11 Tdo 1020/2021-5662
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2021 o dovolání
obviněného V. T., nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 15 To 10/2021, jako soudu odvolacího, v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 4/2019,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 3 T
4/2019, byl obviněný V. T. pod body I./, II./ a IV./ rozsudku uznán vinným
zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c),
odst. 4 písm. c) dílem dokonaným a dílem spáchaným ve stádiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem VI./ přečinem přechovávání omamné a
psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, za což byl odsouzen
podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému
nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) roků, pro jehož
výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se
zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl
obviněnému též uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na str. 12
výroku rozsudku. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, 2 tr.
zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, kdy
denní sazba činí 1.000 Kč.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
I. obvinění V. T. a M. B.
nejméně v období od začátku listopadu 2017 do 11. 1. 2018, na přesně
nezjištěných místech, bez příslušného povolení, za účelem zisku opatrovali a
dále prodávali léky s obsahem pseudoefedrinu, přičemž si byli vědomi, že těchto
bude užito k výrobě psychotropní látky metamfetamin, čehož se dopustili nejméně
v následujících případech:
1) po předchozím ujednání na zajištění a dodávce léků obsahujících
pseudoefedrin mezi objednávajícím J. U., nar. XY, a K. Z., nar. XY,
jejichž trestní řízení je vedeno samostatně, která objednávku zprostředkovala a
dne 10. 11. 2017 předala V. T. finanční hotovost ve výši 270.000 Kč na
nákup léků, za kterou poté V. T. s M. B. léky obsahující prekursor
pseudoefedrin obstarali z nezjištěného zdroje, a dne 15. 11. 2017 v době kolem
16:38 hod. v XY v blízkém okolí adresy XY V. T. předal K. Z. 6 kg
léku zn. Citrus, obsahující v jedné tabletě 120 mg pseudoefedrinu, a které K.
Z. následně dodala J. U. k výrobě metamfetaminu,
2) po předchozím ujednání na zajištění a dodávce léků obsahujících
pseudoefedrin mezi objednávajícím J. U., nar. XY a K. Z., nar. XY,
jejichž trestní řízení je vedeno samostatně, která objednávku zprostředkovala a
následně dne 27. 11. 2017 v době kolem 14:00 hod. předala V. T. finanční
hotovost ve výši 270.000 Kč, za kterou poté V. T. s M. B. léky obsahující
prekursor pseudoefedrin obstarali z nezjištěného zdroje, kdy následně dne 28.
11. 2017 v době mezi 16:06 hod. a 19:03 hod. v XY, v blízkém okolí adresy XY
předal V. T. K. Z. 6 kg léků zn. Cirrus obsahující v 1 tabletě 120 mg
pseudoefedrinu, které K. Z. následně dodala J. U. k výrobě
metamfetaminu,
3) po předchozím ujednání na zajištění a dodávce léků obsahujících
pseudoefedrin mezi objednávajícím J. U., nar. XY, a K. Z., nar. XY, jejichž
trestní řízení je vedeno samostatně, která objednávku zprostředkovala a poté
dne 8. 12. 2017 předala V. T. a M. B. částku ve výši 540.000 Kč na nákup
léků, za kterou následně V. T. s M. B. léky obsahující pseudoefedrin
obstarali z nezjištěného zdroje a dne 10. 12. 2017 v době kolem 18:53 h na
přesně nezjištěném místě v XY V. T. předal K. Z. 12 kg léků zn. Cirrus,
obsahující v jedné tabletě 120 mg pseudoefedrinu, které K. Z. následně
dodala J. U. k výrobě metamfetaminu,
4) po předchozím ujednání na zajištění a dodávce léků obsahujících
pseudoefedrin mezi objednávajícím J. U., nar. XY, a K. Z., nar. XY,
jejichž trestní řízení je vedeno samostatně, která objednávku zprostředkovala a
dne 10. 1. 2018 objednala u V. T. 6 kg léků zn. Citrus, které V. T. s M.
B. obstarali z nezjištěného zdroje, a dne 11. 1. 2018 v době kolem 23:03 hod.
v blízkém okolí adresy XY v XY předal V. T. K. Z. léky zn. Cirrus za
celkovou částku 255.000 Kč, které K. Z. následně dodala J. U. k výrobě
metamfetaminu,
za uvedené období tak obžalovaní V. T. a M. B. neoprávněně k výrobě
metamfetaminu zajistili 30 kg léků zn. Cirrus, které obsahovaly nejméně 9,4 kg
pseudoefedrinu, ze kterého lze při započítání ztrát ve výrobě extrahovat celkem
6,63 kg prekursoru pseudoefedrinu, ze kterého lze pak vyrobit nejméně 4,84 kg
metamfetaminu, a obžalovaní tak jednali s vědomím, že se jedná o psychotropní
látku a prekursor a nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměli
jakékoliv zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami. Metamfetamin je jako
psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.,
seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a
psychotropních látek, a dále zařazen do seznamu II. Úmluvy o psychotropních
látkách a pseudoefedrin je uveden jako prekursor v přílohách k nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č.273/2004, ve zně nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 a nařízení Evropského parlamentu Rady (EU)
č. 1258/2013, a v nařízení Rady (ES) č. 111/2005,
a obžalovaný V. T. se jednání dopustil přesto, že byl pravomocně odsouzen,
rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 1 T 188/2016 ze dne 23. 2.
2017, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2017, mimo jiné pro přečin nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. l tr. zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest v
délce trvání 38 měsíců, ze kterého byl dne 6. 6. 2017, propuštěn usnesením
Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 2 PP 132/2017 se zkušební dobou do 6. 6.
2020 a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel a trest propadnutí věci.
II. obvinění V. T., M. B., J. P. a J. K.
nejpozději od dubna 2018 do 20. 11. 2018 v nemovitostech na adrese XY a XY,
ve vzájemné součinnosti a při dělbě úkolů s cílem získat majetkový prospěch, se
jako členové organizované skupiny osob, ve vztahu k V. T. a M. B. s
vědomím, že tato organizovaná skupina působí na území České i Polské republiky,
společně nejméně s W. W., nar. XY., jehož trestní řízení je vedeno
samostatně, bez příslušného povolení, vedeni společným záměrem vyrábět
metamfetamin za účelem jeho další distribuce, postupně v 8 případech vyrobili
psychotropní látku metamfetamin, kdy za tímto účelem V. T. a M. B.
opatřovali léky zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu od polského státního
příslušníka W. W., kterého nejprve kontaktovali v Polské republice v obci XY
s objednávkou léků a současně mu uhradili kupní cenu, na základě čehož pak W.
W. opatřil léky zn. Citrus s obsahem pseudoefedrinu, které převezl do České
republiky a dle dohody je předal M. B. a V. T., případně pouze M. B.,
přičemž současně s tím V. T. s M. B. zajistili buď osobně či
prostřednictvím dalších osob včetně L. N. další chemické látky a
laboratorní vybavení potřebné k extrakci pseudoefedrinu z léků obsahujících
pseudoefedrin a k následné výrobě metamfetaminu, a následně V. T. provedl
exktrakci pseudoefedrinu a samotnou výrobu metamfetaminu, přičemž extrakci
pseudoefedrinu prováděl buď sám či J. P. v nemovitosti na adrese XY, kde
v některých případech došlo i ke zpracování menší části extrahovaného
pseudoefedrinu v metamfetamin, přičemž extrahovaný pseudoefedrin J. P. buď
přepravil k V. T. do XY, nebo mu jej zanechal v XY k převzetí a V.
T. poté v nemovitosti v XY z takto vyrobeného pseudoefedrinu vyráběl
metamfetamin,
přičemž obžalovaní takto jednali jako organizovaná skupina působící pod vedením
V. T. a M. B. V. T. úkoloval další členy organizované skupiny a
stanovoval termíny a místa provedení výroby, opatřoval potřebné chemické látky
a další vybavení a finančně zajišťoval provedení jednotlivých výrob, současně
prováděl vlastní výrobu metamfetaminu a do doby, kdy zaučil J. P. do
postupů extrakce pseudoefedrinu, se spolu s ním účastnil i extrakce
pseudoefedrinu. M. B. zajišťoval kontakt a komunikaci s dodavatelem léků s
obsahem pseudoefedrinu W. W., přebíral a převážel tyto léky, převážel
finanční hotovost k jejich nákupu, převážel T. na místa schůzek a spolu s
T. prováděl nákup a zajištění předmětů určených k výrobě metamfetaminu,
jakož se i účastnil odvážení odpadu z výroby proběhlé v XY. Současně část
chemických látek potřebných k extrakci pseudoefedrinu a výrobě metamfetaminu po
dohodě s V. T. zajistil L. N., který na základě objednávky opatřoval ve
vymezených případech toluen a aceton a dále k likvidaci převzal odpad
pocházející z extrakce pseudoefedrinu a výroby metamfetaminu, která byla
provedena v nemovitosti XY. J. P. extrahoval z dodaných léků prekursor
pseudoefedrin, který předával V. T. nebo jej pro něj přenechával na
dohodnutém místě a z menší části extrahovaného pseudoefedrinu vyrobil
metamfetamin, přičemž v níže uvedených případech se úkonů spojených s extrakcí
pseudoefedrinu a výrobou metamfetaminu uskutečňovaných v nemovitosti XY na
základě pokynu V. T. a J. P. podílel i J. K., přičemž tohoto jednání
se obžalovaní dopustili nejméně v následujících případech:
1) dne 13. 4. 2018 po předchozí dohodě M. B. ve směnárně XY v XY směnil
399 168 Kč na 64 800 polských zlotých a následně spolu s V. T. odjeli do
XY v Polské republice, kde za účelem nákupu léků zn. Citrus s obsahem
pseudoefedrinu finanční hotovost předali W. W., který poté v přesně nezjištěné
době dovezl nejméně 8 kg léků zn. Citrus s obsahem pseudoefedrinu do České
republiky, na přesně nezjištěné místo Ústeckého kraje, kdy tyto léky předal buď
M. B. nebo M. B. s V. T., a tyto byly následně předány J. P., který
z nich v době od 13. 4. 2018 do 17. 4. 2018 v XY buď sám nebo za pomoci V.
T. extrahoval 1.768 g prekursoru pseudoefedrinu, ze kterého poté do 17. 4.
2018 V. T. vyrobil nejméně 1.302 g psychotropní látky metamfetamin,
2) v přesně nezjištěné době od 28. 5. 2018 do 7. 6. 2018 na přesně nezjištěném
místě v České republice v Ústeckém nebo Libereckém kraji po předchozí
objednávce od M. B. a V. T. dodal W. W. přesně nezjištěné množství
nejméně však 6,9 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu za částku v
polských zlotých v hodnotě odpovídající částce 200 000 - 400 000 Kč, ze kterých
následně v přesně nezjištěné době mezi 2. 6. 2018 - 7. 6. 2018 J. P.
vyextrahoval nejméně 526 g prekursoru pseudoefedrinu, ze kterého následně V.
T. v XY vyrobil nejméně 1.123 g psychotropní látky metamfetamin a J. P. do
7. 6. 2018 vyrobil nejméně 80 g psychotropní látky metamfetamin,
3) dne 16. 7. 2018 V. T. a M. B. v obci XY v Polské republice za
účelem nákupu nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu předali
finanční hotovost v polských zlotých v hodnotě odpovídající částce v rozmezí
200.000 Kč – 400.000 Kč W. W., který poté dne 18. 7. 2018 kolem 17:06 hod.
dovezl nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu do České
republiky, které předal v XY M. B., jež je následně přepravil k V. T., který
zajistil předání léků J. P., který z nich v době od 18. 7. 2018 do 21. 7.
2018 v XY buď sám, nebo částečně s V. T. extrahoval nejméně 1.792 g
prekursoru pseudoefedrinu, z něhož V. T. následně vyrobil nejméně 320 g
metamfetaminu,
4) dne 5. 8. 2018 V. T. a M. B. v obci XY v Polské republice za
účelem nákupu nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu předali
finanční hotovost v polských zlotých v hodnotě odpovídající částce v rozmezí
200.000 Kč – 400.000 Kč W. W., který poté dne 6. 8. 2018 kolem 16:45 hod.
před v České republice v obci XY na parkovišti u Penny Marketu V. T. a M.
B., načež V. T. zajistil jejich dodání J. P., který z nich dne 13. 8. 2018
v XY vyextrahoval nejméně 1 948 g prekursoru pseudoefedrinu, z jehož přesně
nezjištěné části vyrobil nejméně 300 g psychotropní látky metamfetamin, z něhož
si 50 g ponechal pro svou potřebu a 250 g předal V. T. spolu s 1.554 g
zbývajícího pseudoefedrinu, z nichž v přesně nezjištěné době kolem 15. 8. 2018
v XY vyrobil nejméně 1 144 g metamfetaminu,
5) na základě jednám mezi V. T., M. B. a W. W. ze dne 24. 8. 2018 v
Polské republice a mezi M. B. a W. ze dne 25. 8. 2018 v době mezi 14:16
až 15:04 hod. na přesně nezjištěném místě v XY nebo v XY předal W. W. M.
B. nejméně 5 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, načež V. T.
zajistil jejich dodání J. P., který z nich v přesně nezjištěné době od 4. 9.
2018 do 6. 9. 2018 vyextrahoval nejméně 1 104 g prekursoru pseudoefedrinu, ze
kterého pak dne 7. 9. 2018 V. T. v XY vyrobil nejméně 812 g psychotropní
látky memtamfetamin a v souvislosti s extrakcí pseudoefedrinu J. K. dne 4.
9. 2018 po dohodě V. T. s J. P. do XY v 17:22 hod. spolu s P.
nanosil nejméně kanystry a následně dne 7. 9. 2018 prováděl v XY úklid po
proběhlé extrakci pseudoefedrinu,
6) dne 21. 9. 2018 V. T. a M. B. v obci XY v Polské republice za účelem
nákupu nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu předali finanční
hotovost v polských zlotých v hodnotě odpovídající 200.000 Kč – 400.000 Kč W.
W., který poté dne 23. 9. 2018 kolem 14:20 hod. v XY, v okolí Penny Marketu
předal M. B. nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, které
byly následně prostřednictvím V. T. přepraveny do XY J. P., který z nich
v době od 24. 9. 2018 do 25. 9. 2018 vyextrahoval nejméně 2200 g prekursoru
pseudoefedrinu, kdy nejprve ze 100 g takto vyextrahovaného pseudoefedrinu
vyrobil přesně nezjištěné množství metamfetaminu, který rozdělil napůl, přičemž
jednu půlku dal V. T., a ze zbývajících 2.100 g prekursoru pseudoefedrinu,
které nechal T. uschované v XY pak v době kolem 27. 9. 2018 v XY V. T.
vyrobil nejméně 1.300 g psychotropní látky metamfetamin, ze kterého dne 2. 10.
2018 předal ve svém bydlišti v XY L. N. celkem 199,3 g metamfetaminu a
dále dne 20. 11. 2018 v bydlišti V. T. v XY byl zajištěn zbytek takto
vyrobeného metamfetaminu o celkové hmotnosti 107,66 g metamfetaminu s obsahem
base metamfetaminu 80,86 g,
7) v přesně nezjištěné době dne 15. 10. 2018 a 16. 10. 2018 V. T. a M.
B. v obci XY v Polské republice za účelem nákupu nejméně 8 kg léků zn.
Cirrus s obsahem pseudoefedrinu předali finanční hotovost v polských zlotých v
hodnotě odpovídající 200.000 Kč – 400.000 Kč W. W., který poté v přesně
nezjištěné době dne 19. 10. 2018 kolem 13:40 hod. v XY, na parkovišti obchodu
Penny Market předal V. T. a M. B. tašku s nejméně 8 kg léků zn.
Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, které byly následně přepraveny do XY, kde z
nich v noci z 21. 10. 2018 na 22. 10. 2018 J. P. spolu s J. K.
extrahovali nejméně 1.768 g prekursoru pseudoefedrinu, z jehož části následně
vyrobili přesně nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž zbývající
pseudoefedrin si dne 22. 10. 2018 v době kolem 10:36 hod. v XY převzal V. T.,
který z něj vyrobil přesně nezjištěné množství metamfetaminu, kdy celkem
vyrobili nejméně 1 302 g metamfetaminu, přičemž J. K. po dokončení výroby
uklidil použité předměty a dne 23. 10. 2018 pak úklid dokončil,
8) po předchozí dohodě ze dne 12. 11. 2018 dne 13. 11. 2018 V. T. a M. B.
v obci XY v Polské republice za účelem nákupu nejméně 8 kg léků zn. Cirrus
s obsahem pseudoefedrinu předali finanční hotovost v polských zlotých v hodnotě
odpovídající 200.000 Kč – 400.000 Kč W. W., který poté v přesně nezjištěné
době dne 16. 11. 2018 v době kolem 16:40 hod. v XY na parkovišti u
restaurace XY předal M. B. tašku s nejméně 8 kg léků zn. Cirrus s
obsahem pseudoefedrinu, které byly následně přepraveny do XY, kde z nich v
době od 17:00 hod. dne 18. 11. 2018 do 19. 11. 2018 v 2:00 hod. J. P. s J.
K. nejméně extrahovali prekursor pseudoefedrin, který následně odvezli do
XY V. T., který dne 19. 11. 2018 v 09:29 hod. v prodejně XY v XY spolu
s J. K. opatřil 6 kg jódu a dále laboratorní vybavení a poté V. T.
vyrobil celkem 1.326,5 g metamfetaminové báze, která se nacházela v tekuté
reakční směsi, přičemž k dokončeni výroby nedošlo v důsledku zadržení
obžalovaných dne 20. 11. 2018,
a obžalovaní takto jednali s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a
prekursor a nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměli
jakékoliv zákonné oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž metamfetamin
je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. nařízení vlády č. 463/2013 Sb.,
o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona 167/1998 Sb., o
návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných
a psychotropních látek, a dále je zařazen do seznamu II. Úmluvy o
psychotropních látkách a pseudoefedrin je uveden jako prekursor v přílohách k
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, ve znění nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 nařízení Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1258/2013, a v nařízení Rady (ES) č. 111/2005, a kyselina
chlorovodíková, toluen a aceton jsou jako pomocné látky uvedeny v přílohách k
nařízeni Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství č. 273/2004 a
nařízení Rady Evropského společenství č. 111/2005, a červený fosfor je jako
pomocná látka uveden v přílohách k nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu
výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech,
a obžalovaný V. T. se jednání dopustil přesto, že byl pravomocně odsouzen
rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 1 T 188/2016 ze dne 23. 2.
2017, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2017, mimo jiné pro přečin nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst.1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest v
délce trvání 38 měsíců, ze kterého byl dne 6. 6. 2017 propuštěn usnesením
Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 2 PP 132/2017 se zkušební dobou, do 6. 6.
2020 a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel a trest propadnutí věci.
IV. obviněný V. T.
v přesně nezjištěné době nejméně od dubna 2018 do 20. 11. 2018 na různých
místech v Ústeckém kraji, bez příslušných povolení, opakovaně za úplatu,
protislužbu, či zdarma předával psychotropní látku metamfetamin, označovanou
jako pervitin, dalším osobám, a to nejméně v následujících případech:
1) v přesně nezjištěné době nejméně v období od června 2018 do 20. 11. 2018, na
různých místech v Ústeckém kraji, osobě M. R., nar. XY, prodal nejméně v 5
případech drogu metamfetamin, označovanou jako pervitin, v přesně nezjištěném
množství za celkovou částku 4.000-5.000 Kč,
2) v přesně nezjištěné době nejméně v průběhu roku 2018 do 20. 11. 2018,
nejméně ve svém bydlišti v XY, osobě R. L., nar. XY předal nejméně v 7
případech přesně nezjištěné množství drogy označované jako pervitin
(metamfetamin),
3) v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2018 do 20. 11. 2018, nejméně v
Ústeckém kraji, osobě M. B., nar. XY, předával nejméně jednou za dva týdny
v množství 1-3 gramy drogu označovanou jako pervitin (metamfetamin),
4) v přesně nezjištěné době dne 2. 10. 2018 v době od 13:07 hod. do 15:20 hod.,
v XY, osobě L. N., nar. XY, předal nejméně 199,3 g metamfetaminu, který
obsahoval 78,65 % báze metamfetaminu, tedy 156,75 g metamfetamin báze,
a obžalovaný T. takto jednal s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a
nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměl jakékoliv zákonné
oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž metamfetamin je jako
psychotropní látka uvedena v příloze č. nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o
seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona 167/1998 Sb., o návykových
látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a
psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních
látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.),
a obžalovaný V. T. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl pravomocně
odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 1 T 188/2016 ze dne
23. 2. 2017, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2017, mimo jiné pro přečin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný
nepodmíněný trest v délce trvání 38 měsíců, ze kterého byl dne 6. 6. 2017
propuštěn usnesením Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 2 PP 132/2017 se
zkušební dobou do 6. 6. 2020 a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
řízení motorových vozidel a trest propadnutí věci.
VI. obviněný V. T.
po přesně nezjištěnou dobu nejméně dne 20. 11. 2018 ve svém bydlišti v XY, v
jím uzavřeném trezoru umístěném v kuchyni v 1. patře domu, v plastovém sáčku
bez příslušných oprávnění pro vlastní potřebu přechovával celkem 7,76 g omamné
látky kokain s obsahem 39,7% báze kokainu, což odpovídá celkem 3,08 g báze
kokainu,
a obžalovaný T. takto jednal s vědomím, že se jedná o psychotropní látku a
nakládání s takovými látkami je nezákonné, a ačkoliv neměl jakékoliv zákonné
oprávnění k nakládání s těmito látkami, přičemž kokain je jako psychotropní
látka uvedena v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech
návykových látek, které podle § 44 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách
a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních
látek, a dále je zařazen do Seznamu I Jednotné úmluvy o omamných látkách
(vyhláška č. 47/1965 Sb.).
4. O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali jednak obviněný
V. T., jednak státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad
Labem v neprospěch obviněného V. T., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v
Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 15 To 10/2021 tak, že z podnětu
odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.
napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu propadnutí věcí zajištěných při
domovní prohlídce v bytě obviněného V. T., uloženém podle § 70 odst. 2 písm.
a) tr. zákoníku, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného
odsoudil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a
to věcí zajištěných při domovní prohlídce v bydlišti obviněného na adrese XY,
a věcí vydaných obviněným, které jsou nyní uloženy ve skladech Policie České
republiky a u firmy Dekonta, tak jak jsou blíže specifikovány na str. 1 a 2
výroku rozsudku.
Odvolání obviněného V. T. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem
prvostupňového soudu podal obviněný V. T. prostřednictvím svého obhájce
dne 27. 5. 2021 dovolání, které doplnil podáním ze dne 1. 6. 2021 označeným
jako „Doplnění dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3.
2021, č. j. 15 To 10/2021-5481, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 10. 12. 2020, č. j. 3 T 4/2019-5337, a které opřel o dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť napadená rozhodnutí
spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný předně namítá
nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, neboť jednání pod bodem II. bylo
nesprávně posouzeno jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b),
odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku namísto podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Rovněž namítá extrémní
rozpor mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudu prvního
stupně, kdy tento rozpor nebyl odstraněn ani rozhodnutím soudu odvolacího.
Konkrétně svou námitku směřuje ke skutkovému závěru, že léky zn. Cirrus měly
být převezeny W. W. z Polské republiky do České republiky, aniž by pro tento
závěr byla opora v podobě přímého či nepřímého důkazu.
7. Poukazuje též na rozdílné přístupy v chápání organizované skupiny působící
na území více států ze strany státní zástupkyně Vrchního státního
zastupitelství podle níž zde byla dána existence mezinárodní organizované
skupiny ve složení dovolatele, obviněného B. a W. oproti názoru Vrchního
soudu v Praze, že kvalifikovaná skutková podstata byla naplněna tím, že akční
okruh organizované skupiny ve složení dovolatele a obviněných B., P. a K. byl
v důsledku činností dovolatele a B. rozšířen na území Polské republiky, tj. na
území jiného státu. Ani v jedné z variant však podle dovolatele nemohla být
naplněna kvalifikovaná skutková podstata podle § 283 odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku. Přesto v bodě 95 odůvodnění svého rozhodnutí Vrchní soud v Praze
uvedl, že nalézací soud nepochybil, když vycházel z nezpochybnitelné
skutečnosti, že dovolatel a B. nakupovali lék s obsahem prekursoru, který
lze volně koupit v Polské republice, od polského státního příslušníka, který
jej s plným vědomím těchto skutečností převážel z Polské republiky. U ostatních
členů takové srozumění prokázáno nebylo.
8. Vrchnímu soudu obviněný dále vytkl, že nereflektoval jeho námitky stran
absence důkazů k vyvození skutkového závěru o dovozu léků s obsahem prekurzoru
z Polské republiky, který se v rozporu se zásadou in dubio pro reo snažil
nahradit obecně známým faktem, že léky s obsahem prekuzoru jsou volně prodejné
v Polské republice. Na tom nic nemění ani to, že zde figuruje osoba polské
státní příslušnosti, když k předání léků docházelo pouze na území České
republiky a v řízení nebyl zjištěn původ léku. Má tedy za to, že na W. W.
nemůže být nahlíženo jako na člena organizované skupiny, neboť zde absentují
základní prvky organizované skupiny, ale toliko jako na nezávislého dodavatele.
9. Pokud se týká rozšíření okruhu organizované skupiny ve složení dovolatele a
obviněných B., K. a P. na území Polské republiky, pak je dovolatel toho
názoru, že rozšířen nebyl, neboť se na nákupu a dovozu léků zn. Cirrus s
obsahem prekurzoru z Polské republiky do České republiky nepodílel, ani nebylo
prokázáno, že by W. W. předával finanční prostředky oproti dodání léků.
Naopak bylo prokázáno, že s tímto komunikoval převážně obviněný B. Pokud byl
dovolatel členem organizované skupiny, pak ve složení jeho osoby a obviněných
B., K. a P., která působila ryze na území České republiky, na kterém
docházelo k aktivitám v podobě obstarání prekurzoru, k výrobě psychotropní
látky a její distribuci. I pokud by snad hypoteticky předal finanční prostředky
W. W. na území Polské republiky a byl s ním v telefonickém kontaktu,
nezakládá to naplnění kvalifikačního znaku dle ustanovení § 283 odst. 4 písm.
c) tr. zákoníku. V takovém případě by jednoznačně chyběl materiální znak této
kvalifikované skutkové podstaty. Ani případné předání peněz v Polsku totiž
nepředstavuje obstarání drogy na území cizího státu (tak jak má na mysli např.
rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 11. 2005. sp. zn. 1 To 55/2005)
v případě, je-li droga resp. prekursor předána třetí osobou stojící vně
organizované skupiny na území České republiky.
10. Jak dále uvedl, že mu bylo lhostejné, od koho a z jakého zdroje léky s
obsahem prekursoru získá. Rozhodně nebylo prokázáno, že by domlouval s W.
W. jejich opatření na území Polské republiky ani to, že by byly z Polské
republiky na území České republiky W. W. převáženy. Vždy bylo domluveno, že k
předání prekursoru dojde na území České republiky. Za jediného, kdo hypoteticky
působil na území více států, může být považován W. W., kterého však lze
označit za nezávislého dodavatele stojícího mimo organizovanou skupinu.
11. Popírá, že existovala organizovaná skupina tvořená jeho osobou, M. B. a
W. W., neboť absentují elementární znaky organizované skupiny podle ustanovení
§ 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, zejména jakákoliv vzájemná součinnost na
realizaci trestné činnosti. Veškerá činnost W. W., který působil výhradně jako
dodavatel léků, spočívala toliko v opatření léků zn. Cirrus a v jejich předání
vždy na území České republiky, přičemž mu bylo lhostejné, jak bude následně s
léky nakládáno. Nebylo též prokázáno, že by měl alespoň rámcovou představu, o
tom, že zde existuje nějaká organizovaná skupina ve složení dovolatele a
obviněných B., K. a P. a vyvodit jeho srozumění s její činností. Způsob
objednání léků i jejich předání nevykazuje jakékoliv prvky plánovitosti a tomu
odpovídající koordinovanost úloh jednotlivých účastníků ani to, že by měly být
léky s obsahem prekurzoru dováženy z Polské republiky. Dovolatel, který měl
podíl pouze na trestné činnosti, která se odehrávala na území České republiky,
jakýkoliv zahraniční převoz léků zn. Cirrus neorganizoval, neplánoval ani do
dnešního dne neví, odkud skutečně léky pochází. Za této situace je vyloučeno,
že by jednal vůči W. W. jakkoliv plánovitě, koordinovaně. Jak dovolatel a
B., tak i W. W. působili nezávisle na sobě, kdy ani jedna ze stran neměla
rámcovou představu o tom, jakou činností se zabývá druhá strana. Domluva mezi
nimi byla vždy založena na tom, že k předání prekursoru dojde na území České
republiky, čímž byl jejich kontakt ukončen.
12. K právnímu posouzení skutku dovolatel rovněž uvádí, že chybí materiální
znak kvalifikované podstaty, neboť smyslem ustanovení § 283 odst. 4 písm. c)
tr. zákoníku je postihnout nejzávažnější a značně rozsáhlé organizované
mezinárodní drogové delikty s vyšším stupněm plánovitosti a organizovanosti,
což v tomto případě rozhodně není. Oproti jiným případům zde absentuje působení
organizované skupiny ve více státech, které by se vyznačovalo pravidelným
přeshraničním kontaktem kurýrů, častým využíváním mezinárodní přepravy,
mezinárodního platebního styku, častější distribucí zboží a peněz přes státní
hranice, mezinárodní dělbou činnosti, rafinovanými způsoby páchání ve více
zemích apod., tedy všude tam, kde mezinárodní prvek sehrává nějakou významnou
roli.
13. Podle dovolatele je rovněž dán extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním
a skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, kdy tento rozpor nebyl odstraněn
ani rozhodnutím soudu odvolacího, spočívajícím konkrétně v tom, že léky zn.
Cirrus měly být opatřeny a převezeny W. W. z území Polské republiky na
území České republiky a provedeným dokazováním, neboť původ, respektive zdroj
léků zn. Cirrus nebyl žádným důkazem prokázán. V tomto ohledu byly zaznamenány
schůzky vždy na území České republiky, nebyl zachycen jakýkoliv převoz léků zn.
Cirrus z území Polské republiky na území České republiky, nebyla zajištěna
žádná balení léků, která by prokazovala jejich původ, když s ohledem na to, že
W. W. odmítl vypovídat, nebylo prokázáno, že by zdroj léků zn. Cirrus byl v
Polské republice a docházelo by k jejich přeshraničnímu převozu.
14. V tomto směru vrchní soud k námitce dovolatele ohledně otázky zdroje léku
zn. Cirrus uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, pokud vycházel z toho, že
dovolatel a obviněný B. nakupovali lék s obsahem prekursoru, který lze volně
koupit v Polské republice, od polského státního příslušníka, který jej přivážel
z Polské republiky s plným vědomím těchto skutečností. Podle dovolatele nicméně
skutečnost, že na území Polské republiky jsou léky zn. Cirrus volně prodejné,
není způsobilá založit skutkový závěr, že pochází z Polské republiky. Má tedy
za to, že kvalifikace skutku jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
a), b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je nesprávná a měla být
kvalifikována podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr.
zákoníku.
15. V návaznosti na námitku extrémního rozporu obviněný též vznesl námitku
porušení procesních ustanovení ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř. V tomto směru
namítá, že skutkový závěr soudu prvního stupně, vyjádřený na str. 42, bod 96
odůvodnění rozsudku, že: „Sofistikovaně jezdili do Polské republiky předávat
finanční prostředky na nákup léku zn. Cirrus dodavateli W. nebo jeho ženě,
který je následně obstaral z blíže nezjištěného zdroje a osobně dovezl do České
republiky, kde je předal obžalovaným T. s B. nebo pouze B.“, nemá
jakoukoliv důkazní oporu a v písemném odůvodnění rozhodnutí absentují úvahy
soudu prvního stupně, na základě jakých skutečností k tomuto závěru dospěl.
16. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší
soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2021, č. j. 15 To
10/2021-5481, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
10. 12. 2020, č. j. 3 T 4/2019 – 5337, a přikázal věc k novému projednání a
rozhodnutí.
17. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního
zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že
námitky, jejichž podstatou je tvrzení, že svým jednáním obviněný nemohl naplnit
znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku,
uplatnil již v rámci své obhajoby a vtělil je rovněž do svého řádného opravného
prostředku. Rovněž procesní námitka extrémního nesouladu mezi provedeným
dokazováním a skutkovým zjištěním soudů, že léky Cirrus byly dovezeny z Polska,
je námitkou opakovanou, přičemž se jimi jak soud nalézací, tak i soud odvolací
náležitě zabývaly. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku vypořádal i se
shora uvedenou skutkovou námitkou, když shledal za nesporné, že předmětný lék
bylo možno koupit pouze v Polské republice a dovolatelé jej kupovali od
polského občana, a tedy usoudil, že před předáním v České republice musel být
oním polským občanem dovezen z Polska.
18. Státní zástupce předně uvedl, že skutky popsané pod body I.
II. a IV. u dovolatele T. tvořily podle závěrů obou soudů jeden trestný čin.
Oproti nalézacímu soudu, který v nich spatřoval trestný čin pokračující,
odvolací soud dovodil, že jde o trestný čin trvající. Trvající trestné činy se
posuzují jako jediné jednání a právní posouzení tak muselo zohlednit všechny
znaky obsažené v uvedených třech bodech.
