28 Cdo 696/2025-839
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně J. M., zastoupené JUDr. Petrem Černickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Staré Město, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Nové Město, Václavská 316/12, o převodu náhradních pozemků oprávněné osobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 5 C 119/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Co 150/2024-786, t a k t o :
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Co 150/2024-786, se zrušuje v části výroku I, jíž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 4. 2023, č. j. 5 C 119/2015-670, ve znění usnesení ze dne 11. 3. 2024, č. j. 5 C 119/2015-742, potvrzen ve výroku I v rozsahu o převodu pozemku parc. č. XY (odděleného z pozemku parc. č. XY tam označeným geometrickým plánem) v katastrálním území XY, spolu s výroky II, III a IV o nákladech řízení, a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se dovolání odmítá.
1. Rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 5 C 119/2015-670, ve znění usnesení ze dne 11. 3. 2024, č. j. 5 C 119/2015-742, Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) nahradil projev vůle žalované coby převádějící uzavřít s žalobkyní, oprávněnou osobou, smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a pozemku parc. č. XY (vyčleněného z pozemku parc. č. XY tam označeným geometrickým plánem) v katastrálním území XY (výrok I), rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III) a ve zbylém rozsahu, o převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY – jeho zbylé části o výměře 1 481 m2 – žalobu zamítl (výrok IV rozsudku, ve znění shora označeného doplňujícího a opravného usnesení).
2. Rozsudkem ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Co 150/2024-786, Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku I potvrdil (výrok I), ve výrocích II a III změnil pouze tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení včetně nákladů státu uložil toliko žalované ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (výroky II a III) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV).
3. Soudy bylo rozhodováno o žalobkyní uplatněném nároku na převod jiných (náhradních) zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud vzal za správné soudem prvního stupně učiněné závěry, že žalobkyně coby oprávněná osoba (§ 4 zákona č. 229/1991 Sb.) je nositelkou restitučního nároku na vydání jiných (náhradních) zemědělských pozemků, na podkladě označených rozhodnutí pozemkových úřadů konstatujících nemožnost vydat původní pozemky pro zákonem stanovené překážky, a že její nárok nebyl dosud plně uspokojen v důsledku liknavosti a svévole žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu České republiky), jež je mimo jiné evidovala v nesprávné výši; co do ocenění odňatých pozemků, potažmo určení výše restitučního nároku odvolací soud zmínil i závěry učiněné soudy v jiných již dříve skončených řízeních v poměru mezi týmiž účastníky. Konstatoval tedy, že žalobkyně má právo uspokojit svůj nárok na podkladě podané žaloby převodem pozemků nezahrnutých do veřejné nabídky (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.). Požadované pozemky ve vlastnictví státu patřící do zemědělského půdního fondu, s nimiž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad, jsou podle odvolacího soudu způsobilé k vydání oprávněné osobě jako náhradní (vyjma oddělené části pozemku parc. č. XY o výměře 1 481 m2; izolační zeleň) a jejich cena, zjištěná znaleckými posudky, nepřevyšuje hodnotu restitučního nároku. Žalobkyni svědčí tzv. lepší právo na vydání těchto pozemků i v konkurenci s jinými oprávněnými osobami a za důvodný nelze podle odvolacího soudu považovat ani obcí vznesený požadavek na převod pozemků do jejího vlastnictví podle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále také jen „dovolatelka“) dovolání. Naplnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně i na vyřešení otázek v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešených. Za nesprávný dovolatelka považuje závěr o hodnotě restitučního nároku, vytýkajíc, že odvolací soud v zásadě jen odkázal na předchozí řízení mezi týmiž účastníky, kdy pak klade i otázku vztahující se k postupu soudu při odstraňování rozporu účastníky předložených znaleckých posudků i co do potřeby výslechu znalců, obsahují-li znalecké posudky rozdílné závěry o stejné otázce (v nyní projednávané věci ocenění odňatých a nevydaných pozemků, mající takto vliv právě na určení výše restitučního nároku oprávněné osoby); namítá, že v řízení byl vyslechnut toliko zástupce zpracovatele (znaleckého ústavu) znaleckého posudku, který předložila žalobkyně, přičemž – dle jejího mínění – soudy v rozporu s ustanovením § 127 občanského soudního řádu vyhodnotily žalobkyní předložený znalecký posudek po stránce věcné správnosti, a proto již nepřikročily k výslechu znalce Ing. Zdeňka Tomíčka, zpracovatele znaleckého posudku předloženého žalovanou. Dále dovolatelka namítá, že odvolací soud přezkoumal a následně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, oddělenému geometrickým plánem z původního pozemku parc. č. XY, ačkoliv žaloba na nahrazení projevu vůle žalované byla ve vztahu k celému pozemku parc. č. XY pravomocně zamítnuta. Ve vztahu k pozemku parc. č. XY dále namítá, že soudy nezohlednily okolnost, že jde o pozemek zařazený do územní rezervy a určený k zastavění, přesto jej ocenily jako zemědělský. Současně je přesvědčena, že zařazení pozemku do územní rezervy pro deklarované využití v přítomné věci představuje překážku jeho převoditelnosti, k níž se odvolací soud svým rozhodnutím navzdory uplatněným námitkám ani nevyslovil. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Žalobkyně považuje rozsudek odvolacího soudu za správný, proti němu směřující dovolání za nepřípustné a navrhuje jeho odmítnutí.
6. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., se zabýval tím, zda je přípustné.
7. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
8. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými), když současně není dána ani žádná z výluk přípustnosti dovolání uvedených v § 238 odst. 1 o. s. ř.
9. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. K problematice poskytování jiných (náhradních) zemědělských pozemků oprávněným osobám v režimu zákona č. 229/1991 Sb. lze obecně odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního vhodného pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05).
11. K uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.) lze tudíž přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované (dříve jejího předchůdce) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, nebo ze dne 26.
2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020). Za projev liknavosti a svévole lze podle rozhodovací praxe – kromě nesplnění povinnosti udržovat kvantitativně i kvalitativně dostatečnou nabídku náhradních pozemků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2924/2019, nebo ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2586/2019) – považovat i takový postup, kdy stát znemožňuje či znesnadňuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tedy nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, nebo ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1189/2020) a kdy tak po oprávněné osobě nelze spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2786/2020).
12. Rozhodovací praxe dovolacího soudu současně sleduje zásadu, že cena náhradního pozemku (pozemků) má být ekvivalentní ceně pozemku (pozemků), který byl oprávněné osobě odebrán; pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, a ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2699/2008). Má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem.
V situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice evidovány jako zemědělské (co do druhu půdy, takto i zemědělsky obhospodařované), nicméně byly určeny k výstavbě – v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby atp. – je však třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11.
2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, či ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 294/2016). Ustálena je pak judikatura dovolacího soudu rovněž v závěru, že za územně plánovací dokumentaci jest se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu možno považovat i schválený směrný územní plán vydaný podle příslušného právního předpisu, pročež jest pozemky jím určené k zastavění v době jejich odnětí, jež nebyly oprávněné osobě pro existenci zákonné překážky vydány, nutno ocenit jako pozemky stavební (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4758/2016, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1816/2013, ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4047/2017, a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015). Ocenění pozemků zpravidla závisí i na posouzení otázek, k nimž je třeba odborných znalostí, kdy pro složitost problematiky soudy vycházejí z posouzení daných otázek znalcem (§ 127 o. s. ř.).
13. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je znalecký posudek jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jsou jeho závěry podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 589/2014, či obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001).
14. Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, pak neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019). Zákon (§ 127 odst. 2 o. s. ř.) přitom nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011, a ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1008/2015, a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5391/2014). Soudy nejsou vázány důkazními návrhy účastníků potud, že by byly povinny provést všechny nabízené důkazy. Jsou oprávněny posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z nabízených důkazů provedou, a které nikoliv; musí se přitom vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3326/2018, ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1056/2019, nebo ze dne 26. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2107/2020).
15. Ustálené judikatuře (na níž dovolací soud neshledal důvod čehokoliv měnit) se odvolací soud nikterak nezpronevěřil, jestliže shledal správnými závěry soudu prvního stupně o kvantifikaci restitučního nároku žalobkyně (dovoláním zpochybňované), kdy přesvědčivě zdůvodnil, proč při posuzování ceny odňatých pozemků (coby určující veličiny pro kvantifikaci nároku) vycházel ze znaleckého posudku společnosti YBN CONSULT – Znalecký ústav s. r. o. (reflektujícího především zjištění, že odňaté pozemky byly odňaty za účelem výstavby sídliště „Jižní Město“, přičemž výstavba sídliště, komunikací a sportovišť byla bezprostředně realizována) a nikoliv z žalovanou předloženého posudku znalce Ing.
Zdeňka Tomíčka, v situaci, kdy právě posudek vypracovaný společností YBN CONSULT – Znalecký ústav s. r. o. – na rozdíl od znaleckého posudku vypracovaného Ing. Z. Tomíčkem – hodnotil jako přesvědčivější a komplexnější a souladný s ostatními důkazy (a v něm uvedená východiska jako korespondující ustálené rozhodovací praxi). Konkluze o tom, které pozemky jest ocenit jako stavební a které jako zemědělské, byly v přítomné věci založeny na komplexním posouzení zjištěných skutečností, kdy bylo přihlédnuto ke všem provedeným důkazům.
Vyšel-li pak soud prvního stupně i v otázce (ne)aplikovatelnosti srážek dle přílohy č. 7, tabulky I vyhlášky č. 182/1988 Sb. ze znaleckého posudku společnosti YBN CONSULT – Znalecký ústav s. r. o., v situaci, kdy s ohledem k individuálním skutkovým okolnostem případu neměl podmínky pro užití ustanovení cit. cenového předpisu o srážkách ceny za naplněné, nelze přitakat výtkám dovolatelky, že soudy nižších stupňů přezkoumávaly věcnou správnost odborných závěrů znaleckých posudků. [Žalovanou předložené znalecké posudky Ing.
Zdeňka Tomíčka a v nich obsažené závěry hodnotil i soud prvního stupně jako neurčité a nepodložené (i co do zdrojů a použitých metod) a pro určení ceny odňatých pozemků za nepoužitelné, kdy sám jejich zpracovatel připustil, že pozemky zaměřoval a vyznačoval pouze odhadem; viz bod 148 odůvodnění jeho rozsudku.]
16. V situaci, kdy znalecký posudek Ing. Tomíčka nepovažoval soud prvního stupně (s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil) z výše uvedených důvodů v řízení za využitelný, bylo se zřetelem k výše uvedenému lze vycházet ze závěrů posudku společnosti YBN CONSULT – Znalecký ústav s. r. o. (§ 127 odst. 1, poslední věta, o. s. ř.), jehož zpracovatelka (Ing. Iveta Fialová) byla soudem vyslechnuta a závěry posudku i v konfrontaci s uplatněnými námitkami přesvědčivě obhájila. Vytýká-li formalisticky dovolatelka soudům nižších stupňů, že (znovu) neprovedly i výslech znalce Ing. Zdeňka Tomíčka, lze pak také připomenout, že soud prvního stupně při hodnocení znaleckých posudků pracoval i s obsáhlým písemným vyjádřením tohoto znalce ke znaleckým posudkům a s jeho podrobnou výpovědí k týmž posuzovaným skutečnostem v jiném řízení (ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 60 C 479/2016), kdy pak ani dovolatelka (v postavení žalované) na výslechu tohoto znalce za daných okolností již netrvala (nepožadovala jej). Vzhledem k popsaným specifikům projednávané věci se pak postup odvolacího soudu nezpronevěřuje ani dovolatelkou odkazované judikatuře (včetně rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, a ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1120/2017).
17. Nikoliv nepřípadně – po jejich přezkoumání – odkázal pak odvolací soudu nejenom na soudem prvního stupně v dané věci učiněné závěry, ale (podpůrně) i na výsledky jiných řízení vedených mezi účastníky, v nichž byla řešena stejná otázka týkající se kvantifikace restitučního nároku žalobkyně (jakož i jejího bratra O. Ž.), jež se odvozuje od týchž rozhodnutí správních orgánů a shodně provedeného ocenění odňatých pozemků a kdy soudy učiněné závěry již dříve opakovaně obstály i v dovolacím řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 427/2018, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1888/2018, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2667/2018, ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018, ze dne 9. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2009/2019, a ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2191/2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018, či naposledy i usnesení ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1792/2024).
18. Z výše uvedeného vyplývá, že v otázce ocenění odňatých pozemků, včetně současně nastolené procesní problematiky vztahující se ke znaleckému dokazování, se odvolací soud napadeným rozsudkem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil a že nejsou naplněna ani jiná hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (o něž dovolatelka přípustnost podaného dovolání ostatně ani neopírá).
19. Naproti tomu přípustné je dovolání pro řešení dovolatelkou současně vytčené otázky, lze-li za vhodný k náhradní naturální restituci (a takto převoditelný do vlastnictví opravněných osob) bez dalšího považovat i zemědělský pozemek (v souzené věci jde o pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY, oddělený z pozemku parc. č. XY k rozsudku připojeným geometrickým plánem; dále jen „předmětný pozemek“ nebo jen „pozemek“), jenž se nachází v zastavitelném území obce a je územním plánem začleněn do plochy územní rezervy za účelem zvažovaného budoucího využití k výstavbě.
20. Po přezkoumání takto dotčené části rozsudku ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., jež provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a v hranicích vymezené otázky, pro jejíž vyřešení bylo připuštěno dovolání, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je v daném rozsahu opodstatněné.
21. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
22. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
23. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že vhodnými náhradními pozemky, jimiž lze uspokojit restituční nárok oprávněné osoby dle zákona č. 229/1991 Sb., jest rozumět pozemky (ve vlastnictví státu, s nimiž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad; § 11b zákona č. 229/1991 Sb.), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (srov. § 11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.).
24. V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je v prvé řadě významné, zda jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., dále zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda není převod z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019), zda lze pozemek obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska jest nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015).
25. Při poměřování veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zdali restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020).
26. Veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů může pak převažovat nad zájmem oprávněných osob na restituční náhradu formou převodu jimi zvoleného pozemku kupř. i tehdy, usnadní-li veřejné vlastnictví pozemků budoucí realizaci na nich zamýšlené výstavby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021), a nelze jej vyloučit ani v situacích, kdy je pozemek situován v územním plánem vymezené ploše či koridoru územní rezervy (nyní dle § 56 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona), u níž je reálný předpoklad změny územního plánu a budoucí realizace zamýšleného využití území (viz naposled odkazovaný rozsudek sp. zn. 28 Cdo 550/2021).
27. I ve světle výše reprodukované rozhodovací praxe je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné a tím i nesprávné, a dosažený závěr, že také pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY, o výměře 82 943 m2, je vhodným pozemkem k náhradní naturální restituci, jenž byl by takto zařaditelný i do veřejné nabídky pozemků (§ 11a, § 11b zákona č. 229/1991 Sb.), je přinejmenším předčasný.
28. Nejvyšší soud nikterak neopouští své již dříve přijaté závěry, že z převodu oprávněným osobám coby náhradní jsou vyloučeny především pozemky, jejichž převodu brání zákonná překážka, nebo pozemky, k nimž uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (viz § 11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., § 6, § 7 a § 10 zákona č. 503/2012 Sb.), a že za vhodné náhradní pozemky jest v odůvodněných případech považovat i dosud zemědělské pozemky, jež jsou územním plánem zahrnuty v ploše pozemků určených k zástavbě pro bydlení, na rozdíl od pozemků určených územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (§ 6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.); k tomu viz např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 795/2024, spolu s další judikaturou citovanou v jeho odůvodnění. Obdobně to může platit i pro pozemky, jež jsou územním plánem určené jako územní rezerva pro týž účel. Při posuzování „vhodnosti“ pozemků (coby náhradního plnění) nelze však přehlédnout, že v poměrech té které obce, na jejímž území se nárokované náhradní pozemky nacházejí, může mít územním plánem určený stavební záměr vliv na rozvoj konkrétní obce z hlediska uspokojení jak bytových potřeb jejích občanů, tak i vybudování potřebné infrastruktury a dalších staveb nezbytných pro řádné fungování obce, nejenom v oblastech školství, zdravotnictví, obchodu, služeb apod. Možné využití pozemku i pro tyto účely pak vstupuje do úvahy o tom, není- li aktuálně dán veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů v komparaci s jinak jistě legitimním zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku (jejž by však bylo lze saturovat i jiným pozemkem či pozemky, jde-li zde o pozemky toliko náhradní).
Do posouzení hlediska vhodnosti pozemku k vydání oprávněné osobě pak musí nutně vstoupit i úvaha, zda právě konkrétní nárokovaný pozemek např. svou výměrou, umístěním v katastru dané obce, možností obce využít pro plánovaný záměr jiný pozemek ve vlastnictví obce či státu, popřípadě i z pohledu dalších kritérií nebude lépe ponechat ve vlastnictví státu, neboť veřejný zájem na jeho plánovaném využití převáží nad zájmem oprávněných osob uspokojit restituční nárok právě jeho vydáním. Přitom je nutno zkoumat i stav deklarovaných stavebních záměrů (jejich aktuálnost či pokročilost přípravy výstavby atp.); k tomu srov. z recentní rozhodovací praxe např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.
4. 2025, sp. zn. 28 Cdo 231/2025).
29. Ze soudem prvního stupně učiněných zjištění (odvolací soud se touto nastolenou otázkou v důvodech svého rozhodnutí nezabýval) se podává, že svou velikostí značně rozlehlý pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY (o výměře 82 943 m2, po jeho vyčlenění z pozemku parc. č. XY), byť je dosud součástí zemědělského půdního fondu (obhospodařovaná orná půda), se nachází v územním plánem vymezené ploše územní rezervy pro využití jak k obytné zástavbě, tak i pro sport. Lze obecně souhlasit s tím, že vymezení územní rezervy znamená, že jde o území (koridor), které je dotčené úmyslem (plánem) využít jej pro konkrétní záměr, který je ovšem třeba ještě prověřit co do jeho plošných nároků (§ 56 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon). Samotné vymezení územní rezervy je motivováno tím, že je uvažováno o využití území ke konkrétnímu záměru a prozatím proto bude vhodné dané území „blokovat“ do doby, než bude prověřena jeho potřeba a plošné nároky a než bude připravena podrobnější dokumentace, na jejímž základě dojde k realizaci plánovaného záměru (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53, či komentář k § 36 stavebního zákona k územní rezervě, Macháčková, J. a kol., Stavební zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 153). Avšak soudem současně dovozovaný závěr, že blokace předmětného, dosud zemědělského pozemku v ploše územní rezervy a s tím související nemožnost výstavby v dané lokalitě (s ohledem na aktuální územní plán) vylučuje, že může být dán veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů (tím více, má-li být prověřeno využití území pro daný účel, jenž může sledovat právě i zájem veřejný), nadto učiněný bez toho, že by soud zkoumal aktuálnost (pokročilost) deklarovaných záměrů, včetně možné (předpokládané) změny územního plánu, jde-li o využití daného území, neobstojí.
30. Ovšem i v případě závěru, že není dán veřejný zájem na zachování státního vlastnictví k pozemku (a že kupř. ani nelze očekávat převod pozemku do vlastnictví obce za zákonem stanovených podmínek; srov. § 7 a § 10 zákona č. 503/2012 Sb.) a lze tak dát průchod uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby převodem právě tohoto pozemku, může stav pozemku spoluurčený i územně plánovací dokumentací nepochybně nalézt i odraz v jeho ocenění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018, a ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 755/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3018/2021, a ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 734/2022), a to i ve světle již výše odkazované rozhodovací praxe akcentující ekvivalentnost restituční náhrady, podle níž lze i pozemky, byť vedené v kategorii zemědělské půdy, jsou-li určeny k zastavění, ocenit jako pozemky stavební (viz § 11a odst. 14 zákona č. 229/1991 Sb.).
31. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí (srov. § 242 odst. 2 větu druhou o. s. ř.). Takové vady (zmatečnosti ani jiné vady ohrožující správnost rozhodnutí) se z obsahu spisu nepodávají. Dovolací soud v tomto směru nesdílí výhrady dovolatelky, že odvolací soud přezkoumal a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i v jeho části (jde-li o vydání předmětného pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, odděleného z pozemku parc. č. XY tam označeným geometrickým plánem), ohledně níž byla žaloba pravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně, výrokem v bodě IV, zamítnuta (ohledně pozemku parc. č. XY, z nějž byl předmětný pozemek parc. č. XY oddělen). Z rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, že jeho výrokem v bodě IV (i v porovnání s ostatními výroky a důvody rozhodnutí) nebylo rozhodováno o celé původní parcele č. XY v katastrálním území XY (o výměře 84 424 m2), ale toliko o její zbylé části (pod stejným číselným označením) o výměře 1 481 m2, totiž pozemku vzniklém poté, kdy byl z původního pozemku parc. č. XY (o výměře 84 424 m2) označeným geometrickým plánem oddělen právě pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY (o výměře 82 943 m2). Nelze přitom přitakat ani těm výtkám dovolatelky, že by posledně citované pozemky byly ve výrocích rozsudku soudu prvního stupně nedostatečně identifikovány (stalo-li se tak i s odkazem na k rozsudku připojený geometrický plán, nově vymezující dotčené pozemky v podobě označených parcel).
32. Navzdory naposled uvedenému (o tom, že řízení netrpí zmatečnostmi ani jinými vadami) je zřejmé, že v části, jíž bylo rozhodnuto o převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu pozemku), rozsudek odvolacího soudu správný není.
33. Protože v naznačeném rozsahu – jde-li o rozhodnutí obsažené v části výroku I, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen i ve výroku I ohledně převodu shora označeného pozemku, rozhodnutí odvolacího soudu správné není, a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadený rozsudek v uvedeném rozsahu zrušil, spolu s výroky II, III a IV o nákladech řízení, jež jsou na zrušovaném rozhodnutí závislé; v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.).
34. Ve zbylém rozsahu (jde-li o vydání dalších tam označených pozemků, k jejichž vhodnosti dovolatelka nevznesla relevantní výhrady, zatímco jí současně nastolenou otázku týkající se ocenění restitučního nároku odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí) Nejvyšší soud – z důvodů již shora vyložených – dovolání odmítl jako nepřípustné (srov. § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
35. V dalším řízení jsou soudy nižších stupňů vázány právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí (ustanovení § 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
36. V novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.). 37. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 5. 2025
Mgr. Petr Kraus předseda senátu