USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: 1. Reality Tradeslav s.r.o., IČO 27768066, se sídlem v Ostravě, Jana Šoupala 1597/3, zastoupená JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalovanému: statutární město Ostrava, IČO 00845451, se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 1803/8, o zaplacení 64 798 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 397/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. února 2024, č. j. 71 Co 223/2023-138, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 71 Co 223/2023-138, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. 5. 2023, č. j. 23 C 397/2022-62, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 64 798 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Kladla otázku, zda nebyly naplněny zákonné podmínky pro vypracování revizního znaleckého posudku v situaci, kdy k určení výše bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému na úkor žalobkyně v důsledku zastavění pozemků v jejím vlastnictví pozemní komunikací a chodníkem vlastněnými žalovaným v období od 1. 10. 2019 do 28. 2. 2022 účastníci řízení předložili znalecké posudky s rozdílnými závěry. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazovala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, a ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99. Vznesla rovněž otázku, zda postup žalovaného, který vyloučil použití jím vypracované cenové mapy stavebních pozemků pro případ pozemních komunikací, představuje zneužití práva ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), jež nepožívá právní ochrany. Tato otázka dle jejího mínění nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud vyřešena.
3. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
4. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálená v tom smyslu, že zákon (§ 127 odst. 2 o. s. ř.) nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011, a ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, odkazovaný dovolatelkou, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1008/2015, a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5391/2014).
5. Znalecký posudek je pak jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů.
Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2.
7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2009/2011, ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007, ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 589/2014). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, pak neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.
2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019). Soudy pak nejsou vázány důkazními návrhy účastníků potud, že by byly povinny provést všechny nabízené důkazy; jsou oprávněny posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z nabízených důkazů provedou, a které nikoliv; musí se přitom vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3326/2018, ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1056/2019, nebo ze dne 26.
10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2107/2020).
6. Odvolací soud se výše citované ani dovolatelkou odkazované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil. Dokazování v souladu s ní doplnil o výslechy znalců. V odůvodnění rozsudku pak vysvětlil, z jakého důvodu při určování výše bezdůvodného obohacení (vzniklého za období od 1. 10. 2019 do 28. 2. 2022 v důsledku zastavění dovolatelkou vlastněných pozemků parc. č. 1045/1 a parc. č. 1048 v k. ú. Kunčičky pozemní komunikací a chodníkem vlastněnými žalovaným) vycházel právě ze znaleckého posudku vypracovaného Ing.
Butkovem, jenž v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2000; rozsudek tohoto soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 668/2002, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 2701/2004; nebo rozsudek uvedeného soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005) odvozoval výši peněžité náhrady za vzniklé bezdůvodné obohacení z peněžité částky, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobných pozemků, zpravidla formou nájmu, jíž v situaci, kdy se na trhu neobchoduje s podobnými typy pozemků (zastavěnými pozemní komunikací a chodníkem), koresponduje simulované nájemné zjištěné procentním podílem z ceny obdobných nemovitých věcí stanovené na podkladě skutečně realizovaných smluv.
Oponentní znalecký posudek Martina Vehovského naopak realizované obchody s obdobnými pozemky pomíjel a vycházel pouze z cenové mapy města Ostrava, jež se však na pozemky zastavěné komunikacemi nevztahuje. Neměly-li tedy soudy nižšího stupně důvodných pochybností o správnosti odborných závěrů znalce Ing. Butkova, nebylo (ve světle citované judiákatury) zjevně důvodu k vypracování revizního znaleckého posudku.
7. Výtky dovolatelky vůči závěrům odvolacího soudu o výši vzniklého bezdůvodného obohacení opírajícím se o výsledky znaleckého dokazování představují pak najmě polemiku se skutkovými a nikoliv právními závěry. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat ani nelze.
8. Na vyřešení dovolatelkou kladené otázky, zda postup žalovaného, jenž coby autor cenové mapy města Ostravy vyloučil její použití pro pozemky užívané jako pozemní komunikace, představuje zneužití práva, pak rozsudek odvolacího soudu zjevně nezávisí, neboť předmětem řízení nebyl přezkum postupu při vydání cenové mapy města Ostravy, nýbrž objektivní určení výše bezdůvodného obohacení (za užití znaleckého dokazování) vzniklého v důsledku zastavění předmětných pozemků pozemní komunikací a chodníkem vlastněnými žalovaným, jehož výsledek je na cenové mapě zpracované žalovaným zcela nezávislý (odvíjí se od peněžních částek vynakládaných obvykle v daném místě a čase za užívání obdobných pozemků, jak vysvětleno výše). Prostřednictvím takto nastolené otázky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2851/2021, ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3599/2014, či ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
9. Z uvedeného je tedy zřejmé, zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzovaném případě naplněny nebyly (§ 237 o. s. ř.).
10. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 142 odst. 2, § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 10. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu