28 Cdo 1792/2024-1564
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně J. M., zastoupené JUDr. Petrem Černickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, o převodu náhradních pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 118/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2024, č. j. 8 Co 39/2024-1526, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Petra Černického, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23.
1. Shora označeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále také jen „odvolací soud“) byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 9. 2023, č. j. 5 C 118/2021-1462, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu tam označených pozemků v katastrálním území XY, a spoluvlastnických podílů na pozemcích v katastrálních územích XY a XY [jako náhradních podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů], a současně rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); k tomu
odvolací soud (výrokem II) rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále také jen „dovolatelka“) dovolání. Naplnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného a procesního práva, jež považuje pro rozhodnutí za určující, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Předestírá otázku ocenění odňatých, pro zákonné překážky žalující straně nevydaných pozemků, ve vazbě na hodnocení účastníky předložených znaleckých posudků (o ceně pozemků) a odstraňování rozporu mezi nimi. S poukazem na závěry citované rozhodovací praxe, zejm. na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, a ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1120/2017, namítá, že k odstranění rozporu ve znaleckých posudcích je třeba znalce vyslechnout a při neúspěchu této metody je nutno ustanovit znalecký ústav k podání revizního znaleckého posudku. V souvislosti s vytýkaným procesním postupem odvolacího soudu má rovněž za chybný jeho závěr o neaplikovatelnosti ustanovení o cenových srážkách podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., jsouc přesvědčena, že odvolací soud v rozporu s judikaturou přezkoumával věcnou správnost odborných závěrů znaleckých posudků. Dále dovolatelka napadá i závěr odvolacího soudu o vhodnosti (převoditelnosti) vydaných spoluvlastnických podílů na náhradních pozemcích v katastrálních územích XY a XY, dovozujíc (i se zřetelem na jí současně odkazovanou judikaturu Nejvyššího soudu), že při vydávání spoluvlastnických podílů oprávněným osobám o velikosti ? – pro nemožnost uplatnění principu majorizace – mohou při hospodaření s pozemky vznikat problémy.
3. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
4. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Jak plyne z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jsou jeho závěry podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 589/2014, či obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001).
6. Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, pak neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019). Zákon (§ 127 odst. 2 o. s. ř.) přitom nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011, a ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1008/2015, a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5391/2014). Soudy nejsou vázány důkazními návrhy účastníků potud, že by byly povinny provést všechny nabízené důkazy. Jsou oprávněny posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z nabízených důkazů provedou, a které nikoliv; musí se přitom vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3326/2018, ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1056/2019, nebo ze dne 26. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2107/2020).
7. Výše citované judikatuře (na níž dovolací soud neshledal důvod čehokoliv měnit) se odvolací soud nikterak nezpronevěřil, jestliže shledal správnými závěry soudu prvního stupně o kvantifikaci restitučního nároku žalobkyně (dovoláním zpochybňované) a přesvědčivě zdůvodnil, proč při posuzování ceny odňatých pozemků (coby určující veličiny pro určení výše nároku) vycházel ze znaleckého posudku společnosti YBN CONSULT – Znalecký ústav s. r. o. (reflektujícího především zjištění, že odňaté pozemky byly odňaty za účelem výstavby sídliště „Jižní Město“ a stanice metra „Družba“, přičemž výstavba sídliště, komunikací a sportovišť byla bezprostředně realizována) a nikoliv z žalovanou předloženého posudku znalce Ing. Zdeňka Tomíčka, v situaci, kdy právě posudek vypracovaný společností YBN CONSULT – Znalecký ústav s. r. o. – na rozdíl od znaleckého posudku vypracovaného Ing. Tomíčkem – hodnotil jako úplný, logický a souladný s ostatními důkazy (a v něm uvedená východiska jako korespondující ustálené rozhodovací praxi). Konkluze o tom, které pozemky jest ocenit jako stavební a které jako zemědělské, byly v přítomné věci založeny na komplexním posouzení zjištěných skutečností, kdy bylo přihlédnuto ke všem provedeným důkazům. Nelze přitom ztratit ze zřetele, že i znalec Ing. Tomíček ocenil většinu odňatých a nevydaných pozemků jako pozemků stavebních. Účastníky předložené znalecké posudky se pak lišily zejména v otázce aplikace srážek dle přílohy č. 7, tabulky I vyhlášky č. 182/1988 Sb. Vyšel-li pak odvolací soud i v otázce (ne)aplikovatelnosti srážek dle přílohy č. 7, tabulky I vyhlášky č. 182/1988 Sb. ze znaleckého posudku společnosti YBN CONSULT – Znalecký ústav s. r. o., v situaci, kdy s ohledem k individuálním skutkovým okolnostem případu neměl podmínky pro užití ustanovení cit. cenového předpisu o srážkách ceny za naplněné, nelze přitakat výtkám dovolatelky, že odvolací soud přezkoumával věcnou správnost odborných závěrů znaleckých posudků.
8. Sluší se pak připomenout, že otázkou kvantifikace restitučního nároku žalobkyně (jakož i jejího bratra O. Ž.), resp. ocenění nevydaných pozemků na základě totožných rozhodnutí správních orgánů jako v dané věci, vycházející ze závěrů znaleckých posudků YBN CONSULT - Znalecký ústav, s. r. o., se zabýval i Nejvyšší soud v řadě svých předchozích rozhodnutí, kterými aproboval závěry soudů nižších stupňů založené na zjištění, že při určení výše restitučního nároku žalobkyně nejsou dány okolnosti pro aplikaci srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 427/2018, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1888/2018, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2667/2018, ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018, ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2009/2019, a ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2191/2019, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018).
9. V situaci, kdy znalecký posudek Ing. Tomíčka nepovažoval odvolací soud z výše uvedených důvodů v řízení za využitelný (pomíjí-li, že podmínky pro uplatnění srážek podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., nebyly naplněny), bylo se zřetelem k výše uvedenému namístě spokojit se s písemným znaleckým posudkem společnosti YBN CONSULT – Znalecký ústav s. r. o. (§ 127 odst. 1, poslední věta, o. s. ř.). Vzhledem k popsaným specifikům projednávané věci se pak postup odvolacího soudu nezpronevěřuje ani dovolatelkou odkazované judikatuře (včetně rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, a ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1120/2017).
10. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že jako náhradní pozemky lze oprávněné osobě vydat toliko pozemky vhodné, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky; při posuzování „vhodnosti“ pozemku přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí).
11. V rozsudku ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018 (reflektovaném např. i rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2783/2019, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019) Nejvyšší soud uvedl, že rozhodovací praxe saturaci restitučního nároku skrze spoluvlastnický podíl kategoricky nezapovídá, že však musí i v takovém případě jeho vydání předcházet test vhodnosti, přičemž se v naznačené situaci (vydání spoluvlastnického podílu) nabízí zejména prověření hlediska bezobtížného výkonu práv nového (spolu)vlastníka (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 574/2015), neboť je nežádoucí, aby vydání náhradního pozemku kupříkladu představovalo základ pro budoucí potenciální spory zainteresovaných subjektů.
12. Ani s naposled nastíněnou rozhodovací praxí dovolacího soudu napadené rozhodnutí v kolizi není, uzavřel-li odvolací soud, že restituční nárok žalobkyně lze v tomto konkrétním případě uspokojit i převodem státu patřících podílů k označeným pozemkům (v katastrálních územích XY a XY), kdy se – v rámci testu vhodnosti – zabýval i tím, nepovede-li sukcese žalobkyně do postavení spoluvlastníka (na místo státu) k obtížně řešitelným spoluvlastnickým sporům, potažmo k problémům při hospodaření s pozemky, kdy svůj závěr mimo jiné opřel i o zjištění, že zbylý spoluvlastník, obchodní společnost Real 2 a.s., s převodem podílu na žalobkyni souhlasí (a kdy tedy sama sukcese žalobkyně do postavení spoluvlastníka na místo státu nepředstavuje riziko vzniku spoluvlastnických sporů, neztíží rozhodování spoluvlastníků o užívání společné věci a nepovede k jiným problémům při hospodaření s pozemky).
13. Za dané situace nejsou odvolacím soudem učiněné závěry v rozporu ani s dovolatelkou odkazovanou judikaturou, traktovanou např. i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019, které vychází ze shodných, shora citovaných konkluzí, aplikovaných však na odlišný skutkový stav. [Závěr o problematičnosti saturace nároku převodem spoluvlastnického podílu v odkazované věci byl učiněn mimo jiné i na podkladě zjištění, že zbylými (minoritními) spoluvlastníky pozemků tehdy byly další osoby s bydlištěm ve vzdáleném zahraničí (aniž bylo známo jejich stanovisko k případnému převodu podílu), kdy i naposled zmíněná skutečnost sehrála nikoliv nevýznamnou roli v rámci úvah, zda by vydání spoluvlastnických podílů vedlo k problémům při hospodaření s pozemky.]
14. Pro úplnost sluší se pak dodat, že závěry o vhodnosti (převoditelnosti) oprávněné osobě (žalobkyni) přiřknutých náhradních pozemků ležících v katastrálním území Nová Bystřice dovolatelka nezpochybňuje, resp. proti nim nebrojí.
15. Z výše uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání – poměřováno hledisky uvedenými v § 237 o. s. ř. – v posuzované věci nebyly naplněny. 16. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům (oprávněné) žalobkyně patří odměna advokáta za zastupování v dovolacím řízení (určená z tarifní hodnoty 791 884,39 Kč) v částce 11 500 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů stanovených paušální částkou 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to je celkem 11 800 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 8. 2024
Mgr. Petr Kraus předseda senátu