28 Cdo 2806/2024-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: ORLEN Unipetrol a.s., IČO 61672190, se sídlem Praha 4, Milevská 2095/5, zastoupený Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova 242/9, proti žalovanému: M. K., zastoupený Mgr. Ing. Martinou Tenglerovou, advokátkou se sídlem v Kadani, Mírové nám. 79, o 538 903,86 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 11 C 370/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. února 2024, č. j. 14 Co 173/2023-108, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 874 Kč k rukám advokátky Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 14 Co 173/2023-108, rozsudek Okresního soudu v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 4. 2023, č. j. 11 C 370/2020-72, zrušil v části výroku I, v níž bylo žalobě co do částky 33 582,86 Kč s příslušenstvím vyhověno a v níž byl znovu přiznán úrok z prodlení z částky 16 330,42 Kč jdoucí od 1. 1. 2018 do zaplacení, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I a/ rozsudku odvolacího soudu), výrok I rozsudku soudu prvního stupně zčásti změnil tak, že co do úroku z prodlení z částky 505 321 Kč za dobu do 18. 10. 2020 a úroku z prodlení v sazbě přesahující 8,25 % z částky 505 321 Kč jdoucího od 19. 10. 2020 do zaplacení žalobu zamítl, a jinak jej, pokud jím bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil 505 321 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení jdoucím od 19. 10. 2020 do zaplacení, potvrdil (výrok I b/ rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II až IV rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti části výroku I b) rozsudku odvolacího soudu, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, podal žalovaný dovolání. Předestřel otázku, zda mu vzniklo bezdůvodné obohacení i v důsledku užívání stavbami v jeho vlastnictví bezprostředně nezastavěných pozemkových parcel č. XY a XY v k. ú. XY (vlastněných žalobcem), na nichž se nachází přístupová cesta ke stavbám dovolatele č. p. XY a XY mající charakter účelové komunikace. Mínil, že odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazoval přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3158/2009, ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1732/2023, ze 7. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2191/2002, a ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4109/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 4777/2007, ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4955/2015, ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1911/2014, a ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1661/2022, rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 5 As 27/2009, ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 5 As 36/2010, ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 1 As76/2009, a ze dne 1. 8. 2023, sp. zn. 1 As 54/2023, a nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 268/2006, publikovaný pod č. 2/2008 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu.
3. Žalobce navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto.
4. Podle § 237 o. s. ř., jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Judikatura Nejvyššího soudu se ustáleně přiklání k názoru, že protiprávním užitím cizí hodnoty (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo.
V otázce vzniku bezdůvodného obohacení vlastníka stavby zbudované na cizím pozemku Nejvyšší soud dospěl k závěru, že povinnosti vlastníka pozemku strpět takové užívání předmětu jeho vlastnictví koresponduje povinnost vlastníka stavby poskytnout mu za to náhradu. Neplní-li však tento svou povinnost, obohacuje se na úkor vlastníka pozemku, neboť se jeho majetek nezmenšuje, ač by se tak v opačném případě nepochybně dělo. K obohacení vlastníka stavby tak dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat.
Povinnost poskytovat náhradu vlastníku pozemku, na němž stojí stavba, stíhá vlastníka stavby bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo realizuje, tedy zda jsou stavby pronajaty či užívány jím osobně. Není podstatné ani to, zda užívání stavby přináší zisk, případně komu. Uvedené závěry pak lze vztáhnout i na spoluužívané pozemky stavbou bezprostředně nezastavěné, tvoří-li se zastavěným pozemkem funkční celek – ucelený areál. O funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek, jde přitom dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu též v případě přilehlých pozemků, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení a které jsou se zřetelem k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami součástí vzájemně propojeného souboru nemovitostí (areál jako funkční celek, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6.
3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017, jakož i judikaturu v něm zevrubně citovanou). Bezdůvodné obohacení pak vzniká i tomu, kdo svým jednáním dosáhl na úkor vlastníka postavení detentora jeho pozemku tím, že měl k dispozici celý oplocený pozemek (areál) pod uzamčením a mohl jej tak učinit přístupným jen pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně užíval (jakou plochu užíval či jak často, případně kolikrát se zde zdržoval; srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20.
3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/99, ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 199/2007, či ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1089/2020).
6. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze zjištění, že dovolatel je vlastníkem rodinných domů č. p. XY a č. p. XY vystavěných bezesmluvně na pozemcích žalobce parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, jež tvoří funkční celek (ucelený areál) s pozemky žalobce parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, na nichž jsou provedeny venkovní úpravy, vysázeny trvalé porosty, je zde zbudován bazén a které jsou připloceny ke stavbám dovolatele a opatřeny vjezdovou bránou a které dovolatel hodlal užívat v celém rozsahu rovněž na základě absolutně neplatné nájemní smlouvy ze dne 21. 7. 2000, dovodil, že se dovolatel v důsledku bezesmluvního umístění svých rodinných domů na pozemcích žalobce, a to i v rozsahu užívání rodinnými domy bezprostředně nezastavěných (ke stavbám připlocených) žalobcových pozemků tvořících s domy funkční celek (areál), v rozhodném období (od 1. 12. 2017 do 31. 8. 2020) na úkor žalobce bezdůvodně obohatil (v souladu s účinnou právní úpravou, jež koresponduje i právní úpravě dřívější, v důsledku protiprávního užití cizí hodnoty ve smyslu § 2991 o. z.), nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil.
7. Na uvedených závěrech nemění pak ničeho ani okolnost, že se na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY nachází též přístupová komunikace k rodinným domům dovolatele. V situaci, kdy tyto pozemky tvoří s domy funkčně propojený areál (jsouce připloceny a opatřeny vjezdovou bránou a plníce ve vztahu k domům užitné funkce), v důsledku oplocení je limitována možnost užívání na nich umístěné komunikace veřejností a nebyl dán ani souhlas vlastníka pozemku s jejich veřejným užíváním (případně o jejich veřejném užívání nerozhodl silniční úřad), totiž odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou ( srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1732/2023, ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1752/2020, a ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4392/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1911/2014, jakož i rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 1 As 32/2012, publikovaný pod č. 2826/2013 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ze dne 1. 8. 2023, sp. zn. 1 As 54/2023, a ze dne 20. 11. 2023, sp. zn. 1 As 51/2023), na níž není důvodu čehokoliv měnit, uzavřel, že komunikace zřízená na dotčených pozemcích charakter veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nemá, a není tudíž ani zatížena institutem obecného užívání ve smyslu § 19 téhož zákona.
8. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že podmínky přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) nejsou naplněny. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalovaného bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce patří odměna advokáta ve výši 10 340 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 12 874 Kč.
10. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 2. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu