiznání k DPH a k
DPPO nebo DPFO za příslušná zdaňovací období, takže ovlivní jejich daňové
povinnosti, a obviněný S. v návaznosti na to, po uskutečnění plateb za takto
fakturované služby a práce ze strany odběratelů, zajišťoval výběr uhrazených
částek z bankovních účtů dodavatelských společností v hotovosti buď
prostřednictvím obviněného V., jenž k tomu dále využíval R. V., nar. XY, nebo
prostřednictvím obviněného P., jenž k tomu dále využíval H. B., nar. XY, M. B.,
nar. XY, či L. L., nar. XY, tito následně předávali vybrané peníze obviněnému
S., a ten po odečtení provizí, buď osobně nebo opět prostřednictvím obviněných
V. a P., případně P. S., nar. XY, zajišťoval předání zbylé částky v hotovosti
zpět odběratelům, jejichž jménem jednali obvinění
M. – jednatel společností I., I. P., L. A., T. L. a L. Z. h., s. r. o., dále
předseda představenstva společností I. P. a I. P. C.,
P. V. – jednatel společností I. P. a G.,
M. V. – předseda představenstva společnosti L. a jednatel společností I. E. a
P.,
S. – člen představenstva společnosti A. C.,
K. – předseda představenstva společnosti V.-p.,
K. – jednatel společnosti L.,
K. – předseda představenstva v období od 12. 6. 2009 do 3. 1. 2011 a současně
jednající jménem společnosti T.,
S. – předseda představenstva společnosti S. s.,
a dále J. J. - jednatel společnosti D. J., J. P. – jednatel společností L. u S. V., a M., D. H.– jednatel společnosti V. T., M. A. – jednatel společnosti F.,
M. S. – jednající jménem společnosti E., F. V. – jednatel společnosti P., J. J. – jednatel společnosti P. J. a dále jako fyzická osoba podnikající pod jménem
J. J., R. J. – jednatel společnosti J. s., M. K. – jednatel společnosti C. M.,
D. Š. – jednatel společnosti 4., J. P.–jednající jménem společnosti S., P. D. –
jednatel společností C. C. R., P. S. – jednatel společnosti M. A., a osoba
jednající jménem společnosti T. (dále u všech společností bez označení formy
korporace),
jejichž trestní stíhání bylo zastaveno,
uvedení odběratelé níže konkretizované faktury vystavené za popsaných okolností
zahrnuli nebo nechali zahrnout do daňových přiznání k DPH a k DPPO či DPFO za
jednotlivá zdaňovací období, ačkoli všichni věděli, že ke zdanitelnému plnění,
uvedenému na těchto fakturách, nedošlo, případně byl předmět fakturace vytvořen
pouze formálně a deklarované činnosti nemohly splnit, a ani nesplnily svůj
účel, takže se jednalo o účelové vykazování přijatých zdanitelných plnění,
ovlivňující příslušnou daňovou povinnost, když konkrétně shora popsaným
způsobem postupovali v následujících případech:
ad 1. obviněný M., jako jednatel společností I., I. P., L. A., T. L. a L. Z. h., dále jako předseda představenstva společností I. P, a I.
P. C., v době od
25. 10. 2010 do 9. 7. 2013 podával u příslušných finančních úřadů daňová
přiznání k dani z DPH a k dani z DPPO za jednotlivá zdaňovací období, do nichž
cíleně zahrnoval faktury o přijatých zdanitelných plněních, které si opatřil po
předchozí dohodě s obviněným S., jenž je na objednávku obdržel od obviněných V. a P., a počínaje lednem roku 2013 přímo na základě dohody s F. V., jenž je
vyhotovoval, ačkoli ke zdanitelnému plnění, uvedenému na těchto fakturách,
nedošlo a jednalo se o faktury vytvořené za účelem ovlivnění daňové povinnosti
k dani z DPH a k DPPO, a také s cílem získat finanční hotovost pro vlastní
potřebu, když provedené platby, po odečtení provize, mu byly vraceny zpět v
hotovosti, ať už přímo nebo prostřednictvím zaměstnance B. H., přičemž takto
jednal za jednotlivé jím ovládané nebo vlastněné společnosti v níže uvedených
případech
A. jako jednatel společnosti I., v době od 25. 10. 2010 do 26. 11. 2012 podával
u Finančního úřadu v XY a následně u Finančního úřadu pro XY daňová přiznání k
DPH a k DPPO, do nichž úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých
zdanitelných plněních od dodavatelských společností A., O., B., A., L., S., A.,
jejichž vyhotovení zajišťovali obvinění F. V. a R. P. podle pokynů obviněného
S. – a C. C., a K. C. – vystavovaných obviněným F. V. bez vědomí obviněného S. – za zajištění studia na F. U. of W., za marketingovou podporu, vytváření
podnikatelských strategií, průzkumy trhu, reklamní činnosti, zhodnocení
projektů, strategické poradenství, vytváření logistických systémů a provádění
průzkumů a analýz, a které mu na jeho pokyn opatřoval obviněný B. H., a v té
souvislosti
1. do daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění faktury uvedené v tabulce na stranách 8 až 10,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty v tehdy platném znění (dále „zákon č. 235/2004 Sb.“), uplatnil
odpočet DPH na vstupu v celkové výši 13.636.876 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil
daňovou povinnost k DPH, přičemž obviněný F. V. se na tom podílel do výše
10.258.499 Kč, obviněný R. P. do výše 3.378.377 Kč a obviněný S. do výše
12.625.376 Kč,
2. současně v daňových přiznáních k DPPO za rok 2010 a rok 2011 podaných u
Finančního úřadu v XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil nárok na
odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení
zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů, v tehdy platném znění (dále „zákon č. 586/1992 Sb.“), konkrétně
- v daňovém přiznání k DPPO za rok 2010 podaném na finančním úřadu dne 27. 6. 2011 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje jednu fakturu uvedenou pod bodem 1. za zdaňovací období září 2010, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku
3.450.000 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti a zkrátil tak
DPPO o částku 655.500 Kč,
- v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném na finančním úřadu dne 2. 7. 2012 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 35 faktur uvedených pod bodem 1.
za
zdaňovací období leden až prosinec 2011, čímž neoprávněně navýšil výdaje o
částku 44.946.882 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a
zkrátil tak DPPO o částku 8.539.930 Kč, přičemž obviněný F. V. se na tom
podílel co do výše 5.330.450 Kč, obviněný R. P. co do výše 3.209.480 Kč a
obviněný S. co do výše 7.579.100 Kč,
čímž za zdaňovací období roku 2010 a 2011 obviněný M. zkrátil DPPO v úhrnné
výši 9.195.430 Kč,
vše ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro XY, Územní
pracoviště pro XY, přičemž obviněný F. V. se na tom podílel co do výše
5.985.950 Kč, obviněný R. P. co do výše 3.209.480 Kč a obviněný S. co do výše
8.234.600 Kč,
B. jako jednatel společnosti I. P., dne 25. 4. 2012 podal u Finančního úřadu v
XY daňové přiznání k DPH, do něhož cíleně za popsaných okolností zahrnul mezi
přijatelná plnění fakturu popsanou v tabulce na straně 12 rozsudku, čímž
neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb., uplatnil odpočet DPH
na vstupu v celkové výši 260.000 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil daňovou
povinnost k DPH ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem v XY,
C. jako jednatel společnosti L. A. v době od 25. 1. 2011 do 25. 1. 2013 podával
u Finančního úřadu v XY daňová přiznání k DPH a k DPPO, do nichž úmyslně
zahrnoval faktury o předstíraných přijatých zdanitelných plněních od
dodavatelských společností B. a S., jejichž vyhotovení zajišťovali obvinění F. V. a R. P. podle pokynů obviněného S. a společnosti C. C. vystavovaných
obviněným F. V. bez vědomí obviněného S. za strategické poradenství a reklamní
předměty, a které mu na jeho pokyn opatřoval obviněný B. H., a to:
1. do daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění mimo jiné faktury uvedené v tabulce na straně 13,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb. uplatnil odpočet
DPH na vstupu v celkové výši 1.123.972 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil daňovou
povinnost k DPH ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem v XY,
přičemž obviněný F. V. se na tom podílel co do výše 663.972 Kč, obviněný R. P. co do výše 460.000 Kč a obviněný S. co do výše 924.000 Kč,
2. současně v daňových přiznáních k DPPO za rok 2010 a rok 2011 podaných u
Finančního úřadu v XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil nárok na
odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení
zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zákona č. 586/1992 Sb., konkrétně
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2010 podaném na finančním úřadu dne 1. 4. 2011
zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje jednu fakturu uvedenou pod bodem 1. za
zdaňovací období prosinec 2010, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku
2.320.000 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti a zkrátil tak
DPPO o částku 440.800 Kč, v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném na
finančním úřadu dne 2. 4. 2012 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje jednu
fakturu uvedenou pod bodem 1.
za zdaňovací období prosinec 2011, čímž
neoprávněně navýšil výdaje o částku 2.300.000 Kč s cílem snížit základ pro
výpočet daňové povinnosti, přičemž v důsledku vykázané daňové ztráty došlo k
jejímu neoprávněnému snížení o částku 681.288 Kč, a současně ze zbývající části
základu daně 1.618.712 Kč zkrátil DPPO ve výši 307.420 Kč,
čímž za zdaňovací období roku 2010 a 2011 zkrátil DPPO v úhrnné výši 748.220
Kč,
D. jako jednatel společnosti T. L. v době od 25. 1. 2012 do 2. 4. 2012 podával
u Finančního úřadu v XY daňová přiznání k DPH a k DPPO, do nichž úmyslně
zahrnul mezi přijatá zdanitelná plnění mimo jiné jednu fakturu za předstírané
zdanitelné plnění, a to:
1. do daňového přiznání k DPH za zdaňovací období prosinec 2011 zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění fakturu v tabulce na straně 15 rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil
odpočet DPH na vstupu ve výši 100.000 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil daňovou
povinnost k DPH,
2. současně v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném u Finančního úřadu v
XY dne 2. 4. 2012 zahrnutím této faktury uvedené pod bodem 1. neoprávněně
uplatnil nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění
a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zákona č. 586/1992 Sb.,
čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 500.000 Kč s cílem snížit základ pro
výpočet daňové povinnosti a zkrátil tak DPPO o částku 95.000 Kč,
E. jako jednatel společnosti L. Z. h. v době od 27. 12. 2011 do 23. 7. 2012
podával u Finančního úřadu v XY daňová přiznání k DPH a k DPPO, do nichž
úmyslně zahrnul mezi doklady o přijatých zdanitelných plněních mimo jiné
fakturu vystavenou za popsaných okolností, a to:
1. do daňového přiznání k DPH za zdaňovací období listopad 2011 zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění fakturu uvedenou v tabulce na straně 16 rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil
odpočet DPH na vstupu ve výši 240.000 Kč a v tomto rozsahu zkrátil daňovou
povinnost k DPH,
2. současně v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném u Finančního úřadu v
XY dne 23. července 2012 zahrnutím této faktury uvedené pod bodem 1. neoprávněně uplatnil nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na
dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24
zákona č. 586/1992 Sb., čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 1.200.000 Kč s
cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti a zkrátil tak DPPO o částku
228.000 Kč, vše ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro
Plzeňský kraj, Územní pracoviště v XY,
F. jako předseda představenstva společnosti I. P, v době od 28. 12. 2011 do 2. 4. 2012 podával u Finančního úřadu v XY daňová přiznání k DPH a k DPPO, k nimž
úmyslně připojil mezi doklady o přijatých zdanitelných plněních mimo jiné jednu
fakturu za předstírané zdanitelné plnění, a to:
1. do daňového přiznání k DPH za zdaňovací období listopad 2011 zahrnul mezi
přijatá zdanitelná plnění fakturu uvedenou v tabulce na straně 17 rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č.
235/2004 Sb., uplatnil
odpočet DPH na vstupu ve výši 500.000 Kč a v tomto rozsahu zkrátil daňovou
povinnost k DPH,
2. současně v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném u Finančního úřadu v
XY dne 2. dubna 2012 zahrnutím této faktury uvedené pod bodem 1. neoprávněně
uplatnil nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění
a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zákona č. 586/1992 Sb.,
čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 2.500.000 Kč s cílem snížit základ pro
výpočet daňové povinnosti a zkrátil tak DPPO o částku 475.000 Kč,
G. jako předseda představenstva společnosti I. P. C., v době od 27. 2. 2012 do
9. 7. 2013 podával u Finančního úřadu v XY daňová přiznání k DPH a k DPPO, do
nichž úmyslně zahrnul mezi přijatá zdanitelná plnění fakturu na předstírané
zdanitelné plnění, a to:
1. do daňového přiznání k DPH za zdaňovací období leden 2012 zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění fakturu uvedenou v tabulce na straně 18 rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil
odpočet DPH na vstupu ve výši 440.000 Kč a v tomto rozsahu zkrátil daňovou
povinnost k DPH,
2. současně v daňovém přiznání k DPPO za rok 2012 podaném u Finančního úřadu v
XY dne 9. 7. 2013 zahrnutím této faktury uvedené pod bodem 1. neoprávněně
uplatnil nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění
a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zákona č. 586/1992 Sb.,
čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 2.200.000 Kč s cílem snížit základ pro
výpočet daňové povinnosti, přičemž v důsledku vykázané daňové ztráty došlo k
jejímu neoprávněnému snížení o částku 163.972 Kč, což odpovídá zkrácení DPPO ve
výši 31.155 Kč, a současně ze zbývající části základu daně 2.036.028 Kč zkrátil
DPPO ve výši 386.840 Kč, a celkově tak zkrátil DPPO o částku 417.995 Kč
tedy společným jednáním způsobili obvinění M., S., F. V. a R. P., v části i za
pomoci obviněného B. H., celkovou škodu na DPH ve výši 16.300.848 Kč a na DPPO
ve výši 11.159.645 Kč, tj. celkem ve výši 27.460.493 Kč, na jejímž způsobení se
obviněný M. podílel v celém rozsahu, obviněný S. co do výše 25.288.191 Kč,
obviněný F. V. co do výše 17.349.221 Kč a obviněný R. P. co do výše 9.569.383
Kč,
2. obviněný P. V. jako jednatel společností G. a I. P., v době od 25. 5. 2009
do 25. 3. 2013 nechával zpracovat daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá
zdaňovací období, tato podával u příslušných finančních úřadů a cíleně do nich
zahrnoval faktury o předstíraných přijatých zdanitelných plněních, které si
opatřoval prostřednictvím svých zaměstnanců B. H. a E. V., a to po předchozí
dohodě s obviněným S., který je na objednávku získával od obviněného F. V., a
počínaje lednem roku 2013 přímo na základě dohody s obviněným F. V., jenž je
vyhotovoval, ačkoli ke zdanitelnému plnění, uvedenému na těchto fakturách,
nedošlo, a jednalo se o faktury vytvořené za účelem vyvedení finančních
prostředků společností G., I. P.
mimo účetní evidenci jejích majetkových hodnot
s cílem použít je k poskytování různých benefitů lékařům, jimž byly dodávány
jimi distribuované léky, případně s cílem vyčlenit je pro potřebu rakouských
majitelů daných společností, zvláště pak pro potřebu H. D., a to s vědomím, že
tak zároveň dojde k ovlivnění daňové povinnosti daných společností k DPH a k
DPPO, když provedené platby, po odečtení provize, byly zahrnovány do fondu za
tím účelem vytvořeného, přičemž obviněný P. V. takto jednal v součinnosti s
obviněnými S., F. V., B. H. a E. V. za jednotlivé společnosti v níže uvedených
případech,
A. jako jednatel společnosti G., v době od 25. 5. 2009 do 25. 3. 2013 nechával
zpracovat daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá zdaňovací období, tato
podával u Finančního úřadu pro XY a cíleně do nich zahrnoval faktury o
přijatých zdanitelných plnění od dodavatelských společností A., A., –
vystavovaných obviněným F. V. podle pokynů obviněného S. – V. I. a K. C. –
vystavovaných obviněným F. V. bez vědomí obviněného S. – za webovou reklamu,
průzkum trhu, marketingovou podporu, zajištění tisku a distribuce reklamních
letáků, školení a za reklamní předměty, a to:
1. do daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění faktury dané povahy vytvořené za popsaných
okolností za uvedeným účelem, jež jsou vymezeny v tabulkách na stranách 21 až
27 rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil
odpočet DPH na vstupu v celkové výši 10.395.961 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil
daňovou povinnost k DPH, přičemž obviněný F. V. se na tom podílel v celém
rozsahu a obviněný S. co do výše 10.071.669 Kč,
2. současně v daňových přiznáních k DPPO za roky 2009, 2010 a 2011 podaných u
Finančního úřadu pro XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil nárok na
odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení
zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zákona č. 586/1992 Sb., konkrétně
- v daňovém přiznání k DPPO za rok 2009 podaném na finančním úřadu dne 28. 5. 2010 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 2 faktury uvedené pod bodem 1. za
zdaňovací období duben a říjen 2009,
čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 2.185.000 Kč s cílem snížit základ pro
výpočet daňové povinnosti a zkrátil tak DPPO o částku 437.000 Kč,
- v daňovém přiznání k DPPO za rok 2010 podaném na finančním úřadu dne 25. 5. 2011 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 27 faktur uvedených pod bodem 1. za
zdaňovací období leden až prosinec 2010,
čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 16.089.103 Kč s cílem snížit základ
pro výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak daň z příjmů právnických osob o
částku 3.057.100 Kč,
- v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném na finančním úřadu dne 23. 5. 2012 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 41 faktur uvedených pod bodem 1.
za
zdaňovací období leden až prosinec 2011, čímž neoprávněně navýšil výdaje o
částku 18.260.182 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti,
a zkrátil tak DPPO o částku 3.493.720 Kč, čímž za zdaňovací období roku 2009,
2010 a 2011 zkrátil daň z příjmů právnických osob v úhrnné výši 6.987.820 Kč,
B. jako jednatel společnosti I. P., v době od 22. 12. 2008 do 25. 3. 2013
nechával zpracovat daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá zdaňovací
období, tato podával u Finančního úřadu pro XY a cíleně do nich zahrnoval
faktury o předstíraných přijatých zdanitelných plněních od dodavatelských
společností A. a A. – vystavovaných obviněným F. V. podle pokynů obviněného S. – a společností V. I., a K. C., vystavovaných obviněným F. V. bez vědomí
obviněného S. – za webovou reklamu, průzkum trhu, marketingovou podporu,
zajištění tisku a distribuce reklamních letáků, školení a za reklamní předměty,
a to:
1. do daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění následující faktury vymezené na stranách 29 až 35
rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil
odpočet DPH na vstupu v celkové výši 4.970.653 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil
daňovou povinnost k DPH, přičemž obviněný F. V. se na tom podílel v celém
rozsahu, zatímco obviněný S. co do výše 4.844.401 Kč,
2. současně v daňových přiznáních k DPPO za roky 2008, 2009, 2010 a 2011
podaných u Finančního úřadu pro XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil
nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a
udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zákona č. 586/1992 Sb.,
konkrétně
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2008 podaném na finančním úřadu dne 26. 5. 2009 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje jednu fakturu uvedenou pod bodem 1. za zdaňovací období listopad 2008, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku
1.092.500 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak
DPPO o částku 229.530 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2009 podaném na finančním úřadu dne 28. 5. 2010 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 2 faktury uvedené pod bodem 1. za
zdaňovací období duben a říjen 2009, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku
2.185.000 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak
DPPO o částku 437.000 Kč,
v daňovém přiznání k DPH a k DPPO za rok 2010 podaném na finančním úřadu dne
25. 5. 2011 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 20 faktur uvedených pod bodem
1. za zdaňovací období leden až prosinec 2010, čímž neoprávněně navýšil výdaje
o částku 6.639.676 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a
zkrátil tak DPPO o částku 1.261.600 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném na finančním úřadu dne 23. 5. 2012 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 33 faktur uvedených pod bodem 1.
za
zdaňovací období leden až srpen, říjen až prosinec 2011 a leden 2012, čímž
neoprávněně navýšil výdaje o částku 7.462.921 Kč s cílem snížit základ pro
výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak DPPO o částku 1.417.970 Kč,
čímž za zdaňovací období roku 2008, 2009, 2010 a 2011 zkrátil DPPO v úhrnné
výši 3.346.100 Kč,
tedy obvinění P. V., S. a F. V., v části i za pomoci obviněných B. H. a E. V.,
společným jednáním způsobili České republice zastoupené Finančním úřadem pro
XY, Územní pracoviště pro XY, celkovou škodu na DPH ve výši 15.366.614 Kč a na
DPPO ve výši 10.333.920 Kč, tj. celkem ve výši 25.700.534 Kč, na jejímž
způsobení se obvinění P. V. a obvinění F. V. podíleli v celém rozsahu, obviněný
S. na jejím způsobení na DPH co do výše 14.916.070 Kč a na jejím způsobení na
DPPO co do výše 10.333.920 Kč, tj. celkem co do výše 25.249.990 Kč,
3. obviněný M. V. jako předseda představenstva společnosti L., a jednatel
společností I. E., a P., v době od 25. 4. 2008 do 29. 3. 2012 v úmyslu zkrátit
daň podával u příslušných finančních úřadů daňová přiznání k DPH a k DPPO za
jednotlivá zdaňovací období, do nichž cíleně zahrnoval faktury o předstíraných
přijatých zdanitelných plněních, které si opatřil po předchozí dohodě
prostřednictvím obviněného S., který je na objednávku obdržel od obviněných F. V. a R. P., ačkoli ke zdanitelným plněním, uvedeným na těchto fakturách,
nedošlo, a jednalo se o faktury vytvořené za účelem ovlivnění daňové povinnosti
k DPH a k DPPO, a také s cílem získat finanční hotovost pro vlastní potřebu,
když provedená platba, po odečtení provize, mu byla vrácena zpět v hotovosti,
přičemž takto jednal za jednotlivé společnosti v níže uvedených případech. A. jako předseda představenstva společnosti L., v době od 25. 4. 2008 do 26. 3. 2012 podával u Finančního úřadu pro XY daňová přiznání k DPH a k DPPO, do
nichž úmyslně zahrnoval fiktivní faktury o přijatých zdanitelných plněních od
dodavatelských společností A. A., za webovou reklamu, A., za konzultační,
poradenské, IT a inženýrské práce a O., za zajištění zahraničního studia, a to:
1. do daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění faktury dané povahy vymezené v tabulce na straně
38 rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil
odpočet DPH na vstupu v celkové výši 4.009.568 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil
daňovou povinnost k DPH,
2. současně v daňových přiznáních k DPPO za roky 2008, 2010 a 2011 podaných u
Finančního úřadu pro XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil nárok na
odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení
zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zák. č. 586/1992 Sb., konkrétně
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2008 podaném na finančním úřadu dne 30. 6. 2009 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 4 faktury uvedené pod bodem 1.
za
zdaňovací období březen, červenec, září a prosinec 2008, čímž neoprávněně
navýšil výdaje o částku 5.942.251 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové
povinnosti a zkrátil tak DPPO o částku 1.247.820 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2010 podaném na finančním úřadu dne 22. 6. 2011 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 1 fakturu za zdaňovací období říjen
2010, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 185.200 Kč s cílem snížit základ
pro výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak DPPO o částku 35.150 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném na finančním úřadu dne 25. 6. 2012 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 4 faktury za zdaňovací období září a
říjen 2011 a leden 2012, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 11.159.500 Kč
s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak daň z příjmů
právnických osob o částku 2.120.210 Kč, čímž za zdaňovací období roku 2008,
2010 a 2011 zkrátil DPPO v úhrnné výši 3.403.180 Kč,
B. jako jednatel společnosti I. E., v době od 26. 1. 2009 do 29. 3. 2012
podával u Finančního úřadu pro XY daňová přiznání k DPH a k DPPO, do nichž
úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých zdanitelných plněních od
dodavatelské společnosti A. za konzultační a poradenské práce a inženýrskou
činnost, a to:
1. do daňových přiznání k DPH za jednotlivá čtvrtletní a měsíční zdaňovací
období zahrnul do přijatých zdanitelných plnění faktury uvedené na stranách 40
a 41 rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. uplatnil
odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu v celkové výši 4.520.392 Kč, a v tomto
rozsahu zkrátil daňovou povinnost k DPH,
2. současně v daňových přiznáních k DPPO za rok 2008, 2009, 2010 a 2011
podaných u Finančního úřadu pro XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil
nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a
udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zákona o dani z příjmů,
konkrétně
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2008 podaném na finančním úřadu dne 3. 3. 2009
zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 1 fakturu uvedenou pod bodem 1. za
zdaňovací období IV. čtvrtletí 2008, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku
6.427.487 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti a zkrátil tak
daň z příjmů právnických osob o částku 1.349.880 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2009 podaném na finančním úřadu dne 29. 3. 2010 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 3 faktury uvedené pod bodem 1. za
zdaňovací období II. a IV. čtvrtletí 2009, čímž neoprávněně navýšil výdaje o
částku 3.259.601 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a
zkrátil tak DPPO o částku 652.000 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2010 podaném na finančním úřadu dne 3. 3. 2011
zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje tři faktury uvedené pod bodem 1. za
zdaňovací období II. a III. čtvrtletí 2010, čímž neoprávněně navýšil výdaje o
částku 10.814.338 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a
zkrátil tak DPPO o částku 2.054.660 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném na finančním úřadu dne 29. 3.
2012 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 3 faktury uvedené pod bodem 1. za
zdaňovací období červenec a říjen roku 2011, čímž neoprávněně navýšil výdaje o
částku 2.584.891 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti,
přičemž v důsledku vykázané daňové ztráty došlo k jejímu neoprávněnému snížení
o částku 1.106.895 Kč, a současně ze zbývající části základu daně 1.477.996 Kč
zkrátil DPPO ve výši 280.630 Kč,
čímž za zdaňovací období roku 2008, 2009, 2010 a 2011 zkrátil DPPO úhrnné výši
4.337.170 Kč,
C. jako jednatel společnosti P., v době od 20. 10. 2010 do 29. 3. 2012 podával
u Finančního úřadu pro XY daňová přiznání k DPH a k DPPO, do nichž úmyslně
zahrnoval faktury o předstíraných přijatých zdanitelných plněních od
dodavatelských společností A. za IT práce, A. A. za webovou reklamu a M. za
materiál a malířské a údržbové práce, a to:
1. do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty za jednotlivá čtvrtletní
zdaňovací období zahrnul do přijatých zdanitelných plnění faktury uvedené na
straně 43 rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zák. č. 234/2004 Sb. uplatnil odpočet
DPH na vstupu v celkové výši 210.975 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil daňovou
povinnost k DPH,
2. současně v daňových přiznáních k DPPO za rok 2010 a 2011 podaných u
Finančního úřadu pro XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil nárok na
odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení
zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zák. č. 286/1992 Sb., konkrétně
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2010 podaném na finančním úřadu dne 30. 3. 2011 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje dvě faktury uvedené pod bodem 1. za
zdaňovací období III. čtvrtletí 2010, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku
310.850 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak
DPPO o částku 59.090 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném na finančním úřadu dne 29. 3. 2012 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje čtyři faktury uvedené pod bodem 1. za
zdaňovací období IV. čtvrtletí 2010, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku
744.025 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, přičemž v
důsledku vykázané daňové ztráty došlo k jejímu neoprávněnému snížení o částku
144.760 Kč, a současně ze zbývající části základu daně 599.265 Kč zkrátil DPPO
ve výši 113.810 Kč,
čímž za zdaňovací období roku 2010 a 2011 zkrátil DPPO v úhrnné výši 172.900
Kč,
tedy společným jednáním způsobili obvinění M. V., S., F. V. a R. P. České
republice zastoupené Finančním úřadem pro XY, Územní pracoviště pro XY,
celkovou škodu na DPH ve výši 8.740.935 Kč a na DPPO ve výši 7.913.221 Kč, tj. celkem ve výši 16.654.156 Kč, resp. obviněný F. V. dílem na DPH ve výši
8.592.130 Kč a na DPPO ve výši 7.799.411 Kč, tj. celkem ve výši 16.391.541 Kč,
a obviněný R. P. dílem na DPH ve výši 148.805 Kč a na DPPO ve výši 113.810 Kč,
tj. celkem ve výši 262.615 Kč,
4. obviněný S. jako člen představenstva a osoba jednající jménem společnosti A.
C., v době od prosince roku 2008 do června roku 2010 ve snaze vyvést z účetních
evidencí a z této společnosti disponibilní finanční prostředky a současně ve
snaze zkrátit její daňové povinnosti podával u Finančního úřadu pro XY daňová
přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá zdaňovací období a poskytoval podklady
pro zpracování těchto daňových přiznání, do nichž cíleně zahrnoval faktury o
předstíraných zdanitelných plněních od dodavatele společnosti A. P. C.,
navazující na faktury stejné povahy vystavované jménem společnosti A., za
tvrzenou – ale fakticky neprováděnou – marketingovou podporu, které si opatřil
po předchozí dohodě prostřednictvím obviněného S., který zapojil do jejich
vystavování obviněného F. V., a po provedených platbách mu tyto platby po
odečtení provize vracel zpět v hotovosti, přičemž takto jednal obviněný S. v
níže uvedených případech:
1. do daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění faktury vymezené v tabulce na stranách 45 až 47
rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil
odpočet DPH na vstupu v celkové výši 6.860.230 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil
daňovou povinnost k DPH,
2. současně v daňových přiznáních k DPPO za roky 2008, 2009 a 2010 podaných u
Finančního úřadu pro XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil nárok na
odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení
zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zák. č. 586/1992 Sb., konkrétně
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2008 podaném na finančním úřadu dne 30. 6. 2009 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 3 fiktivní faktury uvedené pod bodem
1. za zdaňovací období listopad a prosinec 2008, čímž neoprávněně navýšil
výdaje o částku 1.365.400 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové
povinnosti a zkrátil tak DPPO o částku 286.860 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2009 podaném na finančním úřadu dne 18. 6. 2010 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 22 faktur uvedených pod bodem 1. za
zdaňovací období únor až prosinec 2009, čímž neoprávněně navýšil výdaje o
částku 22.202.293 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a
zkrátil tak DPPO o částku 4.741.400 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2010 podaném na finančním úřadu dne 29. 6. 2011 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 16 faktur uvedených pod bodem 1. za
zdaňovací období leden až červenec 2010, čímž neoprávněně navýšil výdaje o
částku 11.987.074 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a
zkrátil tak DPPO o částku 1.991.580 Kč, čímž za zdaňovací období roku 2008,
2009 a 2010 zkrátil DPPO v úhrnné výši 7.019.840 Kč,
tedy obvinění S., S. a F. V. způsobili společným jednáním celkovou škodu na
dani z přidané hodnoty ve výši 6.860.230 Kč a na dani z příjmů právnických osob
ve výši 7.019.840 Kč, tj. celkem ve výši 13.880.070 Kč. 5. obviněný K. jako předseda představenstva a osoba jednající jménem společnosti V.-p., v
době od 26. 4. 2010 do 28. 1.
2013 ve snaze získat finanční hotovost pro
vlastní potřebu a zároveň zkrátit daně podával u Finančního úřadu v XY daňová
přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá zdaňovací období, do nichž cíleně
zahrnoval faktury o předstíraných přijatých zdanitelných plněních od
dodavatelských společností O., za školení zaměstnanců a A. A., za reklamní
činnost a PR články, které si opatřil po předchozí dohodě prostřednictvím
obviněného S., který je na objednávku obdržel od obviněného F. V., ačkoli ke
zdanitelnému plnění, uvedenému na těchto fakturách, nedošlo, nebo k němu
nedošlo v deklarovaném rozsahu, případně navenek prezentované činnosti neplnily
a nemohly plnit deklarovaný ekonomický účel, a přitom se jednalo o faktury
ovlivňující po jejich použití v daňových přiznáních daňovou povinnost k DPH a k
DPPO, vytvořené s cílem získat finanční hotovost pro vlastní potřebu, když
provedené platby, po odečtení provizí, mu byly vraceny zpět v hotovosti,
přičemž takto jednal v následujících případech:
1. do daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění následující plnění z faktur vymezených v tabulce
na stranách 50 až 53 rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil
odpočet DPH na vstupu v celkové výši 9.081.700 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil
daňovou povinnost k DPH,
2. současně v daňových přiznáních k DPPO za roky 2010 a 2011 podaných u
Finančního úřadu v XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil nárok na
odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení
zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zák. č. 586/1992 Sb., konkrétně
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2010 podaném na finančním úřadu dne 16. 6. 2011 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 11 faktur uvedených pod bodem 1. za
zdaňovací období březen, září a prosinec 2010, čímž neoprávněně navýšil výdaje
o částku 5.236.400 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a
zkrátil tak daň z příjmů právnických osob o částku 1.029.526 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném na finančním úřadu dne 22. 6. 2012 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 28 faktur uvedených pod bodem 1. za
zdaňovací období leden, březen, červen, říjen a prosinec 2011, čímž neoprávněně
navýšil výdaje o částku 18.113.002 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové
povinnosti, a zkrátil tak daň z příjmů právnických osob o částku 3.441.470 Kč,
čímž za zdaňovací období roků 2010 a 2011 zkrátil DPPO v úhrnné výši o
4.470.996 Kč, obvinění K., S. a F. V. způsobili společným jednáním celkovou
škodu na DPH ve výši 9.081.700 Kč a na DPPO ve výši 4.470.996 Kč, tj. celkem ve
výši 13.552.696 Kč.
6. J. J., nar. XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako jednatel
společnosti D. J. v době od 25. 2. 2011 do 31. 5. 2013 v úmyslu zkrátit daň
podával u Finančního úřadu v XY daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá
zdaňovací období, do nichž úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých
zdanitelných plněních od dodavatelských společností A. A., a C. C., za reklamní
bannery, které si opatřil po předchozí dohodě prostřednictvím obviněného S.,
který je na objednávku obdržel od obžalovaného F. V., a počínaje červencem roku
2012 přímo na základě dohody s F. V., jenž je vyhotovoval, ačkoli ke
zdanitelnému plnění, uvedenému na těchto fakturách, nedošlo a jednalo se o
faktury vytvořené za účelem ovlivnění daňové povinnosti k DPH a k DPPO, a také
s cílem získat finanční hotovost pro vlastní potřebu, když provedená platba, po
odečtení provize, mu byla vracena zpět v hotovosti, přičemž takto konkrétně do
daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění faktury uvedené v tabulce na stranách 55 až 57
rozsudku soudu prvního stupně, čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona
235/2004 Sb., uplatnil odpočet DPH na vstupu v celkové výši 2.371.560 Kč, a v
tomto rozsahu zkrátil daňovou povinnost k DPH, přičemž obviněný F. V. se na tom
podílel v plném rozsahu, zatímco obviněný S. co do výše 1.560.750 Kč, současně
v daňových přiznáních k DPPO za roky 2011 a 2012 podaných u Finančního úřadu v
XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil nárok na odečtení výdajů
(nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve
smyslu ustanovení § 24 zák. č. 586/1992 Sb.,
čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 4.806.000 Kč s cílem snížit základ pro
výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak DPPO o částku 913.140 Kč, čímž za
zdaňovací období roku 2011 a 2012 zkrátil DPPO v úhrnné výši 2.053.330 Kč,
přičemž obviněný F. V. se na tom podílel v celém rozsahu, zatímco obviněný S.
co do výše 1.292.570 Kč, vše ke škodě České republiky zastoupené Finančním
úřadem pro Plzeňský kraj, Územní pracoviště v XY, tedy společným jednáním
způsobili J. J. a obviněný F. V. celkovou škodu na DPH ve výši 2.371.560 Kč a
na DPPO ve výši 2.053.330 Kč, tj. celkem 4.424.890 Kč, a obviněný S. celkovou
škodu na DPH ve výši 1.560.750 Kč a na DPPO ve výši 1.292.570 Kč, tj. celkem ve
výši 2.853.320 Kč.
7. J. P., nar. XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako jednatel
společností L. u S. V., a M., v době od 29. 10. 2010 do 24. 6. 2013 v úmyslu
zkrátit daň podával u příslušných finančních úřadů daňová přiznání k DPH a k
DPPO za jednotlivá zdaňovací období, do nichž úmyslně zahrnoval faktury o
předstíraných přijatých zdanitelných plněních, které si opatřil po předchozí
dohodě prostřednictvím obviněného S., který je na objednávku obdržel od
obviněného F. V., a počínaje srpnem roku 2012 přímo na základě dohody s F. V.,
jenž je vyhotovoval, ačkoli ke zdanitelnému plnění, uvedenému na těchto
fakturách, nedošlo, a jednalo se o faktury vytvořené za účelem ovlivnění daňové
povinnosti k DPH a k DPPO, a také s cílem získat finanční hotovost pro vlastní
potřebu, když provedená platba, po odečtení provize, mu byla vracena zpět v
hotovosti, přičemž takto jednal za jednotlivé společnosti v případech popsaných
pod body A. a B. na stranách 59 až 66, včetně tam uvedených tabulek s
fakturami, a společným jednáním způsobili J. P. a obviněný F. V. celkovou škodu
na DPH ve výši 2.362.804 Kč a na DPPO ve výši 1.567.902 Kč, tj. celkem
3.930.706 Kč, a obviněný S. pak celkovou škodu na DPH ve výši 1.627.049 Kč a na
DPPO ve výši 1.567.902 Kč, tj. celkem 3.149.951 Kč.
8. D. H., nar. XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako jednatel
společnosti V. T. v době od 25. 10. 2010 do 29. 6. 2011 v úmyslu zkrátit daň
podával u Finančního úřadu v XY daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá
zdaňovací období, do nichž úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých
zdanitelných plněních od dodavatele společnosti O., za demoliční, zemní a
stavební práce, které si opatřil po předchozí dohodě prostřednictvím obviněného
S., který je na objednávku obdržel od obviněného F. V., ačkoli ke zdanitelnému
plnění, uvedenému na těchto fakturách, nedošlo a jednalo se o faktury vytvořené
za účelem ovlivnění daňové povinnosti k DPH a k DPPO, a také s cílem získat
finanční hotovost pro vlastní potřebu, když provedená platba, po odečtení
provize, mu byla vracena zpět v hotovosti, přičemž takto do daňových přiznání k
DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do přijatých zdanitelných
plnění faktury vymezené v tabulce na straně 67 rozsudku soudu prvního stupně,
čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 8.461.582 Kč s cílem snížit základ pro
výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak DPPO o částku 1.607.780 Kč, vše ke
škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro Olomoucký kraj, Územní
pracoviště ve XY, tedy společným jednáním způsobili D. H. a obvinění S. a F. V. celkovou škodu na DPH ve výši 1.692.317 Kč a na DPPO ve výši 1.607.780 Kč, tj. celkem 3.300.097 Kč. 9. obviněný K. jako jednatel společnosti L., v době od 26. 4. 2010 do 30. 5. 2013 ve snaze získat finanční hotovost pro vlastní potřebu a zkrátit daně
podával u Finančního úřadu v XY daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá
zdaňovací období, do nichž úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých
zdanitelných plněních od dodavatele společnosti A. A., za reklamní bannery,
které si opatřil po předchozí dohodě prostřednictvím obviněného S., který je na
objednávku obdržel od obviněného F. V., ačkoli k deklarovanému zdanitelnému
plnění nedošlo v deklarovaném rozsahu a navenek prezentované činnosti neplnily
a nemohly plnit deklarovaný ekonomický účel, přičemž se jednalo o faktury
ovlivňující po jejich použití v daňových přiznáních daňovou povinnost k DPH a k
DPPO, vytvořené s cílem získat finanční hotovost pro vlastní potřebu, když
provedené platby, po odečtení provizí, mu byly vraceny zpět v hotovosti, a
takto jednal v následujících případech:
1. do daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění faktury specifikované v tabulce na stranách 69 a
70 rozsudku soudu prvního stupně,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil
odpočet DPH na vstupu v celkové výši 578.525 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil
daňovou povinnost k DPH,
2. současně v daňových přiznáních k DPPO za roky 2010, 2011 a 2012 podaných u
Finančního úřadu v XY zahrnutím těchto fiktivních faktur neoprávněně uplatnil
nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a
udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zák.
586/1992 Sb.,
konkrétně
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2010 podaném na finančním úřadu dne 1. 4. 2011
zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 9 faktur uvedených pod bodem 1. za
zdaňovací období březen až září, listopad a prosinec 2009, čímž neoprávněně
navýšil výdaje o částku 1.890.000 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové
povinnosti, přičemž v důsledku vykázané daňové ztráty došlo k jejímu
neoprávněnému snížení o částku 1.890.000 Kč, což odpovídá zkrácení DPPO ve výši
359.100 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném na finančním úřadu dne 1. 10. 2012 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 6 faktur uvedených pod bodem 1. za
zdaňovací období březen, květen až srpen a listopad 2011, čímž neoprávněně
navýšil výdaje o částku 502.500 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové
povinnosti, přičemž v důsledku vykázané daňové ztráty došlo k jejímu
neoprávněnému snížení o částku 502.500 Kč, což odpovídá zkrácení DPPO ve výši
95.475 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2012 podaném na finančním úřadu dne 30. 5. 2013 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 1 fakturu uvedenou pod bodem 1 za
zdaňovací období duben 2012,
čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 500.125 Kč s cílem snížit základ pro
výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak DPPO o částku 95.000 Kč, čímž za
zdaňovací období roků 2010, 2011 a 2012 zkrátil DPPO v úhrnné výši 549.575 Kč,
vše ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro Karlovarský kraj,
Územní pracoviště v XY, tedy obvinění K., S. a F. V. způsobili společným
jednáním celkovou škodu na dani z přidané hodnoty ve výši 578.525 Kč a na dani
z příjmů právnických osob ve výši 549.575 Kč, tj. celkem 1.128.100 Kč. 10. obviněný K. jako předseda představenstva v období od 12. 6. 2009 do 3. 1. 2011 a současně jako osoba jednající jménem společnosti T., v době od 25. 7. 2008 do 25. 1. 2013 ve snaze získat finanční hotovost pro vlastní potřebu a
současně zkrátit daně podával u Finančního úřadu v XY daňová přiznání k DPH a k
DPPO za jednotlivá zdaňovací období, do nichž úmyslně zahrnoval faktury o
předstíraných přijatých zdanitelných plněních od dodavatelské společnosti A. A., za reklamní bannery, které si opatřil po předchozí dohodě prostřednictvím
obviněného S., který je na objednávku obdržel od obviněného F. V., ačkoli k
fakturačně deklarovanému zdanitelnému plnění nedošlo v deklarovaném rozsahu a
navenek prezentované činnosti neplnily a nemohly plnit deklarovaný ekonomický
účel, přičemž se jednalo o faktury ovlivňující po jejich použití v daňových
přiznáních daňovou povinnost k DPH a k DPPO, vytvořené s cílem získat finanční
hotovost pro vlastní potřebu, když provedené platby mu byly po odečtení provizí
vraceny zpět v hotovosti, a takto jednal v následujících případech:
1. do daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění následující faktury specifikované v tabulce na
stranách 72 až 74 rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zák. č. 235/2004 Sb., uplatnil
odpočet DPH na vstupu v celkové výši 2.575.565 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil
daňovou povinnost k DPH,
2.
současně v daňových přiznáních k DPPO za roky 2008, 2009, 2010 a 2011
podaných u Finančního úřadu v XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil
nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a
udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zák. č. 586/1992 Sb.,
konkrétně
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2008 podaném na finančním úřadu dne 29. 6. 2009 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 3 faktury uvedené pod bodem 1. za
zdaňovací období červen, září a prosinec 2008, čímž neoprávněně navýšil výdaje
o částku 2.071.500 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti a
zkrátil tak DPPO o částku 435.120 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2009 podaném na finančním úřadu dne 30. 10. 2010 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 4 faktury za zdaňovací období březen,
červen, září a prosinec 2009, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku
2.762.000 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak
DPPO o částku 552.400 Kč, v daňovém přiznání k dani z příjmů právnických osob
za rok 2010 podaném na finančním úřadu dne 29. 6. 2011 zahrnul mezi daňově
uznatelné výdaje 4 faktury uvedených pod bodem 1. za zdaňovací období březen,
červen, říjen a prosinec 2010, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku
2.762.000 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak
daň z příjmů právnických osob o částku 524.780 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za rok 2011 podaném na finančním úřadu dne 28. 6. 2012 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje 4 faktury uvedené pod bodem 1. za
zdaňovací období březen, červen, říjen a prosinec 2010, čímž neoprávněně
navýšil výdaje o částku 2.762.000 Kč s cílem snížit základ pro výpočet daňové
povinnosti, a zkrátil tak DPPO o částku 524.780 Kč,
čímž za zdaňovací období roků 2008, 2009, 2010 a 2011 zkrátil DPPO v úhrnné
výši o 2.037.080 Kč, vše ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem
pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště XY, tedy obvinění K., S. a F. V. společným jednáním způsobili celkovou škodu na DPH ve výši 2.575.565 Kč a na
DPPO ve výši 2.037.080 Kč, tj. celkem ve výši 4.612.645 Kč.
11. M. A., nar. XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako jednatel
společnosti, F. v době od 28. prosinec 2009 do 3. 4. 2012 v úmyslu zkrátit daň
podával u Finančního úřadu pro XY daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá
zdaňovací období, do nichž úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých
zdanitelných plněních od dodavatelských společností A., A. A., L., a M., za
úklidové, vyklízecí, pomocné a jiné podobné práce, které si opatřil po
předchozí dohodě prostřednictvím obviněného S., který je na objednávku obdržel
od obviněných F. V. a R. P., ačkoli ke zdanitelnému plnění, uvedenému na těchto
fakturách, nedošlo, a jednalo se o faktury vytvořené za účelem ovlivnění daňové
povinnosti k DPH a k DPPO, a také s cílem získat finanční hotovost pro vlastní
potřebu, když provedená platba, po odečtení provize, mu byla vracena zpět v
hotovosti, přičemž takto konkrétně do daňových přiznání k DPH za jednotlivá
měsíční zdaňovací období zahrnul do přijatých zdanitelných plnění faktury
vymezené v tabulce na stranách 76 až 79 rozsudku soudu prvního stupně, čímž
neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil odpočet
DPH na vstupu v celkové výši 1.934.650 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil daňovou
povinnost k DPH, současně v daňových přiznáních k DPPO za rok 2009, 2010 a 2011
podaných u Finančního úřadu pro XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil
nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a
udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zák. č. 586/1992 Sb.,
čímž za zdaňovací období roku 2009, 2010 a 2011 zkrátil daň z příjmů
právnických osob v úhrnné výši 1.857.560 Kč, vše ke škodě České republiky
zastoupené Finančním úřadem pro XY, Územní pracoviště pro XY, tedy společným
jednáním způsobili M. A. a obvinění S., F. V. a R. P. celkovou škodu na DPH ve
výši 1.934.650 Kč a na DPPO ve výši 1.857.560 Kč, tj. celkem ve výši 3.792.210
Kč, resp. F. V. dílem na DPH ve výši 1.262.880 Kč a na DPPO ve výši 1.219.379
Kč, tj. celkem 2.482.259 Kč, a R. P. dílem na DPH ve výši 671.770 Kč a na DPPO
ve výši 638.181 Kč, tj. celkem 1.309.951 Kč.
12. M. S., nar. XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako osoba jednající
za společnost E., v době od 25. 11. 2011 do 30. 3. 2012 v úmyslu zkrátit daň
podával u Finančního úřadu pro XY daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá
zdaňovací období, do nichž úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých
zdanitelných plněních od dodavatelských společností A. A., O., S., a M. E., za
konzultační práce v oblasti informačních systémů, které si opatřil po předchozí
dohodě prostřednictvím obviněného S., který je na objednávku obdržel od obviněných F. V. a R. P., ačkoli ke
zdanitelnému plnění, uvedenému na těchto fakturách, nedošlo, a jednalo se o
faktury vytvořené za účelem ovlivnění daňové povinnosti k DPH a k DPPO, a také
s cílem získat finanční hotovost pro vlastní potřebu, když provedená platba, po
odečtení provize, mu byla vracena zpět v hotovosti, přičemž takto konkrétně do
daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění faktury specifikované v tabulkách na stranách 81
až 83 rozsudku soudu prvního stupně, čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1
zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil odpočet DPH na vstupu v celkové výši 2.238.300
Kč, a v tomto rozsahu zkrátil daňovou povinnost k DPH, současně v daňovém
přiznání k DPPO za rok 2011 podaném dne 30. 3. 2012 u Finančního úřadu pro XY
zahrnutím 11 faktur za zdaňovací období říjen a listopad 2011 neoprávněně
uplatnil nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění
a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zák. 586/1992 Sb., čímž
neoprávněně navýšil výdaje o částku 5.376.000 Kč s cílem snížit základ pro
výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak DPPO o částku 1.021.440 Kč, vše ke
škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro XY, Územní pracoviště pro
XY, tedy společným jednáním způsobili M. S. a obvinění S., F. V. a R. P. celkovou škodu na DPH ve výši 2.238.300 Kč a na DPPO ve výši 1.021.440 Kč, tj. celkem 3.259.740 Kč, resp. F. V. dílem na DPH ve výši 473.200 Kč a na DPPO ve
výši 449.540 Kč, tj. celkem 922.740 Kč, a R. P. dílem na DPH ve výši 1.765.100
Kč a na DPPO ve výši 571.900 Kč, tj. celkem 2.337.000 Kč. 13. obviněný S. jako předseda představenstva a osoba jednající za společnost S. s., v době od 25. 9. 2008 do 29. 12. 2011 ve snaze získat finanční hotovost pro
vlastní potřebu a zkrátit daně podával u Finančního úřadu v XY daňová přiznání
k DPH a k DPPO za jednotlivá zdaňovací období, do nichž úmyslně zahrnoval
faktury o předstíraných přijatých zdanitelných plněních od dodavatelské
společnosti A. A., za reklamní bannery, které si opatřil po předchozí dohodě
prostřednictvím obviněného S., který je na objednávku obdržel od obviněného F.
V., ačkoli k deklarovanému zdanitelnému plnění nedošlo v deklarovaném rozsahu a
navenek prezentované činnosti neplnily a nemohly plnit deklarovaný ekonomický
účel, přičemž se jednalo o faktury ovlivňující po jejich použití v daňových
přiznáních daňovou povinnost k DPH a k DPPO, vytvořené s cílem získat finanční
hotovost pro vlastní potřebu, když provedená platba, po odečtení provize, mu
byla vracena zpět v hotovosti, a takto jednal v následujících případech:
1. do daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění faktury vymezené v tabulkách na stranách 85 až 87
rozsudku,
čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil
odpočet DPH na vstupu v celkové výši 1.114.205 Kč a v tomto rozsahu zkrátil
daňovou povinnost k DPH,
2. současně v daňových přiznáních k DPPO za hospodářské roky 2008 až 2011
podaných u Finančního úřadu v XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil
nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a
udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zákona o daních z příjmů,
konkrétně
v daňovém přiznání k DPPO za hospodářský rok od 1. 7. 2008 do 30. 6. 2009
podaném na finančním úřadu dne 29. 12. 2009 zahrnul mezi daňově uznatelné
výdaje 11 faktur uvedených pod bodem 1. vystavených v době od 1. 8. 2008 do 30. 6. 2009, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 2.409.500 Kč s cílem snížit
základ pro výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak daň z příjmů právnických
osob o částku 505.890 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za hospodářský rok od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009
podaném na finančním úřadu dne 31. 1. 2011 zahrnul mezi daňově uznatelné výdaje
6 faktur uvedených pod bodem 1. vystavených v době od 31. 7. 2009 do 30. 12. 2009, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 1.320.000 Kč s cílem snížit
základ pro výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak DPPO o částku 264.000 Kč,
v daňovém přiznání k DPPO za hospodářský rok od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2011
podaném na finančním úřadu dne 29. 12. 2011 zahrnul mezi daňově uznatelné
výdaje 13 faktur uvedených pod bodem 1. vystavených v době od 31. 1. 2010 do
31. 1. 2011, čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 2.028.000 Kč s cílem
snížit základ pro výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak DPPO o částku
385.320 Kč,
čímž za zdaňovací období hospodářských roků 2008 až 2011 DPPO v úhrnné výši
1.155.210 Kč,
způsobili společným jednáním celkovou škodu na DPH ve výši 1.114.205 Kč a na
DPPO ve výši 1.155.210 Kč, tj. celkem 2.269.415 Kč.
14. F. V., nar. XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako jednatel
společnosti P., v době od 25. 10. 2011 do 26. 3. 2013 v úmyslu zkrátit daň
podával u Finančního úřadu pro XY daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá
zdaňovací období, do nichž úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých
zdanitelných plněních od dodavatelských společností A. A., M., a S., za
reklamní bannery, stavební činnost a zprostředkovatelskou provizi, které si
opatřil po předchozí dohodě prostřednictvím obviněného S., který je na
objednávku obdržel od obviněných F. V. a R. P., ačkoli ke zdanitelnému plnění,
uvedenému na těchto fakturách, nedošlo a jednalo se o faktury vytvořené za
účelem ovlivnění daňové povinnosti k DPH a k DPPO, a také s cílem získat
finanční hotovost pro vlastní potřebu, když provedená platba, po odečtení
provize, mu byla vracena zpět v hotovosti, přičemž konkrétně do daňových
přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do přijatých
zdanitelných plnění faktury specifikované v tabulkách na stranách 89 a 90
rozsudku soudu prvního stupně, čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona
č. 235/2004 Sb., uplatnil odpočet DPH na vstupu v celkové výši 1.545.821 Kč a v
tomto rozsahu zkrátil daňovou povinnost k DPH, současně v daňovém přiznání k
DPPO za rok 2011 podaném dne 30. 3. 2012 u Finančního úřadu pro XY zahrnutím 8
faktur za zdaňovací období září a prosinec 2011 neoprávněně uplatnil nárok na
odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení
zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zák. č. 586/1992 Sb., čímž
neoprávněně navýšil výdaje o částku 3.260.857 Kč s cílem snížit základ pro
výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak DPPO o částku 619.400 Kč, vše ke škodě
České republiky zastoupené Finančním úřadem pro XY, Územní pracoviště pro XY,
tedy společným jednáním způsobili F. V. a obvinění S., F. V. a R. P. celkovou
škodu na DPH ve výši 1.545.821 Kč a na DPPO ve výši 619.400 Kč, tj. celkem
2.165.221 Kč, resp. F. V. dílem na DPH ve výši 364.650 Kč a R. P. dílem na DPPO
ve výši 1.181.171 Kč a na DPPO ve výši 619.400 Kč, tj. celkem 1.800.571 Kč.
15. J. J., nar. XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako jednatel
společnosti P. J., a jako fyzická osoba podnikající pod jménem J. J., v době od
24. 7. 2008 do 24. 1. 2013 v úmyslu zkrátit daň podával u příslušných
finančních úřadů daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá zdaňovací období,
do nichž úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých zdanitelných
plněních od dodavatelských společností M. E., G. A., a A. A., za školení,
poradenství a reklamní bannery, které si opatřil po předchozí dohodě
prostřednictvím obviněného S., který je na objednávku obdržel od obviněných F.
V. a R. P., ačkoli ke zdanitelnému plnění, uvedenému na těchto fakturách,
nedošlo a jednalo se o faktury vytvořené za účelem ovlivnění daňové povinnosti
k DPH a k DPFO, a také s cílem získat finanční hotovost pro vlastní potřebu,
když provedená platba, po odečtení provize, mu byla vracena zpět v hotovosti,
přičemž takto jednal za jednotlivé společnosti v následujících případech:
A. jako jednatel společnosti P. J., dne 24. 1. 2013 podal u Finančního úřadu
pro XY daňové přiznání k DPH za 4. čtvrtletí roku 2012, do něhož úmyslně
zahrnul mezi přijatá zdanitelná plnění faktury vymezené v tabulce na stranách
92 a 93 rozsudku soudu prvního stupně, čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst.
1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil odpočet DPH na vstupu v celkové výši 95.000
Kč a v tomto rozsahu zkrátil daňovou povinnost k DPH,
B. jako fyzická osoba podnikající pod jménem J. J., IČ: XY, v době od 24.
července 2008 do 26. 6. 2012 podával u Finančního úřadu pro XY daňová přiznání
k DPH a k DPFO, do nichž úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých
zdanitelných plněních od různých dodavatelů za reklamní bannery a poradenství
do daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění faktury specifikované v tabulkách na stranách 93
a 94 rozsudku soudu prvního stupně, čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1
zákona č. 235/2004 uplatnil odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu v celkové
výši 428.737 Kč a v tomto rozsahu zkrátil daňovou povinnost k DPH, současně v
daňových přiznáních k DPFO za rok 2008, 2009 a 2010 podaných u Finančního úřadu
pro XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně uplatnil nárok na odečtení výdajů
(nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve
smyslu ustanovení § 24 zákona č. 586/1992 Sb., čímž za zdaňovací období roku
2008 a 2009 zkrátil DPFO v úhrnné výši 202.695 Kč, vše ke škodě České republiky
zastoupené Finančním úřadem pro XY, Územní pracoviště pro XY, tedy společným
jednáním způsobili J. J. a obvinění S., F. V. a R. P. celkovou škodu na DPH ve
výši 523.737 Kč a na DPFO ve výši 202.695 Kč, tj. celkem 726.432 Kč, resp.
obviněný F. V. dílem na DPH ve výši 256.737 Kč a na DPFO ve výši 192.570 Kč,
tj. celkem 449.307 Kč, a obžalovaný R. P. dílem na dani z přidané hodnoty ve
výši 267.000 Kč.
16. R. J., nar. XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako jednatel
společnosti J. s., v době od 22. 1. 2010 do 2. 4. 2012 v úmyslu zkrátit daň
podával u Finančního úřadu pro XY daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá
zdaňovací období, do nichž úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých
zdanitelných plněních od dodavatelských společností A., a M., za vyklízecí a
čistící práce, které si opatřil po předchozí dohodě prostřednictvím obviněného
S., který je na objednávku obdržel od obviněných F. V. a R. P., ačkoli ke
zdanitelnému plnění, uvedenému na těchto fakturách, nedošlo, a jednalo se o
fiktivní faktury vytvořené za účelem ovlivnění daňové povinnosti k DPH a k
DPPO, a také s cílem získat finanční hotovost pro vlastní potřebu, když
provedená platba, po odečtení provize, mu byla vracena zpět v hotovosti,
přičemž faktury dané povahy použil v těchto případech:
1. do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty za jednotlivá čtvrtletní
zdaňovací období zahrnul do přijatých zdanitelných plnění faktury vymezené v
tabulce na straně 96 rozsudku soudu prvního stupně, čímž neoprávněně v rozporu
s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., uplatnil odpočet DPH na vstupu v celkové
výši 246.560 Kč a v tomto rozsahu zkrátil daňovou povinnost k DPH,
2. současně v daňových přiznáních k DPPO za rok 2009, 2010 a 2011 podaných u
Finančního úřadu pro XY zahrnutím těchto fiktivních faktur neoprávněně uplatnil
nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění a
udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zák. 4. 586/1992 Sb.,
čímž za zdaňovací období roku 2009, 2010 a 2011 zkrátil DPPO v úhrnné výši
240.120 Kč, vše ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro XY,
Územní pracoviště pro XY, tedy společným jednáním způsobili R. J.a obvinění S.,
F. V. a R. P. celkovou škodu na DPH ve výši 246.560 Kč a na DPPO ve výši
240.120 Kč, tj. celkem 486.680 Kč, resp. obviněný F. V. dílem na DPH ve výši
191.520 Kč a na DPPO ve výši 187.832 Kč, tj. celkem 379.352 Kč, a obviněný R.
P. dílem na DPH ve výši 55.040 Kč a na DPPO ve výši 52.288 Kč, tj. celkem
107.328 Kč.
17. M. K., nar. XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako jednatel
společnosti C. M., v době od 12. 12. 2012 do 27. 6. 2013 v úmyslu zkrátit daň
podával u Finančního úřadu pro XY daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá
zdaňovací období, do nichž zahrnul do přijatých zdanitelných plněních fakturu
od společnosti M., kterou si opatřil po předchozí dohodě prostřednictvím
obviněného S., který ji na objednávku obdržel od obviněného R. P., ačkoli ke
zdanitelnému plnění, uvedenému na této faktuře, nedošlo, a jednalo se o fakturu
vytvořenou za účelem ovlivnění daňové povinnosti k DPH a k DPPO, a také s cílem
získat finanční hotovost pro vlastní potřebu, když provedená platba mu byla
částečně, po odečtení provize, vrácena zpět v hotovosti, přičemž konkrétně do
daňového přiznání k DPH zahrnul do přijatých zdanitelných plnění fakturu
vymezenou v tabulce na straně 99 rozsudku soudu prvního stupně, čímž
neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona o DPH uplatnil odpočet DPH na
vstupu v celkové výši 146.000 Kč, a v tomto rozsahu zkrátil daňovou povinnost k
DPH, současně v daňovém přiznání k DPPO za rok 2012 podaném dne 27. 6. 2013 u
Finančního úřadu pro XY zahrnutím této faktury uvedené pod bodem 1. neoprávněně
uplatnil nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění
a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zák. č. 586/1992 Sb.,
čímž neoprávněně navýšil výdaje o částku 760.000 Kč s cílem snížit základ pro
výpočet daňové povinnosti, a zkrátil tak DPPO o částku 138.700 Kč, vše ke škodě
České republiky zastoupené Finančním úřadem pro XY, Územní pracoviště pro XY,
tedy společným jednáním způsobili M. K. a obvinění S. a R. P. škodu na DPH ve
výši 146.000 Kč a na DPPO ve výši 138.700 Kč, tj. celkem 284.700 Kč.
18. D. Š., nar. XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako jednatel
společnosti 4., v době od 23. 11. 2011 do 24. 6. 2013 v úmyslu zkrátit daň
podával u Finančního úřadu v XY daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá
zdaňovací období, do nichž úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých
zdanitelných plněních od dodavatelských společností A. A., a C. C., za reklamní
bannery, které si opatřil po předchozí dohodě od obviněného F. V., ačkoli ke
zdanitelnému plnění, uvedenému na těchto fakturách, nedošlo a jednalo se o
faktury vytvořené za účelem ovlivnění daňové povinnosti k DPH a k DPPO, a také
s cílem získat finanční hotovost pro vlastní potřebu, když provedené platby, po
odečtení provize, mu byly vraceny zpět v hotovosti, přičemž takto jednal v níže
uvedených případech,
1. do daňových přiznání k DPH za jednotlivá měsíční zdaňovací období zahrnul do
přijatých zdanitelných plnění faktury popsané v tabulce na straně 100 a 101
rozsudku soudu prvního stupně, čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona
č. 235/2004 Sb., uplatnil odpočet DPH na vstupu v celkové výši 151.835 Kč a v
tomto rozsahu zkrátil daňovou povinnost k DPH,
2. současně v daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob za rok 2011
a 2012 podaných u Finančního úřadu v XY zahrnutím těchto faktur neoprávněně
uplatnil nárok na odečtení výdajů (nákladů) vynaložených na dosažení, zajištění
a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ustanovení § 24 zák. č. 586/1992 Sb.,
čímž za zdaňovací období roku 2011 a 2012 zkrátil DPPO v úhrnné výši 107.730
Kč, vše ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro Liberecký
kraj, Územní pracoviště v XY, tedy společným jednáním způsobili D. Š. a
obviněný F. V. celkovou škodu na DPH ve výši 151.835 Kč a na DPPO ve výši
107.730 Kč, tj. celkem 259.565 Kč.
19. J. P., nar. XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako osoba jednající
jménem společnosti S., se sídlem XY (od 15. 3. 2013 XY), v době od 27. července
2012 do 22. ledna 2013 v úmyslu zkrátit daň podával u Finančního úřadu pro XY
daňová přiznání k DPH za jednotlivá čtvrtletní zdaňovací období, do nichž
úmyslně zahrnoval do přijatých zdanitelných plnění faktury od dodavatelských
společností S., a M. E., za provizi při zprostředkování obchodních případů,
které si opatřil po předchozí dohodě prostřednictvím obviněného S., který je na
objednávku obdržel od obviněného R. P., ačkoli ke zdanitelnému plnění,
uvedenému na těchto fakturách, nedošlo a jednalo se o fiktivní faktury
vytvořené za účelem ovlivnění daňové povinnosti k DPH a také s cílem získat
finanční hotovost pro vlastní potřebu, když provedená platba, po odečtení
provize, mu byla vracena zpět v hotovosti, přičemž takto jednal v níže
uvedených daňových přiznáních k DPH, do kterých zahrnul do přijatých
zdanitelných plnění fiktivní faktury vymezené v tabulce na straně 103 rozsudku
soudu prvního stupně, čímž neoprávněně v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č.
235/2004 Sb., uplatnil odpočet DPH na vstupu v celkové výši 174.563 Kč a v
tomto rozsahu zkrátil daňovou povinnost k DPH, tedy společným jednáním
způsobili J. P., obviněný S. a obviněný R. P. škodu na DPH ve výši 174.563 Kč.
20. P. D., nar., jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako jednatel
společnosti C. C. R., v době od 11. 1. 2012 do 1. července 2013 v úmyslu
zkrátit daň podával u Finančního úřadu pro XY a Specializovaného finančního
úřadu daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá zdaňovací období, do nichž
úmyslně zahrnoval faktury o předstíraných přijatých zdanitelných plněních od
dodavatelských společností M. E., a M., za odborné poradenství, které si
opatřil po předchozí dohodě prostřednictvím obviněného S., který je na
objednávku obdržel od obžalovaného R. P., ačkoli ke zdanitelnému plnění,
uvedenému na těchto fakturách, nedošlo a jednalo se o faktury vytvořené za
účelem ovlivnění daňové povinnosti k DPH a k DPPO, a také s cílem získat
finanční hotovost pro vlastní potřebu, když provedená platba, po odečtení
provize, mu byla vracena zpět v hotovosti, čímž zkrátil daňovou povinnost k
DPH, tedy společným jednáním způsobili P. D., obviněný S. a obviněný R. P.
celkovou škodu na dani z přidané hodnoty ve výši 72.000 Kč.
21. P. S., nar. XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, jako jednatel
společnosti M. A., a osoba jednající jménem společnosti T., v době od 24. 9. 2012 do 21. 6. 2013 v úmyslu zkrátit daň podával u příslušných finančních úřadů
daňová přiznání k DPH a k DPPO za jednotlivá zdaňovací období, do nichž úmyslně
zahrnoval faktury o předstíraných přijatých zdanitelných plněních, které si
opatřil od obviněného F. V., ačkoli ke zdanitelnému plnění, uvedenému na těchto
fakturách, nedošlo a jednalo se o faktury vytvořené za účelem ovlivnění daňové
povinnosti k DPH a k DPPO, přičemž takto jednal za jednotlivé společnosti v
případech uvedených na stranách 105 až 108 rozsudku soudu prvního stupně, pod
body A. a B., včetně tam uvedených tabulek s fiktivními fakturami, čímž ke
škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro XY, Územní pracoviště pro
XY, společným jednáním způsobili P. S.a obviněný F. V. celkovou škodu na DPH ve
výši 867.700 Kč a škodu na DPPO ve výši 824.220 Kč, tj. celkem škodu ve výši
1.691.920 Kč,
tím v souhrnu
obviněný S. popsaným společným jednáním specifikovaným pod body 1., 2., 3., 4.,
5., 6., 7., 8., 9., 10., 11., 12., 13., 14., 15., 16., 17., 19. a 20. způsobil
celkovou škodu na DPH ve výši 70.141.828 Kč a na DPPO a DPFO ve výši 51.677.204
Kč, tj. celkem škodu ve výši 121.819.077 Kč,
obviněný F. V., který vystavoval fiktivní faktury za společnosti A. A., A., O.,
B., K. C., V. I., a C. C., jednáním specifikovaným pod body 1. A. (část), C. (část), 2. A. a B., 3. A., B. a C. (část), 4., 5., 6., 7. A. a B., 8., 9., 10.,
11. (část), 12. (část), 13., 14. (část), 15. B. (část), 16. (část), 18. a 21. způsobil celkovou škodu na DPH ve výši 64.510.118 Kč a na DPPO a DPFO ve výši
47.444.490,- Kč, tj. celkem škodu ve výši 111.954.608 Kč,
obviněný R. P., který vystavoval faktury za společnosti S., M., M. E., Group
A., a L., jednáním specifikovaným pod body 1. A. (část), B., C. (část), D., E.,
F. a G., 3. C. (část), 11. (část), 12. (část), 14. (část), 15. A. a B. (část),
16. (část), 17., 19. a 20. způsobil celkovou škodu na DPH ve výši 9.859.825 Kč
a na DPPO a DPFO ve výši 6.325.286 Kč, tj. celkem škodu ve výši 16.185.111 Kč,
vše ke škodě České republiky zastoupené místně příslušnými finančními úřady a
Generálním finančním ředitelstvím,
a ostatní obvinění se podíleli na způsobení dané škody na daních takto:
obviněný M. jednáním pod bodem 1. způsobením škody na DPH ve výši 16.300.848 Kč
a škody na DPPO ve výši 11.159.645 Kč, tedy celkem škody ve výši 27.460.493 Kč,
obviněný P. V. jednáním pod bodem 2. způsobením škody na DPH ve výši 15.366.614
Kč a škody na DPPO ve výši 10.333.920 Kč, tedy celkem škody ve výši 25.700.534
Kč,
obviněný M. V. jednáním pod bodem 3. způsobením škody na DPH ve výši 8.740.935
Kč a škody na DPPO ve výši 7.913.221 Kč, tedy celkem škody ve výši 16.654.156
Kč,
obviněný S. jednáním pod bodem 4. způsobením škody na DPH ve výši 6.860.230 Kč
a škody na DPPO ve výši 7.019.840 Kč, tedy celkem škody ve výši 13.880.070 Kč,
obviněný K. jednáním pod bodem 5.
způsobením škody na DPH ve výši 9.081.700 Kč
a škody na DPPO ve výši 4.470.996 Kč, tedy celkem škody ve výši 13.552.696 Kč,
obviněný K. jednáním pod bodem 9. způsobením škody na ani z přidané hodnoty ve
výši 578.525 Kč a škody na dani z příjmů právnických osob ve výši 549.576 Kč,
tedy celkem škody ve výši 1.128.100 Kč,
obviněný K. jednáním pod bodem 10. způsobením škody na DPH ve výši 2.575.565 Kč
a škody na DPPO ve výši 2.037.080 Kč, tedy celkem škody ve výši 4.612.645 Kč,
obviněný S. jednáním pod bodem 13. způsobením škody na DPH ve výši 1.114.205 Kč
a škody na DPPO ve výši 1.155.210 Kč, tedy celkem škody ve výši 2.269.415 Kč, a
celková škoda na daních způsobená obviněnými dosáhla výše 135.085.379 Kč,
přičemž 74.948.469 Kč z ní činila škoda na DPH a 60.139.910 Kč škoda na DPPO a
DPFO.
2. Za uvedené zločiny byli dovolatelé odsouzeni tak, že
obviněný S. byl podle § 240 odst. 3 za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku
odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 84 a § 85 odst. 1
tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu odložen na zkušební dobu v trvání pěti
let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu
samostatné výdělečné činnosti a funkce statutárního orgánu a prokuristy v
obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí majetku,
obviněný M. byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu
byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na
zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen
peněžitý trest ve výměře celkem 1.000.000 Kč (200 denních sazeb po 5.000 Kč) a
podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by jej nevykonal ve
stanovené lhůtě, vyměřen náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní
hodnoty, a to peněžní hotovosti v částce 270.300 Kč odňaté při domovní
prohlídce u přítelkyně T. B. dne 5. 3. 2013, peněžní hotovosti 4.115.000 Kč
odňaté v prostorách společnosti I. při domovní prohlídce jiných prostor dne 5. 3. 2013 a peněžní hotovosti ve výši 11.513.400 Kč odňaté při prohlídce jiných
prostor dne 5. 3. 2013 z bezpečností schránky ČSOB vedené na jméno obviněného
M.,
obviněný P. V. byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu
byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na
zkušební dobu čtyř let. Podle § 68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý
trest v celkové výši 1.000.000 Kč (200 denních sazeb po 5.000 Kč) a podle § 69
odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by nebyl vykonán ve stanovené lhůtě,
uložen náhradní trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, peněžní
hotovosti ve výši 35.800 Kč, 7.550 EUR a 686 USD, odňaté při domovní prohlídce
dne 5. 3. 2013 v rodinném domě obviněného, peněžní hotovosti 226.469,50 Kč,
2.035 EUR, 2 USD, 190 CHF a 420 ZLT odňaté při prohlídce jiných prostor dne 5. 3. 2013, v sídle společnosti G., a 1.655.000 Kč, 84.750 EUR odňaté při
prohlídce jiných prostor dne 5. 3. 2013 z bezpečnostní schránky v ČSOB vedené
na obviněného P. V.,
obviněný M. V. byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu
byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na
zkušební dobu v délce čtyř let. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen
trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků zajištěných na
účtu č. XY vedeném u UniCredit Bank Czech Republik, pro obviněného M.
V.,
peněžní hotovosti v částce 474.000 Kč, 3.995 EUR odňaté při domovní prohlídce
dne 5. 3. 2013 v rodinném domě obviněného a peněžní hotovosti 15.093.000 Kč,
odňaté při domovní prohlídce dne 5. 3. 2013, v sídle společnosti I. E. a
společnosti P.,
obviněný S. byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu
byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na
zkušební dobu čtyř let. Podle § 68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý
trest v celkové výši 1.000.000 Kč (200 denních sazeb po 5.000 Kč) a podle § 69
odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by nebyl vykonán ve stanovené lhůtě,
uložen náhradní trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to
konkrétně peněžních prostředků zajištěných na bankovním účtu č. XY, vedeném u
UniCradit Bank Czech ve prospěch obviněného S.,
obviněný K. byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu
byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na
zkušební dobu čtyř let. Podle § 68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý
trest v celkové výši 5.000.000 Kč (500 denních sazeb po 10.000 Kč) a podle § 69
odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest nevykonal ve
stanovené lhůtě, uložen náhradní trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku,
obviněný K. byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1
tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let,
obviněný K. byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1
tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to konkrétně
peněžních prostředků zajištěných na bankovním účtu č. XY vedeném u UniCredit
Bank Czech ve prospěch obviněného K.,
obviněný S. byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1
tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
3. Podle § 102 tr. zákoníku vyslovil soud prvního stupně ochranné
opatření zabrání náhradní hodnoty, konkrétně popsaných peněžních prostředků a
nemovitostí.
4. Podle § 229 odst. 1 a 3 tr. ř. odkázal poškozenou Českou republiku,
zastoupenou Generálním finančním ředitelstvím se sídlem Praha 1, Lazarská č.
15/7, s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech daňových.
5. V bodě II. rozhodl též o vině a trestech spoluobviněných F. V., R.
P., B. H. a E. V., a v částech B., C. a D. podle § 226 písm. b) tr. ř. o
zproštění obžaloby dalších obviněných, mimo jiné i v části podané obžaloby u
obviněných S. a M. z uvedených dílčích útoků pokračujícího skutku.
6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 11. 2019,
sp. zn. 3 To 121/2018, podle § 258 odst. l písm. b), d), e), f) odst. 2 tr. ř.
k odvolání státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství podanému v
neprospěch obviněného S. shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil
pouze ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody u obviněného S., ve výroku o
uloženém peněžitém trestu obviněnému K. podle § 68 odst. 1 tr. zákoníku, jakož
i ve výroku o uložení náhradního trestu odnětí svobody podle § 69 odst. 1 tr.
zákoníku, ve výroku o zabrání náhradní hodnoty podle § 102 tr. zákoníku a ve
výroku, jímž byla poškozená Česká republika zastoupená Generálním finančním
ředitelstvím se sídlem Praha 1, Lazarská č. 15/7, odkázána se svým nárokem na
náhradu škody podle § 229 odst. 1 a 3 tr. ř. na řízení ve věcech daňových.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že
I. obviněného S. při nezměněném výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku
a podobné povinné platby podle § 240 odst. l, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.
zákoníku, při nezměněných výrocích o trestech zákazu činnosti podle § 73 odst.
1 tr. zákoníku a propadnutí majetku podle § 66 odst. 1 tr. zákoníku, odsoudil
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků.
Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do
věznice s ostrahou.
II. podle § 102 tr. zákoníku vyslovil zabrání náhradní hodnoty konkrétně
popsaných peněžních prostředků majitelky M. S., nar. XY, uvedených pozemků ve
vlastnictví společností L., E. A., a Y. S., a dále konkretizovaných finančních
prostředků na bankovních účtech společností E. A., A. , A., O., C. C., V. I.,
K. C., N. I., S. C. a Y. S.,
podle § 229 odst. 1 a 3 tr. ř. poškozenou Českou republiku odkázal s nárokem na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích
ponechal napadený rozsudek beze změn.
III. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných S., R. P., M., P. V., M. V., S., K.
, K., S., B. H. a E. V. zamítl jako nedůvodná.
II. Z obsahů podaných dovolání
7. Proti tomuto rozsudku Vrchního sudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, sp.
zn. 3 To 121/2018, podali prostřednictvím obhájců dovolání obvinění S. podle §
265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř., M. podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l)
tr. ř., P. V. podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., M. V. podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., S. (zemřelý dne 7. 3. 2021) podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., K. podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., K. podle § 265b odst. 1
písm. b) a g) tr. ř., K. podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a S. podle § 265b
odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
a) dovolání obviněného J. S.
8. Obviněný S. v dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), j),
tr. ř. tvrdil, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, k porušení
jeho základních práv, práv zúčastněných osob při uložení ochranného opatření,
aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Celé trestní
řízení vůči němu bylo zmanipulováno a objednáno na zakázku, což doložil důkazy
v obsáhlé příloze dovolání obsahující odkaz na níže vymezené výhrady, jež
podložil vlastním rozborem důkazů a svými skutkovými závěry.
9. Nedostatky obviněný spatřoval v popisu skutku, jenž podle něj
neobsahuje dostatečné vymezení subjektivní a objektivní stránky ani informaci o
tom, jaká zdanitelná plnění skutečně proběhla, a nereflektuje, že u
společností, jež byly ve ztrátě, nemohlo ke zkrácení daně dojít. Popíral
zjištění, že si byl vědom, že dochází ke krácení daně, a to i vzhledem k
výpovědi spolupracujícího obviněného F. V. (dále jako „spolupracující obviněný“
či „obviněný V.“), který potvrdil, že na krácení daně se podílel pouze on, a
nikdo jiný o trestné činnosti nevěděl. Obviněný S. dále tvrdil, že poskytoval
poradenství a byl zprostředkovatelem některých jednání, případně inkasoval
odměnu za práci, ale žádná z jeho společností daň nekrátila, a ani to neměl v
úmyslu. Soudy však nemohly dospět k jednoznačnému rozhodnutí o rozsahu zkrácené
daně, neboť to nebylo podloženo provedenými důkazy, přičemž své závěry řádně
neodůvodnily, a nebraly do úvahy, že obvinění doplatili vyměřenou daň, takže
údajná škoda byla diametrálně odlišná od té, jež je tvrzena v napadeném
rozsudku, nehledě na četné početní chyby. Neexistuje ani příčinná souvislost
mezi činností dovolatele a krácením daně u spoluobviněných, neboť ten u svých
společností daň nekrátil a neměl vliv na daňovou povinnost ostatních osob, a
tudíž nemohl u zkrácení DPH ani daně z DPPO jednat zaviněně.
10. S poukazem na 6. Směrnici Evropské unie o DPH a judikaturu ESLP (věc
Optigen), poukázal na to, že za krácení daně lze stíhat pouze ty články
obchodního řetězce, které jsou zasaženy podvodem s DPH nebo prokazatelně věděly
o podvodu s DPH anebo o něm měly vědět podle nápadně nízké ceny zboží a služeb.
Za články řetězce zapojené do trestné činnosti označil společnosti, jejichž
činnost nebyla předmětem obžaloby, neboť trestně postihnuto bylo jednání, jež
podvodným transakcím předcházelo, aniž by o trestné činnosti dovolatel nebo
další spoluobvinění věděli, což je v rozporu s citovaným článkem směrnice. Za
nesprávné považoval, že jednal jako „jednatel společnosti L.“, která však
trestnou činnost nepáchala, a tudíž ji nemohl páchat ani obviněný. Uvedený
závěr označil za úmyslnou chybu soudů ve snaze ospravedlnit jimi uložený
nezákonný trest zákazu činnosti a zabrání náhradní hodnoty podle § 102 tr.
zákoníku. Nesprávnými shledal provedené výpočty zkrácené daně, neboť u každého
z jeho klientů (body 1. až 21. pod bodem I. výroku o vině) je tabulka s
výpočtem daňové škody DPH a DPPO nebo DPFO, nicméně kalkulace daňového základu
pro výpočet škody v tabulkách, způsob rozpočítání ani míra jeho účasti na
trestné činnosti uvedeny nejsou, a proto ani škoda nemohla být vypočtena
správně.
11. Porušení práva na spravedlivý proces, resp. přiměřenou obhajobu
shledal v tom, že mu orgány činné v trestním řízení obstavily veškerý majetek a
ani k jeho žádosti neuvolnily žádné finanční prostředky na to, aby mohl v
přípravném řízení zaplatit advokátům. Ustanovena obhájkyně JUDr. Chvalová
nedostala přiměřenou lhůtu k prostudování spisu, neboť hlavní líčení v této
situaci nebylo pozastaveno, nemohla si kauzu řádně nastudovat, čímž došlo k
porušení práva obviněného na obhajobu i v hlavním líčení. Obhájkyně nebyla
schopna si kauzu nastudovat ani do konání veřejného zasedání o odvolání,
přičemž její závěrečná řeč ani zdaleka nepokryla rozsah obviněným vymezených
námitek, a odvolací soud nepřipustil, aby obviněný S. promluvil sám, což opět vedlo ze strany soudů k úmyslnému porušení jeho práva
na spravedlivý proces. Žádný ze soudů se řádně nevypořádal s námitkami
obviněným předkládanými v předchozích fázích trestního řízení, nalézací soud
ani nevysvětlil, proč dal přednost znaleckému posudku Dr. Hálka, jehož posudek
byl v obdobné kauze O. shledán účelovým a neprůkazným. Obě trestní věci soudil
soudce A. S., který v obou věcech manipuloval s protokoly z hlavních líčení.
12. Konkrétní extrémní nesoulad spočíval v tom, že J. P. byl výhradním
zákazníkem obviněného V., a tudíž s ním obviněný S. nespolupracoval s výjimkou
první schůzky a jediné telefonické konverzace, kdy šlo o nákup léků pro matku
obviněného S. Výpověď obviněného V. je však nevěrohodná. Obdobně ke spolupráci
nedošlo ani s obviněnými K. S., S., P. V. a M., a původně stíhanými J., D. a
K., D. H, , P., F. V., M. S., s nimiž spolupráce nebyla takovým jednáním, jež
by naplňovalo znaky souzeného zločinu, neboť spolupráce mezi všemi těmito
osobami probíhala zcela legálně. Soudy se nezabývaly tím, komu reálně plynul z
krácení DPH prospěch. Obviněný zdůraznil, že trestná činnost spolupracujícího
obviněného V. byla záměrně přehlížena, ač výpověď několikrát měnil a upravoval
v závislosti na aktuální důkazní situaci, přičemž soudy neposuzovaly jeho
věrohodnost ani věrohodnost dalších zajištěných důkazů, a uvěřily svědectví Z.
R., jež bylo do značné míry zmatečné a nevypořádaly se se stěžejním důkazem v
podobě tabulky Optimalizace.xls, která obsahuje velké množství čistých faktur
ve vztahu ke společnostem, které není možné podezírat z krácení daně (např. Č.
d., E., T.-e., a další).
13. Námitky obviněného S. směřovaly proti výroku o trestu, který je
nepřiměřený vzhledem k délce řízení, osobě obviněného, jeho chování, a též s
ohledem na činnost dalších spoluobviněných a jim uložené tresty odnětí svobody,
když obviněný S. jako jediný čelí nepodmíněnému trestu. S odkazem na zásady
stanovené ESLP i na nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS
554/04, považoval uvedený trest za přísný a nerespektující zásady
proporcionality. Trestné činnosti se měl dopouštět od roku 2008 do roku 2013 a
pravomocný rozsudek byl vynesen v listopadu roku 2019. Po celou dobu obviněný
žil v naprosté právní nejistotě, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí
svobody, aniž by odvolací soud zohlednil, že se v mezidobí staral o nezletilého
syna a vedl řádný život, a to, že proběhlo velmi dlouhé trestní řízení (srov.
nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 38/14). Uložení
nepodmíněného trestu odnětí svobody je podle obviněného vybočením ze zásad
spravedlivého procesu tím spíše, když ostatním spoluobviněným byl uložen
podmíněný trest odnětí svobody.
14. Obviněný nesouhlasil ani s uloženým trestem propadnutí majetku,
neboť soudy dostatečně nezkoumaly, zda byly splněny všechny podmínky rozhodné
pro jeho uložení podle § 39 tr. zákoníku, zejména soudy nezjišťovaly rozsah
majetku, jenž má propadnout, ve smyslu § 66 odst. 3 tr. zákoníku, podle něhož
jsou z propadnutí majetku vyňaty věci, které jsou pro obviněného nebo osoby, o
něž pečuje potřebné k zajištění základních životních potřeb. Soud však
nevymezil rozsah majetku, jenž má propadnout, ani se nezabýval tím, jaké věci z
něj budou pro obviněného a na něm závislé osoby vyňaty. Odvolací soud
nezdůvodnil, proč má propadnout celý majetek obviněného, a proto je jeho
rozhodnutí stran uložení trestu propadnutí majetku nepřezkoumatelné. Soud
neuvážil, že obviněný S. má od roku 2017 ve své výlučné péči syna F., který je
v současnosti již zletilý, nicméně studuje, žije s otcem a je na něm plně
závislý, a proto je trest propadnutí majetku zcela neadekvátní. Soudy se
nevypořádaly ani s otázkou výše výnosu, kterého měl obviněný sám dosáhnout v
poměru s hodnotou věcí, jež mu byly zajištěny a měly propadnout, což je v
rozporu se zásadou proporcionality trestu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne
29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03, ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. IV. ÚS
1721/16, a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12). Pro závěr o uložení
trestu propadnutí majetku nepostačuje, že jsou splněny podmínky podle § 66
odst. 1 tr. zákoníku, aniž by soudy braly do úvahy všechny dostupné
skutečnosti. V přípravném řízení nebyly jeho majetkové a rodinné poměry ani
řádně zjišťovány, což nevyhovuje zásadám plynoucím z usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 383/2016. Návrh na trest propadnutí majetku
učinil státní zástupce až v závěrečné řeči při hlavním líčení, aniž by byl
zjišťován rozsah majetku, který má propadnout a jeho hodnota, a prospěch
obviněného z jeho trestné činnosti nikdy nebyl soudy vymezen, a proto je i v
tomto směru odsuzující rozsudek nepřezkoumatelný, navíc nebylo přihlíženo k
základním potřebám jeho syna.
15. Trest zákazu činnosti je rovněž nesprávný, neboť mu byl uložen zákaz
výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností, ač v rámci
trestního řízení bylo jasně prokázáno, že se trestné činnosti nedopustil jako
statutární orgán, a tudíž takto uložený trest zákazu činnosti nemá žádnou
spojitost s jím spáchaným trestným činem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1305/2011).
16. Prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. obviněný
S. brojil proti zabrání náhradní hodnoty podle § 102 tr. zákoníku, protože
soudy nespecifikovaly, jakou měl zabraný majetek spojitost s jeho osobou a
zabraly i majetek jeho bývalé manželky, který dostala poté, co se s obviněným
rozvedla. Soudy tak zabíraly majetek zcela náhodně, projevily libovůli a
porušily ústavně chráněné hodnoty dotčených osob, například když zabraly
majetek matky obviněného, jenž představoval její celoživotní úspory, nikoliv
majetek jeho manželky, který prokazatelně pocházel z činnosti obviněného. Nadto
osoby, jimž byl majetek zabrán, neměly postavení zúčastněných osob, nemohly se
tudíž aktivně bránit a ani jim nebyla řádně doručena rozhodnutí soudu. Soudy
pochybily i v tom, že k zabrání majetku třetím osobám použily § 102 tr.
zákoníku, který je však možné použít až poté, kdy je zmařen postup podle § 101
tr. zákoníku, k čemuž však v této trestní věci nedošlo.
17. Nemovitý majetek zabraný společnosti L. přešel do vlastnictví
společnosti mnohem dříve, než došlo k trestné činnosti, přičemž jeho nabytí
nemělo s páchanou trestnou činností nic společného, a proto neexistuje důvod k
zabrání takového majetku, když společnost L. ani nepodnikala kroky, které by
vedly ke zmaření postupu podle § 101 tr. zákoníku (viz nález Ústavního soudu ze
dne 22. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 1849/2017, a nález Ústavního soudu ze dne 24.
5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1121/15). Zjevná souvislost mezi trestním řízením a
zabranou věcí nebo jinou majetkovou hodnotou je však v tomto případě vyloučena,
stejně i u společnosti E. A., vlastněné otcem a synem S. z XY, kde byl obviněný
pouze předsedou představenstva, a proto neexistuje právní důvod k jeho
zabavení. Peněžní hotovost odňatá z bezpečnostní schránky v LBBW rovněž
nepatřila dovolateli, neboť v roce 2012 pomohl založit bezpečnostní schránku
své matce, kterou však využíval sám, neboť potřeboval uchránit své finanční
prostředky před bývalou manželkou Z. R., a zde uložené peníze patřily z
poloviny panu H. D., jenž je poskytl obviněnému, aby splatil základní kapitál
společnosti G. ve výši 2.000.000 Kč, na což byly orgány činné v trestním řízení
upozorněny již v roce 2013 a zbylé 2.000.000 Kč a 4.156 EUR patřily panu E. P.,
který tyto prostředky poskytl obviněnému jako osobní půjčku na koupi bytu ve V.
Soudy však uvedené skutečnosti nezkoumaly a o zabrání majetku třetím osobám
rozhodly bez jakéhokoli zdůvodnění, i když při postupu podle § 102 tr. zákoníku
je nezbytné, aby soud konkrétně určil, které věci nebo majetkové hodnoty, jenž
by mohly být podle § 101 tr. zákoníku zabrány, jsou nahrazovány tzv. náhradní
hodnotou podle § 102 tr. zákoníku, což však soudy neučinily (viz nález
Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 184/17).
18. Ze všech shora uvedených důvodů obviněný S. navrhl, aby Nejvyšší
soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 3 To
121/2018, zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud nařídil věc
projednat v jiném složení senátu.
b) dovolání obviněného M. M.
19. Obviněný M. podal dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. Jakuba
Šnajberga na podkladě důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. a
Mgr. Petra Eliáše podle § 265b odst. 1 písm. h) a l) tr. ř.
20. Dovolání podané Mgr. Jakubem Šnajbergem vytýká vadnou právní
kvalifikaci podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku pro
nedostatek subjektivní stránky z důvodu extrémního nesouladu vedoucího k
narušení práva na spravedlivý proces a nevypořádání se s obhajobou obviněného s
poukazem na absenci jakýchkoli úředních podkladů vztahujících se k záznamu o
zahájení úkonů trestního řízení ze dne 17. 8. 2012, sp. zn.
OKFK-2635-3/RČ-2012-252201-TR (dále jako „Záznam“). Z ničeho tudíž neplyne, na
základě jakých informací policejní orgán příslušné trestní řízení zahájil, když
uvedené usnesení trpí i nedostatkem náležitostí usnesení o zahájení trestního
stíhání obviněného ze dne 5. 3. 2013, neboť v něm je pouze konstatováno, že
byly vystavovány fiktivní faktury k plněním, která neproběhla, aniž by dané
závěry byly jakkoli odůvodněny.
21. Vytkl, že použití operativně pátracích prostředků v podobě
odposlechů, záznamů e-mailové komunikace a domovních prohlídek bylo provedeno
místně nepříslušným Okresním soudem v Ústí nad Labem, neboť návrh na vydání
příkazu ke sdělení údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podala dne 30.
8. 2012 státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze JUDr. Dagmar
Pětníková u Okresního soudu v Ústí nad Labem (§ 26 tr. ř.), avšak z předmětného
návrhu nevyplývá, proč byl podán u tohoto konkrétního soudu, neboť státní
zástupkyně se s jeho místní příslušností nevypořádala, když trestná činnost
byla spáchána na území hlavního města Prahy, což nekoresponduje s nálezem
Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14. Rozhodl tak místně
nepříslušný orgán (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn.
I. ÚS 2632/12, a další). Podle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016,
sp. zn. Pl. ÚS 4/14, bod 120., soudem provedený ústavně konformní výklad
vyhlášky o státním zastupitelství nemá dopad na následné hodnocení trestních
řízení, v nichž byla napadená ustanovení této vyhlášky aplikována. Uvedená
pasáž však neupravuje účinnost daného rozhodnutí Ústavního soudu, přičemž tu
není třeba zkoumat, jelikož se aplikuje zásada podle čl. 89 odst. 2 Ústavy, že
závěry přijaté Ústavním soudem jsou závazné pro všechny orgány a osoby. Nejde
tedy o to, zda nález Ústavního soudu bylo možné použít, nýbrž pouze o posouzení
zákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení a to, zda soud v přípravném
řízení zkoumal svoji místní příslušnost či nikoli.
22. S ohledem na tyto námitky obviněný shrnul, že veškeré důkazní
prostředky získané zejména na základě odposlechů, záznamů telekomunikačního
provozu a domovních prohlídek jsou absolutně nepřípustné, protože byly učiněny
místně nepříslušným orgánem, což vede k závěru o nedostatečné objasnění
skutkového stavu.
23. Vadnou obviněný shledal použitou právní kvalifikaci, protože nebyla
řádně objasněna subjektivní stránka za vinu mu kladeného zločinu, neboť
obviněný úmysl krátit daň nikdy nepojal a takový úmysl nelze na základě soudy
zjištěného skutkového stavu dovodit, pokud tak soudy činí, dotvářejí tento
závěr vlastní myšlenkovou činností. V rozsudku soudů obou stupňů absentuje
jediný konkrétní důkaz, který by úmysl obviněného spáchat trestný čin zkrácení
daně, poplatku nebo podobné povinné platby objasňoval, a již dříve takto
vznesenou námitkou se nezabýval ani odvolací soud. Vadně provedené dokazování
obviněný shledával k odposlechům a e-mailovým zprávám a zpochybnil i hodnocení
výpovědi obviněného V., která nebyla konkrétní, neboť neobsahovala informace, z
nichž by bylo možné dovodit úmysl obviněného. K jeho tíži nemohly být
posuzovány skutečnosti zjištěné z doznání ostatních obviněných, neboť ty se
vztahovaly pouze k těm, kdo tato doznání učinil.
24. Výroku o trestu obviněný M. vytýkal nepřípustné uložení trestu
propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 tr. zákoníku u finanční hotovosti
270.300 Kč odňaté při domovní prohlídce u jeho přítelkyně T. B. dne 5. 3. 2013,
u peněžní hotovosti 4.115.000 Kč odňaté v prostorách I. P. C., při prohlídce
jiných prostor, a u hotovosti 11.513.400 Kč odňaté při prohlídce jiných prostor
z bezpečnostní schránky Československé obchodní banky, a. s., vedené na
obviněného s tím, že jde o uložení trestu, který je nepřípustný. Přestože
obdobné námitky vznesl již v podaném odvolání, odvolací soud se s nimi vůbec
nevypořádal, a ani se k nim nevyjádřil, pouze uvedl, že se ztotožňuje s
odůvodněním napadeného rozsudku a pro stručnost na něj odkazuje, přestože soudy
nižších stupňů neprokázaly, že zpětné bonusy byly tvořeny finančními
prostředky, jež se měly vracet obviněnému ve výši tvrzené obžalobou za fiktivní
plnění, přičemž nebylo ani prokázáno jaké finanční prostředky v jakých částkách
a kdy měly být předávány obviněnému. Městský soud v Praze se odvolával zejména
na obálky (srov. bod 587. rozsudku soudu prvního stupně) zajištěné v trezorech
obviněného, aniž by konkrétně uvedl, na jakých obálkách byly zajištěny otisky
prstů obviněného S. nebo spolupracujícího obviněného V., přičemž z odborného
vyjádření z oboru kriminalistiky odvětví daktyloskopie ze dne 21. 6. 2013
nevyplývá, že by se na obálkách zajištěných při prohlídkách prostor ve vztahu k
obviněnému nacházely otisky prstů uvedených osob. Z daného vyplývá, že výše
uvedené finanční prostředky nebyly prokazatelně výnosy z trestné činnosti, ale
šlo o peníze ve vlastnictví a účetnictví společnosti I. Rozsudky soudů nižších
stupňů k této problematice a k jeho důvodům, pro které nemohly být uvedené
finanční prostředky propadnuty, neobsahují dostatečné odůvodnění, když nebylo
prokázáno, že by obviněný naložil s finančními prostředky takovým způsobem,
kterým mařil uložení trestu propadnutí věci podle § 70 tr. zákoníku.
25. Výhrady obviněného směřovaly i proti tzv. tabulkám „Optimalizace“
poskytnutým obviněným V., o nichž bylo tvrzeno, že popisují příslušné částky,
jež měly být vráceny obviněnému za údajná fiktivní plnění, neboť o jejich
existenci neměl žádné povědomí. Poukázal na skutečnost, že jediným, kdo o nich
věděl a dával do nich data, byl obviněný V. Proto lze pochybovat o informacích,
jež se z předmětných tabulek podávaly, jejich prokazatelnosti, stejně jako o
věrohodnosti výpovědi obviněného V., jíž k nim učinil. S odkazem na zákonné
znění ustanovení § 70 odst. 1, 2, 3 a § 71 tr. zákoníku obviněný namítal, že
soudy při ukládání trestu podle § 71 tr. zákoníku v jeho případě nesplnily
zákonné podmínky, neboť nebyly učiněny skutkové závěry pro určení hodnoty věci,
která odpovídá náhradní hodnotě podle § 71 tr. zákoníku, a proto je rozhodnutí
o uložení propadnutí náhradní hodnoty nepřezkoumatelné a odůvodnění takového
trestu nedostatečné, přičemž odvolací soud rezignoval na svoje povinnosti, když
odvolací námitky směřující proti výroku o trestu nepřezkoumal.
26. Dovolání zpracované obhájcem Mgr. Petrem Eliášem rozvinulo
argumentaci vznesenou k důvodům podle § 265b odst. 1 písm. h) a l) tr. ř.,
zejména k nesprávnosti uložení trestu podle § 71 tr. zákoníku, a to kromě
uvedeného i proto, že nerespektuje judikatorní závěry (srov. zejména usnesení
Nejvyššího soudu, ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 15 Tdo 832/2016, a nález Ústavního
soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. III. ÚS 24/17), v nichž jsou vyjádřeny
podmínky pro ukládání tohoto trestu. Obviněný shledal, že nikterak
neodůvodnily, jaká věc nebo majetková hodnota měla být předmětem trestu podle §
70 tr. zákoníku, a tuto věc ani blíže nepopsaly nebo nespecifikovaly ani
neuvedly, jakým způsobem mělo být zmařeno její propadnutí ve smyslu § 70 tr.
zákoníku. S ohledem na tyto skutečnosti nebyla naplněna ani jedna zákonná
podmínka pro uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr.
zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 Tdo
335/2015). Obviněný poukázal na to, že podal dodatečná daňová přiznání a
vyrovnal všechny nedoplatky odpovídající vyčíslené částce, o čemž informoval
orgány činné v trestním řízení již v průběhu přípravného řízení, a to v rámci
svých výslechů na Policii České republiky dne 23. 7. 2013 a 14. 11. 2013, což
soud vzal za prokázané, avšak dále se tím nezabýval, a nebral do úvahy, že
obviněnému nemohl vzniknout žádný výnos z trestné činnosti, která je mu kladena
za vinu, když České republice v podstatě nevznikla škoda. Trest propadnutí
náhradní hodnoty mu neměl být ukládán, obzvláště při uložení peněžitého trestu
ve výši 1.000.000 Kč, který sám o sobě představuje citelný majetkový postih.
Obviněný doplnil, že je připraven uhradit i další finanční částky, např. úroky,
které by mu mohl finanční úřad svým rozhodnutím vyměřit a navrhl, ať si
dovolací soud vyžádá informace od orgánů finanční správy. Poukázal na to, že v
případě obviněného K. byl při zohlednění této okolnosti peněžitý trest zrušen
(viz bod 91. rozsudku odvolacího soudu).
27. Soudům nižších stupňů obviněný rovněž vytkl, že se při ukládání
trestu podle § 71 tr. zákoníku nevypořádaly s tím, zda jsou propadené finanční
prostředky v jeho vlastnictví, když doložil účetní dokumenty, jež prokazují, že
část odňaté peněžní hotovosti ve výši 7.123.833 Kč byly ve vlastnictví
společnosti I., avšak soudy nižších stupňů na tuto skutečnost vůbec nereagovaly
a proto jsou jejich rozhodnutí v této části nepřezkoumatelná. Zároveň byl
obviněný přesvědčen, že bez přesně kvantifikované škody není možné mu uložit
dvakrát majetkový postih (peněžitý trest a trest propadnutí náhradní hodnoty).
28. S ohledem na shora uvedené obviněný M. navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek odvolacího soudu a jemu předcházející
rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. .ř věc přikázal
Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
c) dovolání obviněného P. V.
29. Obviněný P. V. podal dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr.
ř. a pochybení spatřoval v nedodržení zásad spravedlivého procesu ve smyslu
čl. 6 Úmluvy z důvodu nezákonně pořízených odposlechů, záznamů
telekomunikačního provozu a domovních prohlídek. Svou vinu odmítal a popíral
spáchání skutku popsaného pod bodem I. 2 výroku o vině, neboť skutková zjištění
se zakládají na extrémním nesouladu s provedenými důkazy, které tak, jak byly
provedeny při hlavním líčení, nemohou být dostatečným podkladem pro závěr o
naplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu podle § 240 odst. 1,
odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Soudům obou stupňů vytkl, že se jeho
námitkám věnovaly pouze stručně, s některými se nevypořádaly vůbec, přičemž
jejich hodnocení důkazů nemůže ve světle § 2 odst. 6 tr. ř. obstát. Odvolací
soud se vypořádal se vznesenými námitkami pouze v jediném bodě, který zabírá
asi jednu stranu jeho rozsudku, což vzhledem k rozsahu odvolání obviněného
svědčí o tom, že objektivní úvahy soudu nemohly obsáhnout všechny jím vznesené
výhrady.
30. Po celou dobu trestního řízení se snažil vysvětlit, jak došlo k jemu
připisované trestné činnosti a svoji obhajobu podkládal listinnými důkazy a
návrhy na výslechy pro něj důležitých svědků, zejména druhého jednatele
společnosti I. P., H. D., a druhého jednatele společnosti G., S. S., avšak
odvolací soud tyto důkazní návrhy zamítl. Z uvedeného vyplývají hrubá pochybení
soudu prvního stupně, protože nebyly dostatečně objasněny všechny znaky
zločinu, jenž mu je kladen za vinu, pro který chybí opora v provedených
důkazech. I když dovolání směřuje zejména vůči skutkovým závěrům soudů, s
ohledem na judikaturu Ústavního soudu, je třeba, aby se Nejvyšší soud skutkovým
stavem obviněnému za vinu kladeného činu zabýval, a to v případech, jde-li o
tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkem a porušení
pravidel spravedlivého procesu bylo způsobeno zamítnutím navrhovaných důkazů
bez řádného zdůvodnění.
31. Obviněný P. V. shrnul skutečnosti týkající se jeho působení ve
společnostech I. P. a G., ve spolupráci s jednateli H. D. a S. S. od roku 2004.
Poukázal na to, že současně působil i jako jednatel společnosti I. B., přičemž
jeho rozhodovací pravomoci byly ve všech těchto společnostech omezeny smlouvami
o výkonu funkce, přičemž o specifikovaném jednání musel informovat zbylé
jednatele, a do celé sítě společností byly pravidelně zasílány všechny přijaté
a vystavené faktury, což dovolatel doložil příslušnou smluvní dokumentací a
e-mailovou komunikací. Současně byl obviněný pověřen řešením krizové situace
společnosti I. na Balkáně (Srbsko, Kosovo, Albánie, Bosna a Hercegovina) a
veškeré jeho rozhodování podléhalo kontrole od vedení společnosti v Badenu. K
uvedenému poukázal na obsah e-mailové korespondence týkající se tvorby rozpočtů
a komunikace centrály skupiny I. a odmítal, že důvodem transakcí, které jsou
předmětem trestního stíhání v této věci, byla daňová optimalizace ve
společnostech I. P. a G. Zdůraznil, že fakturovaná plnění byla běžným
standardem marketingu ve farmaceutické společnosti, a že on sám neměl ze
stíhaných transakcí žádný osobní prospěch. Soudům vytkl, že jím popsané
skutečnosti dezinterpretovaly. Zejména se nezabývaly podstatou jím tvrzených
skutečností, a rolí obviněného S., který již v roce 2008 přijal funkci předsedy
představenstva společnosti G., jež patřila H. D. a zdůraznil, že ve všech jeho
funkcích rozhodoval s omezenými pravomocemi v souladu s jeho funkčním
zařazením, pokyny vedení a finančním úsekem společností I. P. a G. Úhradou
vyfakturovaných částek pro něj vše skončilo, přičemž faktury v této trestní
věci skutečně existovaly, plnění nebylo fiktivní a vše bylo náležitě
zaúčtováno, a to včetně bezhotovostních plateb na příslušné bankovní účty.
32. Vzhledem k tomu, že soudy řádně neobjasnily všechny skutečnosti
týkající se jeho podílu na trestné činnosti, obviněný P. V. navrhl, aby
Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019, sp.
zn. 3 To 121/2018 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12.
2016, sp. zn. 40 T 16/2015, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. a podle §
265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a
rozhodl, a to v jiném složení senátu, případně aby Nejvyšší soud sám rozhodl
podle § 265m odst. 1 tr. ř. a obviněného podle § 226 písm. a) zprostil
obžaloby. Rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o ods.t 1 tr. ř. odložil,
případně přerušil výkon jemu uloženého trestu propadnutí náhradní hodnoty.
d) dovolání obviněného M. V.
33. V dovolání podaném prostřednictvím obhájkyně podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. obviněný M. V. vytýkal nepřezkoumatelnost rozhodnutí, proti
nimž dovolání směřuje, a tzv. deformaci důkazů, protože odvolací soud (viz
body 61. až 63. rozsudku) nespecifikoval, v čem shledává rozsudek nalézacího
soudu správným a jaké jsou konkrétní důvody pro nepřipuštění námitek obhajoby.
Zcela nedůvodně soudy závěr o jeho vině opřely o výpověď obviněného V., avšak
nepřihlédly k tomu, že dovolatel se s ním prakticky neznal a nevěděl ani o tom,
kdo jsou další účastnici trestné činnosti, kteří se k jejímu spáchání doznali.
Obchodním partnerem obviněného M. V. byl pouze obviněný S., s nímž měl
standardní obchodní spolupráci bez jakýchkoli protiprávních aktivit, přičemž
soudy dovozovaly, že obviněný V. byl v kontaktu s obviněným S. neustále, což
není pravda.
34. Vadným podle obviněného bylo, že soudy neprovedly důkaz závěrečnými
zprávami, které obviněný S. zpracoval pro společnost I. E., kdy tyto podklady
byly do spisu vloženy, a po skončení vyšetřování se nacházely fyzicky v budově
Expozitury v Ústí nad Labem, obviněný měl možnost do nich nahlédnout a shledal,
že se jedná o stejnopisy zpráv od obviněného S., které se již později obhájkyni
obviněného ve spise nepovedlo dohledat, a proto na ně ani nemůže přesně
odkázat.
35. Rozsudek soudu prvního stupně se vůbec nezabývá poskytnutými
službami, resp. v rozporu s důkazní situací popírá existenci důkazů, že tyto
služby byly poskytnuty, což je absurdní i s ohledem na závěr uvedený pod bodem
77. rozsudku odvolacího soudu, jenž nezohlednil podnikání malých a středních
společností v období celosvětové hospodářské situace, s ohledem na krach banky
Lehman Brothers v roce 2008 a s tím spojené ekonomické krize, která se dotkla i
jeho společnosti, a proto se musel v podnikání spojit s obviněným S., který měl
za sebou zkušenosti krizového manažera.
36. Společnosti dovolatele byly výhradně společnostmi, jež se zabývaly
architekturou a projektováním, a proto pro ně bylo výhodnější mít extérního
personalistu, přičemž v krizových dobách byl důležitý též nadhled zvenčí a bylo
nutné omezit fixní náklady, zejména náklady mzdové, což s sebou neslo nutnost
subdodávek. Soudy však tento systém subdodávek kriminalizovaly a zpochybňovaly
možnost obviněného najmout si třetí osobu k tomu, aby zajistil nezbytné služby.
Z uvedených důvodů obviněný M. V. namítl nerespektování zásady in dubio pro reo
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08).
Obviněný tvrdil, že v průběhu přípravného řízení ani řízení před soudem nebylo
prokázáno, že se neuskutečnily deklarované stavební práce pro společnosti,
jejichž představitelé byli rovněž trestně stíháni, avšak ti, jež si objednali
výhradně stavební práce, byli zproštěni obžaloby. Obviněného M. V., který si u
obviněného S. objednal i jiné služby však nalézací soud odsoudil při porušení
zásad in dubio pro reo a rovnosti zbraní.
37. Soudy podle obviněného nerozlišovaly mezi poskytovateli stavebních a
obdobných plnění, kdy v případě dovolatele byly ve prospěch jeho společnosti L.
poskytnuty služby. Obviněný poukázal na roli V. E., který se vyjadřoval k
provádění prací, nikoli k jejich účtování, jehož výpověď odvolací soud vadně
hodnotil, i na další důkazy, podle nichž bylo prokázáno, že plnění proběhla,
což mimo jiné i svědek V. E. potvrdil, a pokud odvolací soud uvedené
skutečnosti nezkoumal, bylo upřeno právo na spravedlivý proces, jehož porušení
se promítlo i v bodě 77. rozsudku odvolacího soudu, kde odvolací soud námitky
obviněného posoudil jen zcela mechanicky. Deformaci důkazů obviněný M. V.
shledal i při hodnocení důkazu v podobě faktury č. 12100923-2 ze dne 23. 9.
2010, vystavené společností A. na společnost L., o které se soud prvního stupně
vyjadřuje na straně 553 a odvolací soud na straně 71 jejich rozsudků, avšak
podle obviněného zcela v rozporu s tím, co on sám uváděl ve své obhajobě.
38. Pochybení obviněný shledal při protokolaci hlavních líčení v tom, že
soud prvního stupně nezasílal obhájcům obviněných průběžně protokoly z hlavních
líčení, čímž výrazně ztížil možnost přípravy obhajoby, a poznámku odvolacího
soudu (bod 65. rozsudku) stran této situace pak považoval za nemístnou,
obzvláště když existují rozdíly mezi zvukovými záznamy z hlavního líčení a
vypracovanými protokoly, protože na rozdíl od odvolacího soudu má za to, že
nejsou přesné a v některých případech zkreslují význam podaných výpovědí.
39. Dovolání obviněného M. V. zdůvodněné JUDr. Tomášem Sokolem se též
opírá o § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s ohledem na porušení práva na
spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy, z důvodu nezákonnosti důkazů
pořízených v přípravném řízení v rámci odposlechů, záznamů telekomunikačního
provozu, domovních prohlídek a nesprávné protokolace audiozáznamů z hlavního
líčení. Obviněný poukázal na extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a
provedenými důkazy, což vedlo k nedostatečnému objasnění naplnění objektivní
stránky, jakož i subjektivní stránky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné
povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku,
jehož se měl dopustit skutkem popsaným pod bodem I. 3) výroku rozsudku
nalézacího soudu, když se soudy jeho obhajobě nedostatečně věnovaly a to pouze
na stranách 583 až 585 rozsudku soud prvního stupně a odvolací soud pouze v
bodě 77. Odvolací soud se dopustil pochybení, pokud vycházel z výpovědi
obviněného V., která v průběhu trestního řízení doznala značných změn, a
dostatečně neposoudil jeho věrohodnost vyplývající z protichůdných tvrzení, a
to i když poukázal na fakt, že připustil, že některé činnosti skutečně
prováděny byly. Za významnou lze označit i skutečnost, že obviněný nevedl od
roku 2011 řádně účetnictví svých společností. Spoluobviněný V. si musel být
dobře vědom skutečnosti, že mu hrozí trestní stíhání a vysoký trest, což bylo
zřejmě dostatečnou motivací k tomu, aby využil nabídky stát se spolupracujícím
obviněným v souladu s § 178a tr. ř., aniž pro takový postup byly splněny
zákonné podmínky.
40. Nesprávnosti při hodnocení důkazů spatřoval obviněný M. V. i ve
vztahu k obálkám, jež byly zajištěny při domovních prohlídkách, ve kterých se
nacházela finanční hotovost, a z nichž byly sejmuty otisky prstů patřící
obviněným V., S. a jeho bratru P. S. Otisky obviněného M. V. však uvedeny
nejsou, přičemž v obálkách nebyly nalezeny žádné finanční prostředky a obálky
nebyly označeny způsobem, jenž by nasvědčoval tomu, že jsou určeny nějakým
zájmovým osobám v dané věci. Důkazy s otisky prstů u obviněného M. V. vůbec
nalezeny nebyly a ve spisu se nenacházejí. Pochybení v hodnocení důkazů
spatřoval též v selektivním výběru e-mailů s P. F. Tvrdil, že reklama na
webových stránkách www.business-inform.com byla realizována, k čemuž poukázal
na svou vlastní výpověď, a na e-mailovou korespondenci se svědkem E. Existenci
internetové reklamy v závislosti na shromážděných důkazech uznala i obžaloba,
ovšem uvedla, že náklady na tuto reklamu byly značně nadhodnocené, a proto byl
předložen znalecký posudek Dr. Ing. Vítězslava Hálka, MBA, Ph.D., jehož
předmětem je ve stručnosti zjištění ceny obvyklé za reklamu spočívající v
reklamních bannerech umístěných na webových stránkách www.business-inform.com,
provozovaných společností A., a dále stejné reklamy na webových stránkách
www.e-ekonomika.cz, provozovaných společností C. C., s. r. o. Odvolací soud se
ke znaleckému posudku a jeho hodnocení nalézacím soudem vyjádřil v bodě 88.
rozsudku tak, že se s jeho úvahami zcela ztotožňuje, nicméně s takovým postupem
nelze souhlasit. Jestliže reklama existovala a byla realizována, nelze bez
dalšího konstatovat, že vzhledem k tomu, že neměla žádný hospodářský efekt,
jednalo se o fiktivní plnění. I kdyby byla návštěvnost webových stránek s
reklamou minimální, stále se může stát, že se díky reklamě najde potencionální
klient, přičemž reklama je obecně daňově uznatelný výdaj podle § 24 odst. 1
zák. č. 586/1992 Sb. Soud pak nemá při zkoumání naplnění znaků skutkové
podstaty podle § 240 tr. zákoníku zjišťovat to, zda měla reklama nějaký
hospodářský výnos, nýbrž to, zda bylo plnění v podobě reklamy reálně
uskutečněno či nikoli, a pokud bylo, má se soud zabývat tím, zda za cenu
obvyklou či nadhodnocenou. Z uvedeného důvodu byl přibrán i znalec Dr. Ing.
Vítězslav Hálek, MBA, Ph.D., avšak nelze učinit závěr o nadhodnocení reklamy
společnosti A. pro společnost L. a P., což však soud prvního stupně dostatečně
nerespektoval a zjednodušeně konstatoval bezcennost reklamy.
41. Z obsahu znaleckého posudku a zejména z následujícího výslechu
znalce u hlavního líčení vyplynuly zcela zásadní nedostatky v jeho znaleckém
zkoumání, neboť bylo zjištěno, že znalec ve svém posudku pro srovnání a
vygenerování ceny obvyklé nepoužíval ceny za obdobné služby z internetových
stránek, které by byly tématicky blízké předmětu podnikání společností, jimž
byla tato reklama poskytována. Dalším zásadním nedostatkem znaleckého posudku
bylo, že znalec pro srovnání nepracoval vůbec s cenami roku 2008, což nebylo
odstraněno ani poté, co byl obhajobou obviněných K. a K., předložen jiný
znalecký posudek č. 2841-111/16, zpracovaný znaleckým ústavem K. A&C. C., jehož
předmětem byla ekonomická analýza internetové reklamy ve formě reklamních
bannerů a PR článků fakturovaných společnosti A., a byl znalcem Dr. Ing.
Vítězslavem Hálkem, MBA, Ph.D., dopracován Dodatek č. 1 jeho znaleckého
posudku. Rovněž bylo třeba zvažovat, jakým způsobem byla stanovena platba za
danou reklamu, tudíž jestli měl objednatel platit např. za 1.000 shlédnutí nebo
za určitý časový úsek, přičemž i sám znalec připustil, že ceník společnosti A.
neobsahoval cenu za počet impresí, a proto nelze cenu hodnotit z pohledu
metodiky použité znalcem, tj. modelem plateb za 1.000 zobrazení, ale spíše jako
cenu za časový úsek. Uvedená metoda platby dokonce v letech 2008 až 2010
převažovala například i u společnosti M. Z uvedených důvodů považoval obviněný
M. V. za směrodatnější znalecký posudek ústavu K. A&C. C.
42. Obviněný M. V. souhrnně ke znaleckému posudku znalce Dr. Ing.
Vítězslava Hálka, MBA, Ph.D., Dodatku č. 1, jeho výpovědi i posudku znaleckého
ústavu K. A&C. C. uvedl, že znalecký ústav zvolil k výpočtu ceny reklamy v
období let 2008 až 2012 zcela přiléhavý postup, protože cena reklamy sjednaná
společností A. byla placena na základě časové jednotky, nikoli počtu zobrazení,
s čímž operoval znalec Dr. Ing. Vítězslav Hálek, MBA, Ph.D., i když jeho
znalecké zkoumání ukázalo, že cenový model – platba za 1.000 zobrazení byl
podstatně levnější, tak tento model nebyl ve smlouvě se společností A. sjednán,
avšak model časový byl v inkriminovaném období hojně využívaný. Z těchto důvodů
nebylo možné na základě znaleckého posudku znalce Dr. Ing. Vítězslava Hálka,
MBA, Ph.D., dospět k jednoznačnému závěru, že by ceny stanovené ve smlouvách se
společností A. byly předražené.
43. Podle obviněného není dostatek důkazů ani ohledně závěru soudů o
údajně fiktivní poradenské i konzultační inženýrské činnosti od společnosti A.,
k nimž nalézací soud žádné konkrétní důkazy vyvracející obhajobu obviněného
neuvedl a odvolací soud předložil pouze nepodloženou a mylnou hypotézu o
nepotřebnosti této outsourcingové služby poskytnuté obviněným S., k čemuž se
již dovolatel v rámci své argumentace vyjádřil s tím, že neexistuje jediný
důkaz, který by potvrzoval, že práce fakturované společností M. byly fiktivní,
jak dovodily soudy obou stupňů, a pokud ani obviněný V. o těchto pracích
nehovořil, jedná se o ukázkový případ extrémního rozporu mezi skutkovými závěry
soudů a provedenými důkazy, resp. porušení práva obviněného na spravedlivý
proces.
44. Dokazování je zatíženo též nezákonně opatřenými důkazy, a to
odposlechy, záznamů telekomunikačního provozu, údaji ze zajištěných diářů a
tabulek optimalizace, včetně důkazů pořízených při domovních prohlídkách, neboť
příkazy vydané Okresním soudem v Ústí nad Labem k uskutečnění těchto operativně
pátracích prostředků nesplňovaly požadavky plynoucí z ustálené judikatury
existující již v době jejich vydání. Okresní soud v Ústí nad Labem přejal návrh
státní zástupkyně a celé odůvodnění se omezilo prakticky na obecné fráze. K
místní nepříslušnosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp.
zn. Pl. ÚS 4/14, v jehož světle je nepochybné, že Okresní soud v Ústí nad Labem
rozhodoval v přípravném řízení jako místně nepříslušný. Se závěrem soudů, že
jde o správný procesní postup, se však obviněný neztotožnil. Závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS
4/14, se musí podle názoru obviněného vztahovat i na jeho trestní věc, protože
trestní řízení nebylo v době vyhlášení nálezu pravomocně skončeno, a proto se
na něj toto rozhodnutí Ústavního soudu muselo vztahovat, a to se všemi
procesními důsledky. Upozornil na to, že až do vyhlášení výše citovaného nálezu
Ústavního soudu existovalo v praxi státních zástupců při určování místní
příslušnosti množství pochybení, např. i v kauze D. R., o níž rozhodoval
Ústavní soud usnesením dne 17. 9. 2010 pod sp. zn. I. ÚS 2632/12 (existují i
další případy viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. II. ÚS
4717/12, ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. III. ÚS 2717/13, ze dne 15. 6. 2015, sp.
zn. I. ÚS 1082/14, a další). Změna judikaturou zastávaného názoru ohledně
určování místní příslušnosti byla kontinuálním procesem, který se nedá
přiřknout pouze okamžiku vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016,
sp. zn. Pl. ÚS 4/14. Podle obviněného M. V. tudíž neexistuje žádný logický
důvod, proč by měl být aplikován § 71 zákona č. 182/1993 Sb., a nemělo by být
přihlédnuto k závěrům vymezeným v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016,
sp. zn. Pl. ÚS 4/14. Proto byly orgány činné v trestním řízení povinné při
určování místní příslušnosti postupovat v souladu s § 18 tr. ř.
45. Mimo již uvedené, nesplňovaly podle dovolatele příkazy k odposlechům
a dalším úkonům náležitosti předepsané zákonem, neboť v nich nebyly vymezeny
konkrétní skutkové okolnosti věci a jejich odůvodnění bylo velice stručné a
obecné, zcela nevyhovující požadavkům zákona a judikatury. Okresní soud v Ústí
nad Labem pouze přejal obsah návrhu státní zástupkyně, která prakticky
okopírovala žádost policie České republiky a odůvodnění obsahovalo pouze
obecnou frázi o tom, že měla být spáchána trestná činnost. Dále pouze citovala
příslušná ustanovení trestního zákoníku a řádu, a uvedla, že postupem podle §
88 odst. 1 tr. ř. lze získat významné skutečnosti pro trestní řízení, a zákonné
podmínky pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního hovoru
tudíž byly splněny. Odůvodnění mělo být zcela vyčerpávající, k čemuž poukázal
například na rozhodnutí ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 4 Pszo 3/2013, či ze dne
26. 7. 2018, sp. zn. 4 Pzo 6/2018. Obdobné nedostatky vytkl dovolatel i ve
vztahu k příkazům k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor, kdy shora
uvedené zásady je možné obecně vztáhnout i na ně, přičemž v trestní věci
dovolatele byly tyto úkony uskutečněny jako nedokladné a neopakovatelné ve
smyslu § 160 odst. 4 tr. ř.
46. Dovolatel se vyjádřil i k pochybením v podobě nesprávné protokolace
hlavního líčení, neboť existují rozpory mezi psanou verzí protokolů a
audionahrávkami, které nejsou nevýznamného charakteru, což ve svém rozsudku na
straně 62 potvrdil i odvolací soud. Za situace, kdy v protokolu chybí celé
pasáže výpovědí, nelze jej považovat za správný, avšak odvolací soud tuto jím
uplatněnou námitku bagatelizoval a protokol považoval za řádný, což vedlo k
porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
47. S ohledem na shora uvedené obviněný M. V. navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze
ze dne 29. 11. 2019, sp. zn 3 To 121/2018, ve spojení s rozsudkem Městského
soudu v Praze ze dne 16. 12. 2016, sp. zn. 40 T 16/2015, a podle § 265l odst. 1
tr. ř. přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí,
případně aby Nejvyšší soud sám rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř. a obviněného
zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. Obviněný rovněž požadoval podle §
265o odst. 1 tr. ř. odložit výkon napadených rozhodnutí do doby, než bude
rozhodnuto o tomto dovolání, a to ve výroku o trestu propadnutí náhradní
hodnoty.
e) dovolání obviněného E. S.
48. Obviněný S. podal dovolání s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., jenž spatřoval v tom, že byl uznán vinným, aniž by byl jemu
přisuzovaný skutek řádně prokázán, a s ohledem na existenci procesních vad
vedoucích k porušení práva na soudní ochranu podle čl. 40 odst. 2 Listiny.