19. Pokud obviněný namítá extrémní rozpor mezi provedeným
dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním ohledně zjištění o dovozu léků z
Polska, státní zástupce shledal za logické a přesvědčivé úvahy soudů o polském
původu léku a ani dovolatel neuvádí nic, co by nasvědčovalo pohybu léků jen v
rámci Česka. Naopak, z výpovědi obviněného B. plyne, že za účelem zaplacení
polskému dodavateli navštěvovali směnárnu, což by v případě přesunů léků jen v
rámci České republiky nedávalo logiku již kvůli směnárenským poplatkům. Mezi
skutkovými zjištěními o dovozu léků z Polska a provedenými důkazy tedy státní
zástupce neshledal nesoulad či rozpor, natož extrémní.
20. K námitce, že z výroku rozsudku nalézacího soudu není zřejmé, kdo má tvořit
organizovanou skupinu působící ve více státech, státní zástupce uvedl, že jména
všech čtyř členů jsou výslovně uvedena na počátku bodu II. výroku rozsudku
nalézacího soudu.
21. Pokud ohledně závěrů o dovozu léků z Polska obviněný namítl porušení zásady
in dubio pro reo, státní zástupce poukázal, že se jedná o zásadu procesní, a
nikoliv hmotně právní, přičemž Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo
dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. V tomto ohledu poukázal na
judikaturu Nejvyššího soudu, např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1.
2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne
8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, usnesení ze dne
30. 11. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1572/2016, nebo odst. 22 odůvodnění usnesení ze dne
17. 4. 2019 sp. zn. 5 Tdo 595/2018, kde k uvedené zásadě jednoznačně
konstatoval, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek
skutkových a jako takové není způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů.
Rovněž z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního
rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení,
které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto
nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají
vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález
Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č.
140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.
22. K dovozu léků z Polska obviněný neuvádí nic, co by mohlo zpochybnit logický
závěr soudů, že léky dostupné jen v Polsku a tam placené Polákovi byly pořízeny
v Polsku, a nikoliv v České republice. Pokud poukazuje ohledně složení
organizované skupiny na názor státní zástupkyně Vrchního státního
zastupitelství v Praze, ten podle státního zástupce nemůže mít žádný dovolací
význam, neboť dovolání je možno podat pouze proti soudním rozhodnutím, nikoliv
proti vysloveným právním názorům jedné z procesních stran. Rovněž úvahy
dovolatele o postavení polského dodavatele v této skupině shledal státní
zástupce bezpředmětné včetně námitky, že „absentují základní prvky organizované
skupiny“, která by jinak byla svou podstatou námitkou hmotněprávní, a tedy
odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu.
23. Namítá-li obviněný k právnímu posouzení skutku opakovaně, že chybí
„materiální znak této kvalifikované podstaty“ s odůvodněním, že smyslem
ustanovení § 283 odst. 4 písm. c) tr. ř. je postih případů závažnějších,
neodkazuje k tomu na žádné hmotněprávní ustanovení ani nezaujímá žádný postoj k
judikatuře zabývající se výkladem § 12 odst. 2 tr. zákoníku (stanovisko
trestního kolegia Nejvyššího soudu publ. pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Státní
zástupce tedy toliko obecně konstatoval, že podle nyní platného trestního
zákoníku trestné činy materiální znak nemají a že povaha škodlivosti činu pro
společnost podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku je institut poněkud odlišný od
nebezpečnosti pro společnost podle § 3 tr. zák. z roku 1961. Pokud snad měl
dovolatel na mysli nějakou obdobu § 88 odst. 1 tr. zák. z roku 1961,
judikaturou byla náhrada takového postupu nalezena zatím pouze u dopravních
nehod - v případech, kdy dopravní nehodu výrazně spoluzavinil poškozený. Již
pro rozdílnou formu zavinění se jedná o případy podstatně odlišné od posuzované
věci obviněného. Podle státního zástupce je tato námitka sice hmotněprávní,
uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá, je však zjevně neopodstatněná, neboť
právní posouzení skutku tvrzenou absencí materiálního znaku netrpí a podle
platného trestního zákoníku ani trpět nemůže.
24. Námitky obviněného tak dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem
jsou zjevně neopodstatněné. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce závěrem
navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl,
neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného
opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného V. T. je
přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou
osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě,
kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
26. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr.
ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání
opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence
je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
27. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
28. Obviněný V. T. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle
§ 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti
porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu
posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS
279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně
posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu
justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí
založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak
řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného
a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy
zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění),
není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné
skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty
dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento
dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného
činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě
dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto
dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným
činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226
písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným
činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb.
29. S ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady
pod uplatněný dovolací důvod zčásti nelze podřadit. Obviněný námitkami, jimiž
napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování,
hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, uplatňuje
námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci, nabízí své vlastní
hodnocení provedených důkazů a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový
stav věci. Tak je tomu v případě, pokud namítá, že se na nákupu a dovozu léků
zn. Cirrus z Polska do České republiky nepodílel, že nebylo prokázáno, že by
předával finanční prostředky W. W. oproti dodání léku zn. Cirrus, ani že by s
ním domlouval, že léky obstará, tvrdí, že s ním jednal převážně obviněný B., že
mu bylo lhostejné, odkud budou opatřeny, že byl členem organizované skupiny ve
složení B., K. a P., která působila ryze na území České republiky, kde
docházelo k obstarání prekursoru, výrobě psychotropní látky a její distribuci,
že W. W. byl toliko nezávislý dodavatel stojící vně organizované skupiny, že
nebyl zachycen jakýkoliv převoz léků zn. Cirrus z Polska do České republiky ani
nebyla zajištěna žádná balení léků, prokazující jejich původ, pokud zpochybňuje
závěr soudů, že lék Cirrus dostupný jen v Polsku, který obvinění kupovali od
polského občana W. W., byl pořízen v Polsku a nikoliv v České republice, kam
byl tímto dovezen aj. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny
skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny,
usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se nedopustil
trestné činnosti v přisouzeném rozsahu. Zmíněné námitky tedy obsahově
nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
30. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že
soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro
reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo
proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in
dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2
Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke
zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez
důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve
prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter,
týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným
zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
31. Pokud jde o námitky nedostatečného odůvodnění dotčených rozhodnutí obou
soudů, jedná se o výhrady spočívající ve zpochybnění správnosti a
přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí obou soudů, neboť těmito námitkami toliko
polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž
nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou
nesprávnost samotného výroku soudních rozhodnutí, tedy je dovozováno porušení §
125 odst. 1 tr. ř. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle § 265a odst. 4 tr.
ř., je dovolání proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.
32. Pokud jde o tvrzené porušení ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud
připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení
založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich
souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o
němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro
rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí
jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro
zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je
rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení
§ 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního
soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů
tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v
souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř.,
popř. § 134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za
prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se
řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
33. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že
jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr.
ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto
zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního
řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např.
usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález
Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04).
34. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě zjištění faktického
extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými
důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní
předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento
nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je založen zejména tím, že skutková
zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené
důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich
hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem
obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či
hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména
pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však
nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s
jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je
patrná logická návaznost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS
84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. II. ÚS 182/02, sp. zn. IV. ÚS 570/03,
a další).“ Takový rozpor představuje též situace, kdy důkaz, resp. informace v
něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu
dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine
vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov.
rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 135/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp.
zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, a další). Při respektování výše
uvedených obecných předpokladů je s ohledem na stav a výsledky provedeného
dokazování však zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z výše naznačených a
obviněným namítaných případů extrémního nesouladu nejedná.
35. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje
obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí
Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že
právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v
řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele.
Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž
se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s
ústavními principy.
36. Za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. Nejvyšší soud shledal námitku obviněného opírající se o tvrzení, že svým
jednáním nenaplnil zákonný znak spáchání projednávané trestné činnosti
„organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm.
c) tr. zákoníku, a tudíž posuzoval, zda předmětný skutek byl správně právně
posouzen.
37. Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c),
odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze,
vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo
pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující
omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako
člen organizované skupiny, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen
nebo potrestán, spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu a ve spojení s
organizovanou skupinou působící ve více státech.
38. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti a jen
v obecné rovině připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem
„organizovaná skupina“, jeho vymezení je proto i nadále věcí soudní praxe a
judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí
sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá
dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho
vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného
provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. č. 53/1976-II., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít
trvalejší charakter, protože tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý trestný
čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné
přistoupení člena k takové skupině; postačí, že se pachatel fakticky a
neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel
na její činnosti. Současně není ani pro účast na organizované skupině třeba,
aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich
úkoly, ale postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti
začlení a je obeznámen s jejím účelem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako
člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž
nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované
skupiny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O
organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně
ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015, a rozhodnutí uveřejněné pod
č. 34/2005 Sb. rozh. tr.). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je
typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy
dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě
jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska
příčinného významu pro způsobení následku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je
předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých
spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že
jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné
(posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení
následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný
organizovanou skupinou. Zákonnou dikcí „ve spojení“, obsažené v § 288 odst. 4
písm. c) tr. zákoníku jsou postiženy i volnější formy vztahu pachatele k
uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně
prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp.
zn. 6 Tdo 526/2013). K naplnění této kvalifikované skutkové podstaty
může dojít i pouhou spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více
státech, z nichž jedním je i Česká republika.
39. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť
přitěžující okolnosti musí vztahovat úmysl [§ 15, § 17 tr. zákoníku, srov.
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.
10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I., uveřejněné pod č. 54/2014 Sb. rozh. tr.].
40. Jen pro úplnost lze dodat, že tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen
organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, nebrání
skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované
skupiny. V tomto kontextu lze upozornit na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, z něhož se podává, že: „Tomu, aby pachatel
spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, nebrání skutečnost, že se
nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž,
pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a
vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné
činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu
odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují
pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu.“
41. Organizovanou skupinou působící ve více státech se rozumí skupina působící
nejméně ve 2 státech, a to případně včetně České republiky (srov. č. 45/1986
Sb. rozh. tr.). Taková organizovaná skupina může, ale také nemusí působit přímo
v naší republice, neboť postačí, když je pachatel pouze ve spojení s takovou
organizovanou skupinou působící mimo území České republiky ve více jiných
státech. Čin je spáchán ve spojení s organizovanou skupinou, je-li pachatel,
který může, ale nemusí být členem organizované skupiny, při jejím páchání
jakkoli navázán (osobně, telefonicky, prostřednictvím internetu apod.) na
organizovanou skupinu. Aby došlo k naplnění této okolnosti podmiňující použití
vyšší trestní sazby, pachatel musí čin uvedený v § 283 odst. 1 nebo 2 spáchat
ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, a proto musí ve
smyslu § 17 písm. b) vědět, že jde o organizovanou skupinu ve shora uvedeném
smyslu, která působí nejméně ve dvou státech. U obviněných M. B. a V. T.
právě takový kvalifikovaný znak byl shledán, neboť si byli vědomi toho, že léky
na výrobu metamfetaminu nakupují od polského státního příslušníka, který je
navíc přivážel z Polské republiky. U ostatních členů skupiny takové srozumění
prokázáno nebylo.
42. V jednání obviněných lze bez pochyb spatřovat znaky, které nasvědčují tomu,
že trestná činnost byla důkladně organizována. Úlohy a úkoly uvnitř skupiny,
kterou tvořili všichni obvinění, byly jasně specifikovány. Činnost obviněných
V. T. a M. B., která byla již specifikována výše v bodě 85 rozsudku soudu
prvního stupně představovala základní stavební kámen celé trestné činnosti, od
kterého se odvíjelo jednání ostatních obviněných. Své role ve skupině zastávali
i obvinění J. P. a J. K. Obviněný J. P. zajišťoval samotnou extrakci
pseudoefedrinu z tablet zn. Cirrus a výrobu metamfetaminu. O své činnosti
jednal především s obviněným V. T. Plánovali spolu dny jednotlivých výrob
metamfetaminu, sdělovali si množství extrahovaného pseudoefedrinu a
metamfetaminu, zajišťovali přes obviněného L. N. dostatečné množství
toluenu, který byl k výrobě metamfetaminu potřeba. K výrobě metamfetaminu
využívali i obviněného J. K., který nejen že pomáhal J. P. s extrakcí i v
XY, ale podílel se i na úklidu domů po proběhlých výrobách a pomáhal
obviněnému V. T. s nákupem nezbytných chemikálií. V rámci této organizované
skupiny obvinění V. T. a M. B. řešili dodávky léků z Polské republiky.
Sofistikovaně jezdili do Polské republiky předávat finanční prostředky na nákup
léků zn. Cirrus dodavateli W. nebo jeho ženě, který je následně obstaral z
blíže nezjištěného zdroje a osobně dovezl do České republiky, kde je předal
obviněným V. T. s M. B. nebo pouze B. Pokud jde o výpověď obviněného
M. B., že léky z Polska osobně nevozil, tu soud prvního stupně sice shledal
pravdivou, nicméně to nic nemění na skutečnosti, že postačí, když je pachatel
ve spojení s organizovanou skupinou, která působí ve více státech. Tato
podmínka byla soudu prvního stupně u obviněných M. B. i V. T. splněna,
ať už pouhým uskutečňováním telefonických hovorů za účelem objednávek léků nebo
samotným dojížděním do Polské republiky za účelem předání peněz, tak i
vyzvedáváním si léků od W. W. na různých místech v České republice.
43. Pokud jde o V. T. a M. B., ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v
tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (viz
její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění
rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené
vychází i Nejvyšší soud, vyplývá, že ve skupině působili společně v řídících
rolích, avšak existovala mezi nimi určitá forma dělby práce. Obviněný V. T.
dohlížel na zajištění dodávek léků a na samotnou výrobu pseudoefedrinu a
metamfetaminu. Finančně zaštiťoval nákup léků a výrobu metamfetaminu. Role
obviněného M. B. nebyla o nic podřadnější. Ačkoliv sám aktivně nevyráběl
metamfetamin, staral se spolu s V. T. o dodávky léků zn. Cirrus, ať už
samotnou komunikací s dodavatelem W. W., ježděním do Polska za účelem
objednávek léků, přebíráním léků v České republice a jejich následným
rozvážením do XY. Znak ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více
státech uvedený v odst. 4 písm. c) § 283 tr. zákoníku je tak u těchto
obviněných bezpochyby prokázán, neboť si byli vědomi toho, že léky na výrobu
metamfetaminu nakupují od polského státního příslušníka, který je navíc
přivážel z Polské republiky. Byť to tedy dovolatel popírá, jeho vědomost o tom,
že je členem takové organizované skupiny, která působila na území více států i
o jejím fungování, byla beze vší pochybnosti prokázána.
44. Rovněž odvolací soud se v rámci přezkumu logickým a přesvědčivým způsobem
vypořádal s námitkami obviněného, k čemuž odkázal na argumentaci soudu prvního
stupně v bodě 95 odůvodnění rozsudku, že:„…u obžalovaných B. a T. právě
takový kvalifikační znak byl shledán, neboť si byli vědomi toho, že léky na
výrobu metamfetaminu nakupují od polského státního příslušníka, který je navíc
přivážel z Polské republiky. U ostatních členů takové srozumění prokázáno
nebylo“. V tomto směru tedy Nejvyšší soud shledal námitku obviněného
nedůvodnou.
45. K námitce obviněného V. T., opírající se o tvrzení, že z popisu skutku v
rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, kdo má tvořit organizovanou skupinu,
ani jak konkrétně měla tato skupina na území dvou států působit, lze
připomenout, že podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává
vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se
výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného
ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením
i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s
jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují
určitou trestní sazbu. Ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové větě, musí soud
uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě
konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl
obviněný uznán vinným. Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného
omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť
taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I Sb.
rozh. tr.).
46. Není sporu o tom, jak již konstatoval i soud odvolací, že v posuzované věci
ohledně osoby dovolatele skutky uvedené pod body I., II. a IV. tvořily jeden
trestný čin trvající, který se posuzuje jako jediné jednání a právní posouzení
tak muselo zohlednit všechny znaky obsažené ve všech uvedených třech bodech.
Soud prvního stupně pak ve vztahu k zákonným znakům skutkové podstaty
posuzovaného zločinu učinil zcela konkrétní skutková zjištění, která následně
blíže popsal ve skutkové větě výroku o vině pod bodem II. na str. 3 - 6
citovaného rozsudku tak, že tuto skupinu tvořili dovolatel, M. B., J. P.
a J. K. včetně toho, jak konkrétně měla tato působit, ve vztahu k
dovolateli a M. B. s vědomím, že tato organizovaná skupina působí na území
více států - jak na území České republiky, tak Polské republiky, a to slovním
vyjádřením všech okolností, které v konkrétním případě vytvářejí znaky tohoto
trestného činu. Bezpředmětné jsou tak úvahy dovolatele o postavení polského
dodavatele léků W. W. v této skupině opírající se o tvrzení, že v jeho
případě nebylo prokázáno, že by měl alespoň rámcovou představu o tom, že zde
nějaká organizovaná skupina ve složení dovolatele a obviněných M. B., J. K.
a J. P., existuje. Stejně tak, poukazuje-li obviněný stran složení
organizované skupiny na názor státní zástupkyně Vrchního státního
zastupitelství v Praze, neboť dovolání lze podat jen proti soudním rozhodnutím,
nikoli proti právnímu názoru jedné z procesních stran. Požadavek obsažený v
ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. byl postupem soudu prvního stupně akceptován. V
této části se tedy námitka obviněného V. T., byť v rámci uplatněného
dovolacího důvodu relevantně uplatněná, jeví neopodstatněnou.
47. Pokud obviněný ohledně právního posouzení skutku vytýká též absenci
materiálního znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c)
tr. zákoníku, mimo tvrzení, že smyslem tohoto ustanovení je postih případů
závažnějších, žádnou jinou argumentaci či poukaz na konkrétní hmotně právní
ustanovení neuplatnil. Jen obecně tak lze uvést, že podle nyní platného
trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. trestné činy materiální znak nemají, neboť od
pojmu nebezpečnosti činu pro společnost, který upravoval trestní zákon č.
140/1961 Sb. v § 3, bylo upuštěno a pojem společenské škodlivosti, který je
upraven v § 12 odst. 2 tr. zákoníku je institut odlišný. Právní posouzení
skutku tvrzenou absencí materiálního znaku tak podle platného trestního
zákoníku ani trpět nemůže. Tato hmotněprávní námitka tak sice dovolacímu důvodu
odpovídá, je nicméně zjevně neopodstatněná. Jen pro úplnost je v této
souvislosti třeba připomenout, že ve vztahu k takto nekonkrétním, argumentačně
nepodloženým námitkám obviněného Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr,
jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou
neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
5. 2013, sp. zn. 6 Tdo 435/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013,
sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
48. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze
strany ve věci činných soudů jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či
nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům
hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi
důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám
obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž
argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak
korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném
rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto
činnost soudů. Právní námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž není
možné akceptovat.
49. Předmětné námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího
řízení, při kterém tyto uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi
náležitě zabýval. Na podkladě dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je tedy
patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaných závěrů potřebnou
pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě
není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší
soud proto považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby
k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů,
opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni
bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí.
Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na odůvodnění rozsudku
odvolacího soudu (str. 10 - 11) a na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního
stupně (str. 17 - 44). Současně konstatuje, že postupem obou ve věci činných
soudů rovněž nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces vymezené
Úmluvou a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, ani napadenými rozhodnutími
nedošlo k obviněným namítanému porušení principu presumpce neviny či zásady in
dubio pro reo.
50. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který obviněný V.
T. též poukázal, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v
§ 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve
dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil
tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím
napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto
dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze podřadit pod
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že
námitky dovolatele uplatněné pod dovolacím důvodem v § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. nespadaly pod daný dovolací důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže
být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl
na jeho existenci založen.
51. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani obviněným namítaný extrémní
nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením
skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího
řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění
soudů prvního a druhého stupně.
52. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného V. T., neboť je shledal
zjevně neopodstatněným.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu